Pokoj číslo 4

,,No podívejme....ono se by se to snad chtělo prát" zasmál jsem se.To jak mě dostal pod sebe bylo skutečně impozantní a skutečně jsem něco takového nečekal.
,,Naložte se mnou jak uznáte za vhodné můj pane" pronesl jsem jemně a přes to tak nějak provokativně. Bavilo mě si s ním takhle hrát. Bylo to něco moc roztomilého když sesmál na celý pokoj.Po škole chodil jako tělo bez duše. Bál se sotva promluvit před někým a proto pro mě byla doslova rajská hudba jej slyšet jak se směje. Ale přeci jen nyní tomu velel on a já jen čekal co bude jeho pomstou. Jen jsem doufal že nezkusí to co jsem měl na mysli.Ale přeci jen nebyl hloupý takže jsem s tím mohl tak nějak počítat.
Tvářil se jako kdyby právě něco vyhrál.Skutečně byl roztomilý s tímhle výrazem.
,,Hmmm, měl by sis se svojí pomstou pospíšit nebo se neusržím a začnu zlobit znovu" varoval jsem jej s opětovným podtónem. Seděl na mě a měl na sobě jen ručník.Tak nějak jsem si říkal jak dlouho to ten ručník ještě vydrží. No musel jsem tuhle myšlenku vypudit z hlavy jinak by to dosti špatně dopadlo. A přeci jen sme nechtěli na nic spěchat.

Chtěl jsem se z jeho sevření dostat. Mohl bych alek čemu používat nějakou sílu.Ne že bych jí měl nějak hodně ale z toho sevření bych se snad ještě dostal. Ale přeci jen proč narušovat ten krásný moment.Líbilo se mi když Mark zastoupil moje místo jakési dominance. Bylo to skutečně příjemné.
,,Vážně?" optal jsem se trochu tajemně když mluvilo svém ručníku.Bylo mi jasné že tam zůstane ale trochu provokace skutečně ještě nikoho nezabila. Navíc jsem měl pocit že provokai takového rázu si Mark náramně užívá. Což semi potvrdilo hned po tom co udělal. Vyhnul mi triko. Celou dobu jsem jej sledoval ale jakmile se jeho rty dotkly mojí kůže na bříšku hodil jsem hlavou opět do polštářů. Semknul jsem k sobě rty. Tohle jsem skutečně nečekal. Nevěděl jsem co mám dělat.Jestli se mám smát z toho jak to lehtalo,díky markovým vlasům a rtům, nebosi jen tišeji povzdychnout z toho jak moc příjené to bylo. Příjemné a vzrušující. To jak občasně použil svůj jazýček mě dostávalo skutečně do varu a já si myslel že se každou chvílí zblázdním.
,,To je podpásovka" zasmál jsem se protože to skutečně nešlo se nesmát. Bylo na tom cosi jiného. Tohle se už posouvalo možná mnohem dál než by si jeden z nás dovedl přiznat.Avšak na to jsem nijak nemyslel.Nechával jsem se unášet těmi slastnými pocitykteré se mi po těle rozlévaly.
Ovšem nemínil jsem to nechat jen tak a tak jsem se jednou nohou zapřel a svezl Marka zase pěkně pod sebe. Jemně jsem se poumál a rty si to namířil k jeho krku. Mezi tím moje ruka jezdila po jeho hrudníku tak jako před tím.Avšak u toho jsem ani zdaleka neskončil. Rty se po krku svezli na klíční kost. Nejdříve jedna a potom i druhá.Následoval hrudník a putování dál a dál. Na pupík jsem jej jen lehce políbil a pomalu se přiblížil na podbřišek který jsem trochu zbombardoval polibky a sem tam jen jakokdyby nechtěně řejel jazykem.
Věděl jsem že teprve tohle je skutečná podpásovka ale on si s tím začal a já rozhodně nemínil zůstat pozadu.Chytil jsem jeho ruce a koukl se mu provokativně do očí. Byl jsem zvědav co uvidím v jeho tváři.

