Pokoj číslo 4

Jen jsem na to opětovně kývl.Nebylo o čem diskutovat.Tak nějak jsem se smířil s tím že to opětovně prohraju tak jak to bylo poslední dvě kola. Ale nyní to bylo jinak.
Prvně to vypadalo na Markovu výhru a já si jen povzdychl.Zdržel jsem se všech mích hloupých komentářů.CHtělo se mi vztekat nad tím jak to není fér.Přeci i on by měl prohrát. Co takhle mě nechat třeba i vyhrát? Ale jak se zdálo tak nic z toho Mark neměl v plánu.
Avšak jako kdyby se na mě štěstí pousmálo a mě se podařilo svojí prohru zvrátit na krásné výtezství. Skutečně nečekané. Usmál jsem se.Ani jsem se moc neradoval ale na mojí tváři se opět objevil úsměv. Koukal jsem se na Marka dosti provokativním pohledem.
,,Však ty víš" hlesl jsem škodolibě a ukázal na Markovi kalhoty.Jak on na mě tak já na něj.

Ty jsi ale provokatér! Projelo mi hlavou když jsem sledoval Marka jak si sindává kalhoty. Ještě se tak hloupe naklonil že jsem si myslel že napsto zešílím. On věděl jak mě má štvát a začal to šíleně využívat.Jen co je pravda

,,Fajn tak anglický slovní fotbal" odpověděl jsem na jeho poslední nedokončenou větu.Stále jsem mu však hleděl zarytě do očí a nemohl se od nich odtrhnout.Snad bylo štěstí že dveře od našeho pokoje byly zamčené a tak do pokoje nemohl nikdo jen tak vtrhnout aby nás dva vidět. Cítil jsem jak se sem tak trochu červenám ale jinak jsem se snažil být naprosto v pohodě a poklidu.

http://www.hry.cz/word-soccer#invite=o2gnHpQ&from=invite

Usmál jsem se jakmile bylo vítězství moje. Koukal jsem se na Marka.Nechtěl jsem aby to bylo všechno tak rychlé. Zadíval jsem se mu na krk a měl jsem jasno.
,,Ten přívěšek,zlato" hlesl jsem tajemně a při tom na něj jen mrknul.Teď se to mělo rozhodnout.Jediná výhra nebo prohra měla rozhodnou vše.Buď tedy ono překvapení nebo bude muset jít dolů i ta pslední částmého oblečení.Moc se mi do toho nechtělo a byl jsem docela nervozni ale byla to hra a já jí začal hrát. A také jsem jí musel dokončit.
,,Jsi na řadě" hlesl jsem a už jen čekal co to bude. Hrát něco v našem jazyce byla sranda. Vlastně se tady projevovali rozdílymezi Amerikou a Velkou Británií z které jsem pocházel já .

Začli jsme hrát.Bylo to tak strašně moc vyrovnané. Až se tomu nechtělo věřit. Celou dobu se jeden držel druhého a jak se zdálo ani jeden z nás nechtěl prohrát.Jedna hra netrvalal nijak dlouho a pak přišla chvíle pravdy. Jedno písmenko a to dostalo Marka do vedení.Snad jen o pár bodů jsem prohrál a to mě vedlo k tomu abych sklopil poraženě hlavu.
,,To snad...ne" povzdychl jsem si a prohlížel si přívěsek který jsem Markovi vzal a dal si jej na krk.Měl něco do sebe ale já teď mysle na něco naprosto jiného. Čekal jsem až si Mark řekne co chce.I když to bylo jen tak informativní protože mi to bylo naprosto jasné.Nyní jsem se snad i trochu začervenal protože takový konec jsem skutečně nečekal. Navíc jsem byl i trochu zklamaný.Přeci jen jsme se na něčem dohodli a já nedovedl vyhrát takže jsem nemohl čekat ono překvapení na které jsem se tolik těšil. I tak jsem ale musel uznat že jsme si spolu užili dost srandy.A tohle co právě nastane to nijak nepokazí.

Když Mark ke mě přišel a zvednul mě ,podíval jsem se mu hluboce do očí.Opětovně jsem se v nich ztrácel.Doslova jsem se v nich topil. Stálemi to připomínalo co mě na něm tak strašně moc fascinovalo.Byla to jedna z věcí která mě na něm doslova brala. Nenechala mě v klidua já musel stále pozorovat jen jeho.Byl jako nějaký magnet co když něco přitáhne, jen tak nepustí.
Políbil mě. Znovu a já si jej k sobě trochu přitisknul.Ale moc jsem to nepřeháněl.Jen jsem jej chtěl cítit u sebe o něco blíže. Svoje ruce jsem nechal v jeho pase a nechál se unášet tím výbuchem positů kterou Mark ve mě opětovně dovedl vyvolat. Odtáhnul se a já jej pořád sledoval. Na tváři mi opětovně hrál malý úsměv .Pak Mark mířil do koupelny.Trochu jsem to nechápal ale šel jsem za ním.Následoval jsem jej. Jeho bych následoval i do pekla. Věřil jsem mu natolik že jsem byl schopný udělat cokoliv.Jen aby byl šťastný i on.

