Ostrovní Přístav

Cože? zasekla jsem se, když jsem uslyšela informaci o signálu. To mě opravdu znervóznilo. Ale třeba tu bude internet. Musí být. Musím přece mít nějaký kontakt s rodinou!

Tak já si zajdu pro věci. Sejdeme se v tom Auditoriu? optala jsem se, přesvědčená, že je určitě dohoním ještě před lodí, ale kdyby náhodou... a odběhla jsem si s Ebony v náručí pro kufr.

Vyslechl jsem si kapitánovy kecy, jelikož me to moc nějak neiritovalo. Tak jsem si vlastně seskočil na zem ze zábradlí na kterém jsem sedel celou dobu. Při dopadu jsem udělal kotrmelec a hned stalk zase na nohách s malou taštičkou Jack ten byl v pohodě pro něj to byl život lozeni a skákaní a zamířil do auditora.(přesun)

Poté co jsem si opět vyzvedl své zavazadlo, zamířil jsem do již zmiňovaného auditoria.

Rozepnula si plášť pod kterým měla takové rockerské oblečení. Tenhle styl mě nijak neuchvacoval, ale celkově mi bylo šumák, jestli se tak někdo oblíká. Ukázala si do výstřihu, aby mi naznačila , že má taky jedno ,což ani nemusela ,protože část jejího tetování šla vidět na krku.
„ Oh..jo takhle..“ Silně jsem pochybovala o tom, že má větší tetování ,protože skoro celou horní část mého těla pokrývaly různé obrázky, ale stát se to mohlo.
„ No aspoň tu nejsem jediná, co vypadá jako by vylezla z basy“ Zasmála jsem si i když jsem nepředpokládala, že takhle mladá holka by s tím měla nějaké extra zkušenosti. Kapitánův hlas nám oznámil, že už jsme na místě.Vzala jsem si ze země svoji tašku a druhou rukou jsem přidržela Tinu, aby nevyběhla někam ven s tím davem.
„No tak jdeme do auditoria? „ Moje otázka zněla trochu rezignovaně, protože jsem si uvědomila, že teď už není cesta zpět.

//Asi ti těžko zavolá, když nemáš signál :D

S úlevou jsem zjistila, že moje zavazadla jsou stále na tom stejném místě, nikdo o ně ani nezavadil a zámek na kufru byl neporušený. Spakovala jsem se a Ebony proti její vůli napěchovala zpátky do přepravky. Sorry, puso, ale nebudu se tu s tebou tahat jako s kačerem. Vrhla po mě vrcholně zhnusený výraz. Těšila jsem se, že se už brzy ubytuju a vypustím ji. Když nám dovolili dovést si zvířenu, určitě tu na ni budou nějak zařízeni. Nevadil by nějaký soukromý parčík, zahrádka, kde bych ji mohla vypustit. Voliéra, ideálně. A jestlipak tu budou mít dobrého veterináře? A vůbec nějakou možnost vydělat si peníze? Měla jsem něco našetřeno, ale určitě to nevydrží na dlouho a co pak? Jela bych domů? Někteří z těchle týpků kolem vypadali jako že se o peníze nemusí starat. Třeba Shaky byl jistě v klidu, jeho máma se o něj postará. Ale já nebyla zrovna za vodou, co se peněz týče, a nedovedla jsem si představit, kdo by za tímhle vším mohl být, aby měl tolik peněz, že by si mohl dovolit platit nám plné stipendium a ještě kapesné a všechny výdaje. Těšila jsem se, že brzy budu vědět víc. A už jsem se viděla, jak neustále postávám na studijním a sypu na ně jednu otázku za druhou. Zasmála jsem se té představě, kdo by si to byl pomyslel, že zrovna já a vysoká škola. Naši budou tak rádi...

Pobrala jsem svoje věci a šla hledat ostatní a hlavně teda to slavné Auditorium. (přesun)

Jakmile loď zastavila a já si vyslechl kapitána lodi nahodil jsem sluchátka znovu na uši a raději se rozešel.Neměl jsem si ským povídat a nejspíše by nikoho nezajímali moje hloupé keci které jsem dovedl mít.Tak auditorrium.Fajn.Proletělo mi hlavou.Spíš jsem se držel davu než abych se vydal naprosto sám někam kde jsem to absolutně neznal.Nikam jsem ani nespěchal přeci jen jak se zdálo měl jsem času dost. Ani jsem si nevšiml že by ostatní někam spěchali.Volume na mém přehrávači se trochu zesílilo a já v rytmu hudby pokračoval dál.

Znova som si zapla plášť a mierne som sa pousmiala. Snáď si nevšimla toho menšieho arzenálu zbraní, ktorý som pr isebe mala. Teda neboli to zbrane ale.. pomôcky na ochranu? kto vie (xD). Prikývla som, na čo som zamierila ku okraju lodi a z neho spolu s ňou až na mólo.
"Taaaak, som naozaj zvedavá kedy nám dovolia sa uložiť pff.. nespala som už niečo cez štyridsať hodín.." Zamumlala som stále s pojašeným úsmevom na tvári a následne som si až hladne začala prezerať všetko, čo mi prišlo na dohľad. VIdela som dokonca aj pláž.. áno.. tuto sa mi bude rozhodne páčiť.

Vystoupila jsem s Noemi na molo a zaujatě jsem si prohlížela přístav. Vypadalo to tu celkem poklidně a byla tu pláž,což se mi líbilo. Nikdy předtím jsem na pláži nebyla.
„Hlavně by nám už konečně mohl někdo říct, co to má všechno znamenat.“ Podotkla jsem spíše pro sebe a společně jsme vyrazili směr auditorium.
(přesun)

Celou cestu jsem mlčel a sledoval moře, stejně si mne tu nikdo nevšímal, takže jsem dál hladil Akumu po břiše a za ušima čekajíc na přistání, které přišlo dříve, než jsem čekal. Akuma už začínal být z dlouhé cesty otrávený, ale když loď konečně přistála u břehu, opět plný energie vyskočil na nohy a dvěma skoky byl pryč. Usmál jsem se a i se svou taškou jsem stejně jako ostatní sestoupil na břeh a pokračoval do Auditoria.
//přesun

Takže, mé plány na vyluxování všech místností, ve kterých bude aspoň nějaké jídlo mi za celou dobu cesty nějak nevyšlo a můj žaludek se neúprosně protestativě hlásil! Když se mi konečně podařilo objevit jídlo! Vypakoval nás kapitán ven, to už jsme sem dorazili? Ai jsem netušila, že ten čas tak rychle ubíhá a z mého výhledu a krásného prožití cesty se stalo akorát tak hledání jídla jako ztraceného pokladu. Jen jsem si povzdechla, nakonec jsem si vzala tašku a zaslechla Alfia.
"Oukej, pokusím se tě najít" Houkla jsem na něj, než se ztratil v davu, já si přivolala Růžu a vydala se za nimi, snad ho v tom davu lidí najdu a když ne, tak prostě se seznámím s někým jiným.
(Přesun.)