Auditorium

To je... hustý pokývala jsem uznale hlavou. Můj ex měl v každém oku kruh druhý barvy, ale tohle je rozhodně víc - do očí bijící? Prostě zajímavý. Odmlčela jsem se. Připadal mi zvláštní. Nešlo jen o to, že byl Ital, mluvil trochu jako z jiného světa. Ale to mohl být i jazykový problém. Člověk se vždycky vyjadřuje jako lama, když nemluví svým vlastním jazykem, to jsem dobře znala.

Ahoj, usmála jsem se na právě příchozího Matta. Přidej se k nám, pokynula jsem na nejbližší volné místo a uchechtla se tomu, jak sektářsky to znělo.

Jo, to by asi nebylo od věci, zasmála jsem se a opřela do opěradla. A nebo...Pak jsem se trochu teatrálně postavila, odkašlala si a spustila: Takže ahoj, já jsem Madeleine a vítejte na srazu anonymních alkoholiků.Pak jsem si se smíchem zase sedla. Nevím, proč mě tyhle blbosti vždycky tak bavily. Rozená herečka. Paradoxně, protože jsem nikdy neuměla nic předstírat.

"Asi máš pravdu. Je to možná tím, že jsi stále ve středu pozornosti" Usmál jsem se na Shakyho a posadil jsem se s pobaveným úsměvem po herecké vložce. "Zapamatovat si všechna ta jména dá ještě zabrat, řekl bych"

True story přitakala jsem stylem á la Barney Stinson. Třeba tu někde bude nějaký studentský podnik. Musí být přesvědčovala jsem sama sebe. I když je dost divné, že nemáme signál, ale tak snad tu taky nejsme na odvykačce, zděsila jsem se té představy. Nebyla jsem zrovna alkoholový maniak, ale někdy si člověk potřeboval dodat kuráž nebo si prostě vyhodit z kopýtka.

Seděl jsem na jenom místě a doufal že to brzy začne.Všichni se mezi sebou vybavovali tak jako na lodi. Já seděl trochu mimo ostatní a vlastmě mi to tak vyhovovalo.Zaujatě jsem se díval na míček který mi da do ruky Mark na lodi. Nemůže to být tak těžké.Projelo mi hlavou. Bylo evidentní že jsem měl trochu jiné starosti než to kam budu zařazen. Nikoho jsem tu neznal což se dalo snadno změnit ale teď jsem moc neměl náladu si přesedávat a hledat někoho s kým bych mohl mluvit. Jen se soustředit. Poradila mi moje hlava a já se nad tím zamračil.Pro někoho to bylo něco docela snadného.Házet míčkem aby se odrazil zpět do ruky.ALe já v tom viděl cosi nevídaného.Asi proto že jsem byl takový střevo který pochybovalo o tom že ten míček dovede chytit. Trochu nejistě jsem míčet trochu více stisknul a hodil s ním o podlahu pod sebou.Míček dorazil k zemi a odrazil se. Jakmile jsem jej měl chytit začal mi proklouzávat mezi prsty.Muselo to vypadat komicky jak tam házím rukama a snažím se chytit tu kulatou věc.Ale nakonec se povedlo. Uff,to bylo těsný.Měl bych přestat blbnout. Radilo mi moje podvědomí.Moje oči se podívali po místnosti.Zatím jsem neviděl nikoho kdo by připomínak učitele nebo profesora.Natož nějakého člověka co připomínal ředitele.

Cestou do Auditoria jsem se trošku porozhlédl po okolí, přecejen to tu vypadalo dost honosně. Akuma šel zamnou a občas někam odběhnul, hned se však vrátil. "Myši tady asi mít nebudou, pak ti koupím nějakou konzervu, musíš už mít hlad." Pousmál jsem se aniž bych se na něj otočil. Kocour jen dlouze zamňoukal a přidal do kroku. Zanedlouho mě předběhl a našel jsem ho sedět až před dveřmi do auditoria. "Tak tady jsi. Připraven?" Volnou rukou, ve které jsem právě nedrtil pásek od cestovní tašky jsem otevřek jedno křídlo dveří a vešel dovnitř. Byla tu spousta židlí, takže jsem se na jednu posadil, byla téměř až úplně vzadu, daleko od ostatních. Stejně si mě nevšímali a já nechtěl být nezdvořilý a poslouchat jejich rozhovor. Akuma se okamžitě stočil na mém klíně a vyžadoval si hlazení. Začal jsem ho tedy hladit a tašku přitom odložil na druhou židli. "Zdá se, že si ještě chvilku počkáme." Zamumla jsem tiše spíš pro sebe.