Stál jsem proti němu a poslouchal jeho hlas.Nechal se jímunášet a jen jsem poslouchal.Skutečně jsem se cítil jako někdo kdo právě podlehl nějakému nevýdanému kouzlu.Mluvil o tom co slíbil a já si to plně uvědomoval.Avšak nevyhrál jsem takže jsem neviděl důvod proč by to měl dodržet.Byl jsem trochu zmatený než mi to všechno začalo docházet.Chtěl mi udělat radost a já se málem radostí rozskočil. Na to kolik mi bylo jsem se skutečně občas dovedl chovat jako malé dítě.
Požádal mě abych zavřel oči.Neváhal jsem.Udělal jsem co po mě chtěl. Věřil jsem mu.Věřil jsemmu natolik že jsem věděl,že ať udělá cokoliv rozhodně se nebudu cítit nějak špatně. Ne.Mark byl ten který ve mě probouzel jen a v zásadě to dobré.Nic jiného.To jak jsem utekl do koupelny byl jenommůj zkrat.Nebyla to jeho vinna.Tak jsem to aspoň viděl já a tak jsem skutečně neměl strach jej upposlechnout.
Když jsem oči měl zavřené cítil jsem se až podivně klidný.Věděl jsem že tam stojí a kouká na mě. Netušil jsem co se chystá udělat ale já věděl že to nebude nic co by mi mělo vadit.
Před očima jsem měl celý proběhnutý den.Byla to skutečně krása.Tolik zábavy. SMíchu a vtipů. Za celý ten den jsem si uvědomil že to co jsem cítil seještě více prohloubilo. Ten fakt že jsem jej mohl políbit kdykoliv jsem chtěl mě těšil ale uvnitř jsem možná začal chtít něco víc.

Měl jsem stále zavřené oči. Přemýšlel jsem co by Mark mohl myslet tím překvapením ale nějak jsem na nic nemohl přijít. al berzy jsem se to měl dozvědět a tak jsem byl spíše nervozni nedočkavostí.
Když konečně řekl že mohu oči otevřít oněmněl jsem úzašel.Na tváři jsem měl jakýsi potěšený výraz.Ne moc výsměšný ani moc vážný.Ale takový příjemný výraz.KOukal jsem se na Marka jak tam stojí přesně tak jak jej stvořil bůh.Bez nějakých hader které by zakrývali jeho dokonalou postavu a celkově dokonalé tělo. Jeho obličej tomu všemu neskonale domilnoval. Připomínal mi nějakou sochu kterou vytesal dokonalý sochař. Jako kdyby někdo vytesal do kamene nějakého anděla. Nemohl jsem se pohnout jak jsem byl uchvácen.
,,Skutečně?" vypadlo země šeptem.Tenhle náznak jsem poznal na první pokus.Přeci jen kdyby to mělo znamenat něco jiného nemuseli jsme chodit do koupelny a na něco takového bylo přeci jen ještě trochu brzy. Sprcha byla geinální nápad.
Pomlau jsem pustil vodu od sprchy a potom přešelk Markovi.Konečky prstů jedné ruky mi zajeli do jeho vlasů když jsem jej dlouze políbil.Bylo to od něj skutečně milé ale pokud to dělal jen kvůli mě a musel se nějak přemáhat rozhodně jsem nechtěl aby to tak bylo. I když kdyby to tak bylo měl jsem pocit že by se tvářil trochu jinak. Po nějaké chvilce jsem i já sundal ten poslední kousek oblečení a vešel do sprchy.Natáhl jsem k němu ruku.Voda mi už nahodila záda a maličké kapičky si hledali cestičky po mém hrudníku.
Vlasy začali být mokré ale to jsem nějak nevnímal.Před očima jsem měl jen jeho. Svého boha krásy který tam tak postával s nesmělým pohledem.