Když jsem si znovu lehl po vydatné sprše jen jsem zavřel oči.Ani jsem netušil kdy se mi povedlo usnout ale věděl jsem že to bylo velice rychle. Spal jsem jako malé dítě. Bylo mi příjemně a moje sny byly zrovna takové.ANi jsem nevěděl jak dlouho jsem spal.
Probudil mě až nechutný zvuk školního rozhlasu který hlásil že máme jít všichni na jedno místo. Rozespale jsem si povzdychl. Mark se začal probírat a to mi vykouzlilo další menší úsměv.
,,DObré ráno ospalče." pošeptal jsem a pomalu vstal z postele. Našel jsem svoje oblečení a pomalu se začal oblékat.
,,Měli bychom tam jít" usmál jsem se a našel svoje brýlekteré zůstali někde mimo.Nasadil jsem si je na hlavu a něco udělal se svými vlasy. Hned na to jsem si navlíkl košili a kalhoty. Vlasy jsem sepnul do gumičky a prakticky čekal jen na Marka.

Sledoval jsem Marka a trochu se usmíval.CHodil skutečně zvláštně.No na jeho hlášku o mém....no jen jsem se pousmál a pokrčil rameny.Znamenalo to něco jako -Já za to nemohu-.
Počkal jsem dokud se neoblékl a přesunul jsem se ke dveřím. Nikam se mi nechtělo.Stejně jako jemu.Ta noc s ním strávená mi nějak popletla hlavu a měl jsem skutečně dobrou náladu. Nemohl se mi nikdo divit.Byl jsem ale zvědav jak se bude chovat před lidmi.Neměl bych mu za zlé kdyby byl odtažitý. Pochopil bych to díky jeho fóbii.
Jen jsem zakroutil pobaveně hlavou a také odešel tam kam nás volali.

-Přesun-

Mark mě doslova a do písmene dotáhnul do pokoje a hned zavelel.Nebyl jsem stále schopen slova a tak jsem jen rázně přikývnul.Srdce mi tlouklo zběsilou rychlostí.Kdyby to šlo vyskočilo by z těla a uteklo někam hodně daleko.Někam do neznáma a už by se nevrátilo.Přeběhl jsem do koupelny a koukl se na tu tyčku co Mark chtěl.Bohu dík byla z jedné strany nasazená a tak jsem v tom nevyděl problém.Stačilo se do tho pořádně opřít.I když jsem nebyl žádný svalovec tohle muselo dolů i kdybych se zblázdnil.
,,Sakra!" Syknul jsem nahlas když jsem se tyčku snažil vyrvat.Ta nakonec tak nějak povolila a já jí přenesl k Markovi a rychle opřel o zeď.Nedíval jsem se moc kolem sebe.
,,Židle" pronesl jsem si nahlas dost rychle a popadl jednu ze židlí. Koukl jsem se na ní a pak kolem sebe.Nemohl jsem najít nic čím bych jí rozmlátil. A tak mě napadla snad ta nejblbější věc co mohla.
,,Bacha!" sykl jsem a doslova židlí třískl o zeď před sebou. Židle se rozsypala na několik kusů.To samé jsem udělal i s tou druhou. Koukl jsem se na tu spoušť. Nevěřil bych ani že něco takového udělámale tady šlo především o život.A ne jen o jeden ale rovnou o dva.A ten jeden mi byl drahocenější než můj vlastní. Větší kousky židle jsem vzal a ještě jednou s nimi pořádně třísknul o zem.Ještě trochu se rozletěli.Nechápal jsem co chce dělat ale já se kouknul po pokoji. Na stole byli nějaké propisky.Nějak jsem si vzpoměl na to jak Mark dovedl házet. Bylo to jen chvilkové ale nechtěl jsem jen tak stát a nic nedělat když se Mark k nečemu chystal.Popadl jsem tužky,nebo spíše propisky a narval je do kapec. Jeden raději nikdy neví! Pronesl jsem si v duchu a hledal dál něco co by se dalo nějakým způsobem použít.Cokoliv

Koukal jsem se na Marka co dělá.Brzy mi to došlo. Ano přeci jen dovedl pořádně házet věcmi.A jak se mi tak zdálo tak dříve muselmít nějakou zkušenost s lukem protože to co udělal bylo impozantní.
Dalmi do ruky nástroj a já jen na sucho polknul.Nebyl jsem žádný rambo a ani trochu jsem nebyl akční typ.Ten fakt že by se nějaká ta potvora měla přiblížit natolik abych jí s tímhle byť jen umlátil byla děsivá. Jeden by řekl že jsem srab.Ale skutečně jsem se držel jen kvůli Markovi na kteém mi skutečně záleželo.Zmínka o kuchyni mi vytvořila krátký úsměv. Ano kuchyně.Pro někoho nepotřebná místnost nyní však místnost která spíše připomínala doslova zbrojírnu.