Přístav

Ty něco víš? otočila jsem se se zájmem po tom blonďákovi. Nemohla jsem si vybavit jeho jméno, ale potěšilo mě, že si on zapamatoval moje. Jsem jedno ucho, vyzvala jsem ho a někde uvnitř mě si moje část oddychla. Jeden z nás něco věděl. Možná jsme přece jenom nebyly jen ovečky na porážku.

Když dosel kapitán a oznámil ze konečně vyplujeme. Bylo to konečně to, na co jsem cekal. Uz jsem se tesil ze se konečně něco zacne dít. Ale taky jsem cítil ze se můj život nějakým způsobem změní. Jenom jsem se nadechl a nasával atmosféru. A vlastne si uvedomil ze je cas na novy zacatek ktery mi tato skola nabydla. A ja byl za ni vdecny.

Všimla jsem si jak se chytla rukou někde na břichu, ale nějak jsem nad jejím chováním nepozastavovala. Když mluvila o lochu přemýšlela jsem jestli se jenom vytahuje nebo to myslí vážně, což se mi na obličeji projevilo,jako nedůvěřivé nadzvednutí obočí. Nijak jsem to, ale nekomentovala a poslouchala jsem ji dál. Natáhla ke mně pěst, snad že si chtěla ťuknout. V té chvíli jsem si nebyla jistá, jak přesně zareagovat, takže jsem hlas kapitána uvítala jako rozptýlení. Koukla jsem se na něj a musela jsem usmát. I když z něj šel jistý respekt, jeho nos vypadal vtipně. Najednou mi došlo, že jsem úplně zignorovala dívčinu otázku, a tak jsem se otočila zpátky k ní a trochu zahanbeně jsem se usmála. Nejspíš starý zvyk z děcáku.
„ Um…no nejspíš nejsem moc na seznamování v těchto velkých skupinách.. „ Rozhodila jsem rukou ke ostatním.
„ Nejspíš konečně vyplouváme.. a já jsem Tracy.. Tracy Thompson.“ Nevěděla jsem, co mě pořád nutí se představovat jako James Bond, ale v téhle chvíli mi to přišlo až nadmíru trapné. Natáhla jsem tedy k dívce ruku, jako seznamovací gesto.

Aha..., zamumlala jsem. Takže vážně existuje nějaká škola? Měla jsem strach, že to je celé nějaká zástěrka pro nějakou šílenou operaci "Uneste padesát lidí" nebo tak něco... a jak o tom vlastně víš?, zajímala jsem se dál a zároveň žasla nad tím jeho seskokem z horní paluby. Takové věci člověk vídá jenom ve filmech. Ten týpek musí být neskutečně namakaný. Co když jsem obklopená nějakými superhrdiny s nejvíc vysportovanými těly a souborem medailí ze všech možných disciplín? Pořád víc a víc jsem se ztrácela v tom, proč jsem tady. Ti všichni kolem mě vypadali tak nějak zvláštně a úžasně, v čem jsem mohla být zvláštní já?

No tybláho! vyhrkla jsem asi hlasitěji, než jsem chtěla. Pak jsem se rozesmála. Tak v tom případě si budu pamatovat, že s tebou mám být rozhodně zadobře, dodala jsem. Promiň, jak že se jmenuješ? Asi mi to uteklo. řekla jsem omluvně. Fakt jsem si nemohla vybavit, že bych jeho jméno slyšela.

"Agent 008.." Dodala som, páč som sa snažila trocha uvoľniť atmosféru. Trocha ma mrzelo že si neťukla !! Keďže to bol asi jediný pozdrav, ktorý som nepovažovala za moc nóbl. Nakoniec som jej však teda potriasla rukou, keď už mi ju ponúkla. Očami som zamierila z jej tvári o niečo nižšie. Chvíľku som mohla vyzerať naozaj úchylne. V podstate som si ale len prezerala jej tetovanie.
"Heem.. máš rada tetovania? To čo máš na hrudi je úplne luxusné." Uškrnula som sa znova a pomaly som si začala rozopínať plášť.

