Přístav

Přikývla jsem na to co řekla ona dívka.Měla pravdu existovaly případy kdy se tyto rozdílné druhy snášely ale to tuším nebyl jejich případ. ,,Ale jestli mi to neuniklo.Tihle mazlíčci spolu nejspíš nevyrůstali " dokončil jsem a protáhl si ruce. Následně na to jsem reagoval na slova blonďáka s kterým jsem se potkal jako prvním.
,,Musím souhlasit.Bylo by lepší kdybychom dávno byli na místě." pokrčil jsem rameny a pak si povzdychl.Promnul jsem si levý spánek.Nějak na mě začalo doléhat to že se mi na moře příliš nechtělo. Mořská neboc pro mě bylo něco jako noční můra ale to díky mému neustále bezstarostnému výrazu snad ni nikdo nemohl poznat.
,,Nebo jsem tu snad jediný komu se před očima přemýtají lodní katastrofy?" dodal jsem a povzdychl si. Stačilo si jen vzít jak dopadl slavný Titanic.Tvrdili o něm jak se nedá potopit a nakonec stačilo jen trochu větší kus ledu.A celá loď šla ke dnu i s pasažééry uvnitř. Nechtěl bych něco takého zažít na vlastní kůži.

No, snad si zvyknou. Ona toho asi nikdy nenechá, ale je to přece jenom domácí polštářovka, zase tak silný lovící pudy snad nemá, mávla jsem rukou směrem k Ebony, jejíž žluté oči nepřestávaly sledovat andulku. Trochu jsem na ni mlaskla, jako že to neschvaluju. Přimhouřila zrak, ale jinak jí to nerozrušilo.

No ještě s tímhle začínej, prohodila jsem k červenáčkovi. Už takhle se mi honí hlavou milion šílenejch teorií o tom, co bude následovat. Hele, vy jste se na tu školu hlásili nebo o ní nějak něco víte? Já mám furt pocit, že jsem se asi zbláznila. Vůbec nechápu, kde mě našli a proč tam jedu, ani co mě čeká. A moc se mi to celý nelíbí. vybafla jsem svoje obavy do pléna a pak sledovala ztřeštěnou černou kočku, která se právě přiřítila a evidentně měla dost energie nazbyt a problém s kapsou jednoho blonďáka.

//Koho si tím blonďákem myslela? JSem zmateneeej!

(Mě )

//Výborně, takže to editnu

,,Ale no tak, to byl jen vtip" pokrčil jsem rameny a jen se zasmál.Jak se zdálo dneska jsem měl skutečně svůj den co se týkalo vtipů a nebo jen přihlouplých poznámek. ,,Vsadím se že na ostrově budeme dost rychle" usoudil jsem nahlas. Snad jsem to řekl jen proto abych dodal mému žaludku trochu odvahy.Ještě jsme nevypluli ale já cítil jako kdyby se mi žaludek houpal sem a tam . ,,Pokud Vás na tuhle akci naverbovali rodiče moc rád bych věděl kdo naverboval mě. Upřímě moje máma to mohla být těžko a otec? Řekněme že poslat mě na školu by bylo to poslední do by dokázal udělat. Takže nastává otázka kde v té škole vzali moje jméno,moji adresu a vůbec jak ví o mojí existenci" promluvil jsem .nechal jsem slova volně plynout protože tohle bylo skutečně to co i mě zatěžovalo.Rád jsem sice vypadl z toho malého bytu a všeho co jsem kolem sebe znal ale bylo to skutečně divné.
Když se mě Mili zeptala jestli si barvím vlasy nevím ani proč ale moje ruka okamžitě k nim vyskočila aby je trochu rozcuchala.Vzadu jsem měl dlouhý culík který jsem si te´d trochu přilehl jak jsem se opíral o loď. ,,Vlastně,občas jo.Mám výhodu že moje přírodní barba je trochu do červena" porčil jsem rameny jako kdyby o nic nešlo.Přece jen hromada holek si barvila vlasy tak co je divného na tom když to udělá kluk.Navíc i když se to tak nezdálo rád jsem o sebe pečoval. I když občas to asi nemělo cenu.

