Přístav

"Asi...no lilie se mi líbí nejvíc, ale aby sis nemyslela že jsem nějakej podlejzák tak druhou květinou co se mi moc líbí je jiřina."
Usmál jsem se na ní a náramky jsem rozpojoval a zase různě spojoval.
"Vážně? Paráda, jednou to můžeme vyzkoušet společně."
Mile jsem s na ní uculil a pak jsem si náramky dal do původního tvaru a zpátky na ruku. Poslouchal jsem jí a s jejím Pepíkem to bylo vlastně stejné jak se Shirou.
"Tak to máme asi na stejno, viď Shiro?"
Otočil jsem hlavu na ní a ta mě jen malým jazýčkem oblízla.
"Ano to je, speciální výcviky se vždy hodí, umí skoro všechno, rozumí naší řečí, ale mluvit teda neumí, má vlastní hlavu."
Přimhouřil jsem na Milli oči a tak jsem si jen povzdechnul. Netušil jsem kdy to odpluje, ale snad brzy. Mobil mi stále brněl dokola, ale já jsem se rozhodl že to už brát nebudu, beztak jen nějaký poučky od mé bláznivé matky. Sedl jsem si na zábradlí paluby a vytáhl z kapsy u mikiny žvéjku a nabídl jí.

Nikdo si mě nevšímal a tak to snad bylo i dobře.Hleděl jsem na vodu a neustále jen přemýšlel.Z malého batohu který jsem měl přehozen přes rameno jsem vytáhl malou knihu a opřel se lokty o okraj lodi. Hudba neutichala a já se tak mohl ještě více soustředit na četbu. Tuhle knihu jsem přečetl snad stokrát ale stále mě bavila.Snad proto se stala jednou z mích nejoblíbenějších. Hlavní postavou v knize byl rozdováděný mladík s kterým bych se dovedl ihned stotožnit.
Dění kolem sebe jsem sotva vnímal.Věděl jsem že kolem je sousta nových a nových studentů ale už jsem v tom měl takový nepořádek že snad ani nemělo cenu se do jejch rozhovorů nějak míchat. Pamatoval jsem si jen pár jmen a to mi pro začátek stačilo. Kdy už vyplujeme?! Ptal jsem se v duchu trochu popuzeně.CHtěl jsem to mít jednoduše už za sebou ale jak se zdálo osud chtěl abych ještě nějakou tu chvíli trpěl. Značnou chvíli jsem ještě pročítal stránky knihy ale nakonec jsem se otočil a pohlédl na ostatní.Najednou na mojí tváři nebyl ten přihlouplý úsměv ale výraz zamyšlení. Budu se k tobě chovat jak já uznám za vhodné! ozval se mi v hlavě ten příšerný hlas. Jen jsem se nad tím zašklebil. Jak se budeš chovat teď když jsem naprosto mimo! Prohnalo se mi hlavou a to mi tak nějak spravilo náladu.

Poškrábal jsem se na hlavě "Tak to netuším, je to někde v Tichém oceánu, takže tak týden dva, řekl bych" Po chvilce jsem i s Em došel na odlehlejší místo kdesi na zádi lodi poblíž řady laviček. "Bude to tady vyhovovat?" zeptal jsem se a posadil se na lavičku.

Po nějaké době mému pohledu neunikl kluk který tam postával s knihou v ruce. Od pohledu se zdálo že je to spíš nějakej namyšlenej frajer ale já nebyl ten člověk který by si dělal závěry aniž by člověka znal.Svojí knížku jsem měl stále v rukou. Nebyl jsem moc dobrý řečník a co se týkalo vycházení s ostatními byl jsem spíš na bodě nula ale přeci jen stát tu tak sám a nic nedělat bylo k nevydržení. Tiše jsem k němu přešel k němu a prohlédl si ho.
,,Mohu?" ukázal jsem na volné místo vedle něj.Ani jsem netušil jak se mám vyjadřovat ale doufal jsem že tato slova jej nijak neurazí.
,,Zjevně se tu sešla zvláštní sorta lidí co?" nadhodil jsem nějakou otázku abych tak započal nějaké konverzaci.ALe vzhledem k tomu jak jsem to dovedl bych se ani nedivil kdyby mě poslal okamžitě do háje. Jako jeden z mála mi přišel féroví.Nic nepředstíral.Od pohledu se zdálo že zastává jen svůj postoj nebo jakýsi názor na lidi.Taková byla jen moje doměnka.Rozhodně jsem nebyl žádný psycholog abych dovedl rozpitvat člověka tak podrobně.I když pár psychologických knih jsem již přečetl. Dál jsem jen stál a koukal se před sebe očekávajíc jeho reakci.

Tak snad nám někdo brzy přijde přidělit nějaké kajuty, vyjádřila jsem naději a přistavila kufr k lavičce, kam si Matt sedl. Žebradlo jsem svezla z ramene a i s přepravkou posadila vedle něj. Vyhovovat to bude muset, prozatím, usmála jsem se. Čičí, oslovila jsem Ebony. Neboj, broučku, už brzo snad budeme bydlet. Tohle bude muset stačit, dodala jsem, otevřela dvířka a celkem snadno jí nasadila obojek a vodítko. Normálně to neměla ráda, ale teď nevěděla, co se s ní děje, a byla unavená, tak se nechala. Vytáhla jsem ji z přepravky a vzala do náruče, abych ji trochu uchlácholila. Pak jsem ji postavila na zem, přidržela si vodítko a zatímco se rozkoukávala, vytáhla jsem z žebradla malou misku a petku s vodou. Nalila jsem jí a čekala, jestli si dá. Určitě musí mít žízeň, potřásla jsem hlavou. Takže - co ty? Pověz mi něco o sobě, pobídla jsem Matta.