Usmála jsem se nad její poznámkou, ale pak jsem si všimla, kam se kouká. Trochu rozpačitě jsem si zapnula kombinézu až skoro ke krku. Chodila jsem takhle normálně v autodílně, kde na to byli všichni zvyklý a nějak mi nedošlo, že tady na to lidi budou reagovat jinak. Jenže, ona se koukala na tetování. To mi nedošlo.
„ No spíš jsem byla mladá a hloupá, ale děkuju.“ Odpověděla jsem jí se smíchem, ovšem usměv mi z tváře zmizel, když si začala rozepínat plášť. Neměla jsem tušení, co dělá, ale dost mě to děsilo.

Ou, páni zkřivila jsem tvář. Nemilé, ale tak cizí lidi snad pohlavkovat nebude. Nemluvě o tom, že nejsme děti, teda aspoň ne všichni, rozhlídla jsem se. Nebyla jsem si vlastně jistá, kolik je tu komu let, ale byla jsem celkem přesvědčená, že nejsme všichni stejně staří. Pohlavkovat mě smí tak max můj táta, od žádnýho profesora si to líbit nenechám, podotkla jsem rozhodně.

24. Vlastně mi bude letos v létě 25, dodala jsem a snažila se zavrtat do nejvíc do země. Nebyla to zrovna věc, s kterou bych se chtěla chlubit. Byl to přesně ten věk, kdy už si nehrajete na to, jak děsně jste staří a zkušení. Právě naopak se snažíte vypadat a působit co nejmladší a každé další narozeniny jsou utrpením. A s toaleťákem bych mohla pomoct, broukla jsem a vytáhla ho kotouček ze žebradla. Vždy připraven, zahlásila jsem vítězoslavně.

Snad ne, řekla jsem chlácholivě. Milli nevypadala dobře. Ebony v mém náručí se začala vzpírat, tak jsem ji pustila na zem a držela pevně vodítko. V tom zvířecím shonu kolem mě se mohlo cokoli stát a já ji nehodlala honit někde po lodi. Pořád jsem očima kontrolovala pohyb ostatních zvířat, hlavně psů a koček. Zdálo se, že je mají všichni řádně vychované, ale jeden nikdy neví. Psovi hrábne a vystartuje. Ostatně mohlo hrábnout i Ebony. Zvířeti do hlavy člověk nevidí.

Pobavene som sledovala jej reakciu. Vypočula som si tiež kapitána a konečne sme sa pohli. Nakoniec som si plášť rozopla úplne. Mala som pod ním klasické oblečenie a tento krát mi bolo vidieť aj takú, mierne rockerskú sukňu s rôznymi reťazami. Poukázala som niekam pod môj krk a do výstrihu.
"Tiež mám jedno, teda.. viac." Zaškerila som sa. Musela som sa predsa tým tetovaním popýšiť !!

/Jen tak pro zajímavost.To že vás budou rozdělovat neměla ani jedna z vašich postav vědět.Na tohle jsi se měl zeptat Shaky než jsi to řekl všem ale s tím už se nedá nic udělat

Měla jsem kamarádku, jejíž máma byla její učitelka. Musí to bejt divný, řekla jsem a opřela se předloktími o zábradlí. Taky na základce se jedna naše rodinná známá rozhodla stát učitelkou a dostali jsme ji zrovna my. Takže najednou místo "ahoj teto" jsem jí musela říkat "paní učitelko" a vykat jí. To bylo faaaakt hodně divný. Neboj, budeme ti pomáhat, abyses z toho nezbláznil, povzbudivě jsem se usmála. Přišlo mi, že to bude snadné. Byl to sympaťák.

Mno, budeme jen v různých třídách. Tak snad se budeme moct bez problémů vídat, zapřemýšlela jsem. Horší by bylo, kdyby nás rozdělili na klučičí a holčičí část, dodala jsem s rozverným smíchem. Pak jsem se v duchu napomenula. Možná bych nemusela hned od začátku plácat každou blbost, co se mi honí hlavou.