Trochu jsem se zarazila, když se Mili zeptala červenáčka - Jacka - jestli si barví vlasy. Ta otázka mě navýsost pobavila. Kluků se člověk na takové věci obvykle neptá. No ale možná mi to přišlo zvláštní hlavně proto, že jsem vlastně neznala žádného, který by to dělal. To jenom já jsem byla takový blázen, co měsíc, to jiný odstín.

Ježiš, polkla jsem na odpověď Mili. Nepřišlo mi to vůbec k smíchu. Něco ve mně mi říkalo, že tak šílené to určitě nebude. Ale jistě jsem to vědět nemohla. Měla jsem čím dál tím větší strach. Kdy se nás někdo konečně ujme a vysvětlí nám to?

No, naši v tomhle rozhodně prsty nemají. Vysvětlovat mámě, proč jsem se právě teď rozhodla jet studovat, a to ještě k tomu do zahraničí, to chtělo ten největší herecký um, co jsem dokázala vyplodit. Moc dobře ví, že jsem se studovat nechystala. Vlastně ani nevím, proč jsem si to rozmyslela..., odvětila jsem Jackovi a zahleděla se kamsi do moře. Zaujal mě kolem letící racek.

Racek mě přestal zajímat, když vedle nás zakotvila menší loď a právě z jejího směru se k nám přidal další kluk. Napadlo mě, že z našeho kroužku docela dost lidí má zájem v barvení vlasů. Přišlo mi to nadmíru zajímavé. Sledovala jsem, jak postává opodál, zaujímaje neutrální pozorovatelskou polohu. Evidentně neměl moc zájem se družit. To ze mě už ta nervozita trochu opadla a začala jsem si víc všímat, kdo jak vypadá. Chtěla jsem vědět, jak se kdo jmenuje, ale přišlo mi hloupé se ptát. Tak jsem čekala, že to prostě pochytím z hovorů.

Nakonec jsem se zase otočil hlavou k moři a na hlavu si nasadil sluchátka a pustil hudbu.Volume jsem dal trochu více nahlas.Byla to písnička trochu staršího kalibru ale mě se i tak dost líbila. Jendoduše proto že jsem se u ní dovedl tolik uklidnit. Přestal jsem vnímato svoje okolí.Lehký výtr si jen pohrával s mími rozcuchanými vlasy. zasněně jsem hleděl tam do dálky a představoval si jaké to asi je tam někde v neznámích končinách. Prakticky jsem se vždy jen pochyboval po našem státě.Hledal krásy našeho kraje a často se jen tak toulal po lánech luk a nic nedělal.Příroda byla něcoc o jsem měl skutečně rád.Klid. I když jsem byl trochu hyperaktivní člověk. With hands held high into the sky so blue, As the ocean opens up to swallow you. Tato věta se mi stále opakovala v hlavě jak hrála hudba.Jakmile ustala zavřel jsem oči abych tak ladně navázal na hudbu další která měla následovat.

Pomalu jsem se procházel po přístavním městě a stále jsem nemohl pochopit, kdo by si všímal zrovna někoho jako já a nakonec ho ještě pozval na jakousi superprestižní superškolu. Přes rameno sportovní tašku se všemi věcmi jsem vkročil váhavě do přístavu. Tak tady najít tu správnou loď, to bude oříšek. pomyslel jsem si, ale po chvíli už jsem uviděl pár lidí zhruba odpovídajícího věku a tak jsem zamířil za nimi. Setkání vypadalo vskutku různorodě. Roli hlavního extroverta tam zaujal jakýsi blonďák (Shaky). Po chvilkovém váhání jsem udělal posledních pár kroků, které mě dělily od skupinky lidí. "Zdravím" řekl jsem jen a čekal jaká bude reakce okolí.

//Hééj, ty blonďáky vynechte a říkejte rovnou jména, pak v tom mám mrdník větší než v pokoji Nebo aspoň do závorky x'D THX

Ahoj, pozdravila jsem s úsměvem dalšího příchozího. Chtě nechtě jsem se musela těšit z vědomí, kolik pěkných kluků se tu vyskytuje. A vlastně i holek. Ta s divokou kočkou, Rose, měla například naprosto fantastické vlasy. Byla to už nějaká doba, co jsem s někým měla nějaký vztah. Doteď jsem nad tím neuvažovala, ale tohle vlastně mohla být šance na úplně nový začátek. Kdoví, co se tu z toho ještě vyvine. Nové kontakty mě vždycky děsily, ale přinášely tolik vzrušení.