“Pane bože tady se nedá ani spat. To je furt něco lidi. Copak se nedá někde sedět v klidu!!”
Řekl jsem celkem podrážděně a ospale ale I tak jako vždy ze me vycházel určitý respect. No ne ze bych byl zrovna nějaký nevraživec no, jen když mě někdo probudil. A to se stávalo malo kdy. No nakonec vylezl I Jack z mé kapuce a rozhlížel se kolem sebe co se to tu zase dělo.

Jak jsem tak seděl a pozoroval ostatní ,všiml jsem si kluka který vypadal spíše jako kdyby se zrovna probral.Jeho výraz ve tváři byl skutečně zajímavý a to můj obličej donutilo vytvořit další úsměv.
,,To víš,lidi něco očekávaj" začal jsem se smíchem jeho směrem.Nebyl tak daleko aby mě neslyšel.
,,Mimochodem, dost pochybuji že tohle místo bylo určeno ke spaní.Ale jestli tu oběvíš nějakou postel....dej mi vědět" zasmál jsem se a pak nahlédl do popředí jestli už nejde nějaké vedení které by nám podalo potřebné informace. Mě bylo jedno kde skončím ale na druhou stranu bylo zajímavé a trochu napínavé takhle něco očekávat.Já to měl snadné.Rozhodně bych se dovedl radovat z jakéhokoliv zařazení. A pak že já jsem línej a neustále spím.Tenhle vypadá že by celý začátek roku dovedl prospat bez mrknutí oka. Projelo mi hlavou trochu rýpavě.

“Ver mi ze po 14 letech v decaku by jsi se naučil spat I v krabici od bot. v podstatě se da spat kdekoliv a kdykoliv. Akorát tě nikdo nesmí při tom chytit.” Řekl jsem no můj vyraz byl stale stejný a neměnný. Pak vyběhl tygr na pódium. Mohlo to vypadat dost sebevědomě ale starch ani hrůzu jsem neukazoval. To je nejhorší věc, kterou jsem mohl udělat. Pak se představil ředitel a to bylo ještě komičtější. “Jinak me jméno JayJaz Reddy“ Řekl jsem a nějak se tím dale nezabýval. Spise jsem cekal co se bude dít dale.

Vyslechl jsems i toho kluka kterýho jsem ani neznal. Stále jsem měl ten svůj přiblblý výraz. Jak by se ti asi spalo u nás doma.Chtěl bych tě vidět. Byl bys rád za dvě hodiny. Projelo mi rychle hlavou.No v tom na podium vylezl bílí tygr. Trochu jsem se zarazil protože něco takového jsem nečekal.A kdo vlastně jo? Následně na to vylezl nějakej chlápek.Podle toho jak vypadal bych typnul že přes noc trochu přebral nebo je to prostě nějaký workoholik který neví kdy má dost s prací.Ale z tohoto muže nakonec vylezl náš ředitel.Povytáhl jsem obočí když mluvil. Pěkně nám to začíná. Další nezbedná myšlenka v mojí hlavě.Když tohle předtavení skončilo otočil jsem opět hlavu k tomu klukovi.
,,Ale naneštěstí život není jen spánek co?" usmál jsem se znovu a koukl se na svojí ruku.Ani jsem si to neuvědomoval ale ten míček jsem měl stále v ruce a jen si s ním dál pohrával. Pak se moje oči upřeli k té přerostlé kočce.Nevím proč ale musel jsem se na ní dívat.
,,Ne že by na tom nějak záleželo ale jmenuji se Jack." oznámil jsem mu.
,,A to tě baví pořád spát?" optal jsem se trochu zvědavě.Nedávalo mi to nějak smysl.I já si rád přispal ale tohle bylo asi trochu moc i na mě.

“Tak kdo tvrdí ze porad spím. Spise za posledních par dni jsem toho nenaspal no spise týdnů než dni. Tak si dávám dvacet když můžu." Řekl jsem mu na to s tím spaním. No když my řekl své jméno malém me porazilo a zacaly mi cukat koutky.
“Tak Tohle je taky Jack.” A veverka vylezla z kapuce a prohlížela si Jacka. Potom Mi jack skočil na rameno a proběhl mi až na dlaň. Pohladil jsem veverku a pomalu si jen tak vytáhl z kapsy sušenku a on ji zacal hlodat.

