Auditorium

Nějak se mi podařilo nejen doběhnout ostatní, ale i zmerčit místnost zvanou Auditorium, mezi prvními. Znělo to tak vznešeně, napadlo mě. Zavlekla jsem tedy své věci dovnitř a našla si místo. To vedle sebe jsem obsadila kufrem a přepravkou.

Pomalým krokem jsem se dokodrcal ke škole a pote do Auditoria. No ze zrovna nějak jsem celkem v pohodě mě překvapovalo, I když už jsem toho mel celkem dost po psychické stránce to cestovaní bylo únavné. Dorazil jsem do Auditoria a sedl si do zadních lavic jenž byly k maní. Kde jsem posléze hned usnul no ono spaní ve škole byla moje parketa. A cekal jsem až zacne někdo otravně kecat. To bude ředitel na 100 procent.

Samozřejmě, usmála jsem se na Shakyho. Nevím, proč jsem tak spěchala. Jsi taky tak nervózní? Vlastně - asi ne tak moc. Ty už tu aspoň někoho znáš a nepřipadá ti to asi jako taková bláznivina. Mně to přijde úplně šílený, zavrtěla jsem hlavou s nejistým úšklebkem. Pořád jsem měla pocit, že se mi to jen zdá.

No, jsem si jistá, že si najdeš cestu, sjela jsem ho zálibným pohledem od hlavy k patě. Vypadal jako někdo, kdo si jde svou vlastní cestou a nezajímá se o to, co si o něm kdo myslí, tím spíš rodina. Určitě hodný kluk, ale nebyl to nejspíš zrovna domácí mazánek. Jak říkám, sympaťák.

To teda, přitakala jsem Milli. Rozhodně to tu vypadalo hodně, hodně luxusně.

Yup, obávám se, že máš pravdu, povzdechla jsem si. To by byla moc velká náhoda. Ale třeba by bylo možný se nějak prohodit...? Nebo by se mohla přimluvit máma, zasmála jsem se. Napadlo mě, jaké mám štěstí, že tu hned zkraje poznávám tak super lidi. Všechno je snazší, když jste ten obklopený novými kamarády a ne ten sklíčený v koutě, co neví, jak k někomu přijít a oslovit ho.

Došel jsem na místo.Vytáhl jsem svůj přehrávač a hudbu raději vypnul.Docela mě zajímalo co se dozvím.Třeba i nějaké vysvětlení toho kde ke mě přišli.Přeci jen jsem se nikam nehlásil ale jak jsem tak zjistil tak to většina lidí na lodi.Zatím nás tu mnoho nebylo ale stále někdo přicházel až se okolí začalo plnit a já začal cítit trochu blbě.Měl jsem rád společnost ale co bylo moc to bylo skutečně moc. Raději jsem si stoupnul někam co nejsíce mimo lidi ale šlo to dost těžko vybrat to vhodné místo. Pořádně jsem si to neuvědomoval ale v ruce jsem se pohrával s míčkem který mi dal Mark abych trénoval hod který mi ukazoval na lodi. I tak jsem se už viděl někde na pokoji v klidu.Chtěl jsem si dát sprchu a pak jsem možná mohl nějak normálně fungovat.
Nakonec jsem usoudil že někde stát by nebylo nejlspší a tak jsem se posadil na volnou židli a spíš dělal že tam ani nejsem.

(Nevím jestli to bylo na mě ale budu reagovat )

Chvíli jsem poslouchal debatu vedle sedících.Nemluvili o ničem zajímavém.Tedy až na jedno že matka jednoho z nich je tu učitelem.Pár minut na to sem se podíval vedle sebe a ten kluk mi nabízel cosi černého.Nikdy jsem nic takového neměl."Není to z ryby že ne?" zeptal jsem se než jsem si vzal.

Dík nabídla jsem si ze Shakyho ruky. Nebyla to zrovna má největší oblíbenost, ale neurazím a navíc jsem vždycky ráda něco žvýkala nebo žužlala, když jsem byla nervózní - a to jsem teď byla.

Ohlédla jsem se, komu to nabízí. Blonďák číslo dva. O kus dál jsem zpozorovala červenáčka Jacka.

Samozřejmě, že jo odpověděla jsem rozhodně Milli. S kým jiným bych se tu prosímtě bavila, nikoho tu neznám.

(Pendrek jako pendrek )

"V tom případě děkuji."jeden jsem si vzal a strčil jsem si ho do pusy.Bylo to velice sladké a docela mi to chutnalo.Jakmile jsem polkl podíval jsem se na něj."Omlouvám se za svoji nevychovanost.Měl jsem se nejdřív představit.Jmenuji se Alfio Preghieri. Velice mě těší."Čeho si mohli teď všimnout když jsme byl tak blízko u nich bylo to že jsem měl jedno oko červené a jedno modré.Mě osobně to nepřišlo jako nic zvláštního ale ostatní z toho bětšinou dělali vědu.

Em, zamumlala jsem a zírala do jeho očí. Alfio... zamyslela jsem se. Znělo mi to skoro povědomě, ale netušila jsem, proč.

Odkud jsi? zajímala jsem se.

//XD

Pomalu jsem došel do auditoria spíše mezi posledními, než mezi prvními. Rozhlédl jsem se kolem v naději, že najdu tu jedinou alespoň trochu známou tvář. Seděla kdesi vepředu a tak jsem pomalým rozvážným krokem vyrazil. Jak jsem tak koukal, už byla obklopena dalšími lidmi. Pokynul jsem Em na pozdrav. "Zdravím, jsem Matt Lowland." představil jsem se přísedícím.