Chvíli jsem jen tak hleděl před sebe až potom jsem zaregistroval jak si ten kluk hrál s propiskou v ruce.Chvíli jsem na to hleděl.Připomělo mi to mě osobně když jsem se o to pokoušel ale po věšinu času propiska nebo jakýkoliv předmět končil na zemi.Ani nevím jestli to bylo kvůli tomu že ve sportech ale i v tělocviku jsem býval to střevo které nic nedovedlo. Ještě chvíli jsem na to fascinovaně hleděl než jsem se dokopal k tomu něco říct.Nebo ze sebe vysoukat nějakou srozumitelnou větu.
,,Wau,jak to děláš? CHci říct mě tohle nikdy nešlo" pokrčil jsem rameny. Když jsem se nad tím tak zamyslel měl jsem pocit že to co ze mě vypadlo by si zasloužilo pár facek.Právě jsem se rozplýval nad něčím co uměl každý druhý člověk. Asi jsem vypadal jako pitomec ale skutečně mě zajímalo v čem je ten trik. Na to jak ten kluk vypadal,tedy jak se zdál při prvním pohledu se mi ani nezdálo že by byl nějak namyšlenej. Vypadal spíš že si rád drží lidi od těla ale copak jsem o tom mohl vědět? Absolutně nic. Já osobně byl spíše špatným příkladem toho jak se chovat k ostatním.I když mě hromada lidí nesnášela choval jsem se tak jako kdyby mi to bylo absolutně jedno. Ale přeci i moje jedna část chtěla najít někoho kdo by mě pochopil. Nechtěl jsem si nikomu stěžovat nad svým osudem ale přeci každý člověk má přátele.
,,Jak se jmenuješ? Teda...jestli to není ode mě moc vlezlí" dodal jsem.Tenhle kluk mi prostě přišel zajímavý. Vyzařovalo z něj něco co jsem nedovedl popsat.Něco jako nezastavitelný chlad ale také prosba o pochopení.Tyto pocity jsem znal moc dobře ale přeci jen jak jsem uvedl nebyl jsem někdo kdo uměl posuzovat lidi. Nejspíše proto jsem byl většinou terčem hloupých řečí a narážek na které jsem odpovídal s úsměvem a smíchem. Jacku nech toho chováš se jako malý dítě.Opakoval jsem si v duchu ale já si nemohl pomoci.Ti lidi na téhle lodi byli všichni a příšerně milý a já věděl že takhle to prostě nechodí. Každý dovede ukázat co v něm je a většinou to bylo tak že to nebylo zrovna růžové.

"No, tak co říct... Jsem vesměs obyčejné dítě vesnice.. Rád chytám ryby a vlastně jsem globálně rád u vody a vlhka. Ikdyž z téhle mořské vody se mi dělá zle." řekl jsem nenuceně. "Odkud ty vlastně pocházíš?" zeptal jsem se.

,,Páni.Asi už chápu proč mi to nejde. Asi jsem blbec" povzdechl jsem si a zahleděl se do země.No když přišla část na jméno měl jsem pocit že jsem tohle skutečně přehnal.Přeci jen ne každý se chtěl předstatovat a být známí.Pro mě to bylo ovšem něco jako slušnost. Tenhle kluk byl dost tajemný ale mě to nijak nevadilo.
,,Mě říkají Jack,Jack Evans.No jenom Jack" odpověděl jsem a tím jsem jaksi ukončil naše představování.Byl jsem rád že ta nějaká neviditelná bariéra trochu opadla i když se nedalo říct .Pak mě požádal abych ukázal na nějaké místo.Netušil jsem co tím sledoval ale neviděl jsem důvod proč mu nevyhovět. ,,tak třeba támhle" ukázal jsem na místo mezi komíny na které bylo jakš takš vidět.
,,Co se chystáš udělat?" optal jsem se trochu nejistě a čekal co se bude dít. Ve svých myšlenkách jsem byl trochu zmatený.Tenhle kluk ve mě míchal pocity jako v nějakém míchaném nápoji.Netušil jsem co si mám myslet. Avšak měl jsem spíš dobrý pocit.

Londýn, odpověděla jsem stručně s pokýváním hlavy. Yup, jsem městská holka, zasmála jsem se. Ale venkov mám ráda. Máme chalupu poblíž Brightonu, pár dní jsem tam teď byla, abych si rozmyslela, co mám dělat. Nevěděla jsem, jestli je dobrý nápad sem jezdit. Pořád to vlastně nevím, pokrčila jsem rameny. Tak na chytání ryb mě neužije, nerada ubližuju zvířatům a navíc ryby ani nejím, podotkla jsem. Ale mám ráda přírodu a řeku. Každé léto jezdím s přáteli na kanoe. To mi bude chybět, dodala jsem.