Trochu jsem se zachechtal.To co mi tu přednášel bylo jako vysvětlování malého děcka.Tak mi to aspoň připadalo. Možná že jsem byl jediný kdo tak přemýšlel ale hledat výmluvy prot to aby spal bylo i na mě trochu moc.
,,Roztomilé" pronesl jsem když jsem uviděl tu veverku.Dál jsem to nijak nekomentoval. Neměl jsem co kometovat.Takže jsem zatím zůstal sedět v klidu a jen jsem tiše pozoroval ostatní.ANiž bych si to uvědomil začal jsem si s míčkem v ruce hrát tak že jsem jej nechal koulet sem a tam po ruce. Nějak jsem to ani nevnímal ale bylo to dost uklidňující.,,No tak,kdy to bude pokračovat" povzdychl jsem si.Poslední slova jsem pronesl jen tak polohlasně.

Jack se najedl a zalezl si zpět do kapuce, kde sis sel dat 20. “No já na rozdíl od tebe mel par polámaných zeber. S čímž se hodně spatně spi.” Řekl jsem mu, jelikož mi něco říkalo ze si myslí ze jsem bůh vi jak liny. “Ehm kolik ti je? A Jaké mas zájmy?” Spise jsem se zeptal jen tak no ze zvědavosti než ze bych se musel nebo se mel zajímat. Jeden ze zlozvyku co me naučil Sensei tedy to se moc neshodovalo s mou předstíranou povahou drsnaka.

(Sorry to nebylo na tebe EM.)

Přiznávám, že když nám do místnosti vpustili toho tygra, na chvilku mě opustila veškerá naděje a hlavou mi projelo, že to je ono. Teď nás sem dovezli, mají nás tu v hrsti a nechají nás všechny sežrat. Zatlačila jsem se do židle s vytřeštěnýma očima a instinktivně si stáhla do klína přepravku s Ebony, jako bych ji snad mohla ochránit.

Následný výstup nového pana ředitele a sboru mi ovšem přišel ohromně zajímavý a ačkoli jsem kulila oči, nakonec to na mě působilo velice dobře. Bylo to výstřední a rozhodně nezvyklé a byla jsem si jistá, že doma by mi to nikdo nevěřil, ale líbilo se mi to a ten ředitel vypadal mile. Třeba to tu nebude tak zlé... I když na druhou stranu mi přišel hodně bizarní fakt, že by nám měl ředitelovat někdo tak mladý. Napůl jsem byla pořád přesvědčená, že je to celé jen vtip a že někdo odněkud za chvíli zařve "Apríl!".

Jen tak na půl ucha jsem vyslechla rozhovor JayJaze (což mi mimochodem přišlo jako hodně zvláštní jméno) a Shakyho, ale mou pozornost měla hlavně scéna před námi.

,,Nic jsem neřekl" zkonstatoval jsem jeho slova která byla naprosto mimo.Netušil jsem jaké si dělal závěry a prakticky mi to bylo i jedno.Bylo mi i jedno co si o mě myslí ostatní.,,Záleží na tom?" optal jsem se najednou na jeho otázku o věku.Nikdo se mě na takový věci neptal.Rozhodně ne někdo koho jsem neznal.
,,Tak fajn,je mi dvacet, a s těma zálibama to trochu shrnu.Knihy,hudba,knihy,hudba,jídlo a vtipy" zrekapituloval jsem to trochu nostalgicky jako kdybych si tuhle chvíli užíval.Vlastně tomu tak bylo.Bavilo mě se předvádět ale to musel každý jasně poznat.Ovšem co mě k tomu skutečně vedlo bylo něco docela jiného.
,,A pokud ti to teď nebude vadit,měli bychom ztichout nebo nás tu zašlapou do země" hlesl jsem nakonec a už se věnoval jen tomu co se dělo ve předu.

Nějak jsem se už k tomu moc nevracel proste jsem se pomalu vrátil do své polohy na spaní a jen poslouchal než zacnou opět nudné proslovy. Jak to bývalo zvykem ředitelů. Ale už se to tak dělo staletí tak proč by to někdo jen tak měnil. Ono to vypadalo ze spím ale ve skutečnosti jsem poslouchal, co se děje pouze jsem relaxoval.
(Jeste jednou se omlouvam za nedorozumeni )