Cítil jsem každou kapičku vody které nakonec celkově začaly splývat ve vodní osvěžení.Mark se ke mě už přidal a jen se ke mě přitiskl. Nastavil jsem dlaň k tekoucí vodě a pak vodu v dlani přesunul Markovi do vlasu.Sledoval jsem jednotlivé kapičky.Jak si razili svojí cestu po jeho hlavě a následně i těle. Ještě nějakou chvíli jsem Marka takhle pozoroval a rozplýval se nad ním jak jsem jen mohl. Bylo to zvláštní si užívat takovou chvilku.Na to že jsem tohle prožíval poprvé jsem cítil že všechno je naprosto správně. Že je všechno tak jak tomá být a lepší už to být ani nemůže. Přejel jsem prsty Markovi po ramenou a lehce jej políbil. Svoje rty jsem přesunul k jeho krku na kterém jsem si rty na chvilku pohrával.Avšak nic jiného. Nikam jinam jsem nepokračoval. Na to bylo času dost. Do budoucna. A ani jsem necítil potřebu to nějak zkoušet.
Po nějaké chvilce jsem vzal sprcháč a začal se mýt. No ovšem jsem si nemohl pomoci a tak jsem Markovi začal jemně masírovat záda.Bavilo mě to. Což bylo něco co jsem do teď nechápal. Netušil jsem že to umím ale bylo to zajímavé. Přejížděl jsem dlaněmi sem a tam a tak mu po zádech roztíral sprcháč. Hned na to jsem si vlasy narval úplně pod poroud vody abych je pořádně namočil. A mohl je také umýt.Voda mi telkapo obličeji.Měl jsem zavřené oči takže jsem nějakou chvíli nic neviděl.A to vůbec. Pamatoval jsem si jak to dopadá s otevřenýma očima při umývání vlasů.Většinou bolavýma očima. Takže nyní toho mohl Mark klidně využít ale jak jsem již několikrát uvedl věřil jsem mu dost na to abych se nebáloči zavřít.
Ba naopak.Byl jsem rád že je tak blízko.A že jsme nyní byli tam kde jsme byli.Společná koupel nás snad ještě více sblížila.

,,Nepřeháním,měl by jsi to konečně pochopit. Jsi jako andílek víš o tom? Jen vytesat do kamene" hlesl jsem a usmíval se. Myslel jsem to naprosto vážně a přeci jen jsem se divil že o tom se mnou chtěl neustále diskutovat.
,,Zvykej si. Budu ti to opakovat pořád a pořád.Dokud to prostě nepochopíš" zasmál jsem se a hned na to vstal. Pomalu jsem jej přesunul ke zdi a jednou rukou se opřel o stěnu. Druhou rukou jsem jej pomalu vzal za bradu.Zahleděl jsem se mu do očí a jemně políbil. Pak jsem mu rukou zajel do vlasů a jen si s nimi pohrával.
Když oznámil že se bude dít co si budu přát přejelmi přes obličej takový spiklenecký výraz.Když to tak řekl něco mě napadlo. Popadl jsem jej do náruče a pomalu přenesl k posteli. Hodil jsem jej do ní a pak si jen lehl vedle něj. KOukal jsem se mu celou dobu do očí.
,,Tohle bych vydržel napořád" usmál jsem se a konečkemprstu mu přejel po spodním rtu.
,,Víš že jsi strašně roztomilej když spíš?" zasmál jsem se.

Ležel jsem vedle něj a neustále mu hleděldo očí.Při tom si jen tak ledabyle pohrával s jeho vlasy které byly stejně tak fascinující jako samotný Mark. To jak ležel na posteli a pohled mi opětoval bylo něco naproto úžasného a jedinečného. Pokaždé když promluvil oběvil se mi na tváři ještě větší úsměv.Ale nic jsem neříkal. Podle mě nebylo potřeba slov. Tahle chvilka se klidně mohla obejít i beze slov. Občas moje ruka sjela z jeho vlasů na jeho tvář po které moje prsty přejížději dost jemně jako kdyby byl Mark z porcelánu.
Musel jsem přiznat že jeho pokožka je velice jemná a docela by mě zajímalo jak to dělá.Trochu jsem se nadzvedl na loktu abych na něj pořádně viděl.Nyní jsem na Marka hleděl z vrchu. Byl naprosto úžasný jako vždycky.Jeho spiklenecký výraz pokaždičkém jeho slově se ani nedal pořádně popsat. Byl jako malé dítě které něco provedlo.Ale když jste se podívali dítěti do jeho oček nemohli jste se na něj ani zlobit protože jeho oči byly jako oči naprostého andílka který by v životě nic špatného nemohl udělat.
Následoval ode mě další jemný polibek.Při něm jsem Markovi nezapoměl kroužilt dlaní po hrudníku.Ale můj dotek byl velice jemný.Plný citu. Stále jsem nemohl pořádně věřit tomu co se kolem dělo.Kdybymi někdo vyprávěl že se tohle stane sesmíchem bych jej poslal pryč a myslel si něco o bláznovi.Ale tohle byla naprostá skutečnost. Skutečnostkterá se mi tak strašně líbila že jsem hodil za hlavu všechno ostatní. