Přístav

/Mimochodem už jste dávno v jiném přístavu

x'D

PŘÍSTAV
Tahle země vypadá opravdu jinak, než Korea... Byla jsem trochu překvapená a zvědavá, ale zároveň jsem měla trochu strach. Stiskla jsem ruku a tím pádem trochu pomačkala dopis, který jsem v dlani svírala. Také jsem se těšila na svůj nový život. Po těch nic moc létech to bude snad něco lepšího, možná i záživnějšího.
Vystoupila jsem z auta a usmála se na naše, kteří mě sem dopravili. Chvilku jsem nevěděla, jak se s nimi rozloučit, protože mi došla slova. Přeci jen se s nimi teď nějakou dobu neuvidím... A z druhé strany je to jen škola... Zamávala jsem jim v náznak rozloučení a pohnula rty. Mějte se hezky, brzy se uvidíme, usmála jsem se. Napíšu vám dopis! trklo mě ještě a zatvářila se o něco veseleji. Doufám, že vám udělá takovou radost jako mě tenhle, co držím... dodala jsem si pro sebe v duchu.
Otočila jsem se směrem k lodi, pomalu jsem se nadechla a hned zase vydechla. To zvládneme, pronesla jsem směrem k mé kočce - Nyuu, která se mi lísala k noze. Naposled jsem věnovala jeden milý úsměv svým rodičům a vydala se vstříc něčemu novému.

Jen tak jsem tam stála a ani nečekala, že by mi někdo věnoval pozornost. Absolutně jsem netušila, jak s někým navázat kontakt, protože jsem k mé smůle neměla nikdy pravé přátele a v poslední době se zbavila i těch falešných. Otočila jsem se na dívku, která na mě promluvila a prohlédla si jí. Měla jemnou tvář a byla hezky upravená. Najednou jsem se trochu začala stydět, že jediné, co jsem kdy se svými vlasy provedla, bylo, že jsem je svázala do culíku a sem tam i připevnila na ofinu nějaká pírka. I tak jsem si ale nepřipadala jako tichá myš, protože blonďatá Korejka s modrýma očima se asi jen tak nevidí. Pravda je, že tohle mám po mamce, která je z Evropy. Po sáhodlouhém vnitřním přemýšlení mi pohled padl ještě na malinkaté zvířátko vypadající jako liška. Pousmála jsem se, ale hned na to uhnula pohledem. Zkrátka jsem se styděla. A-ahoj... pozdravila jsem s lehkým zakoktáním. Rozhodla jsem se říct i něco dalšího, abych tam nestála jak pecka a nepřipadala jí nějak uzavřená. Jsem Yong Eul... Těší mě... zamrkala jsem a doufala, že se taky představí. Nějak mi vyschlo v krku a já nevěděla jak nebo na co se jí zeptat.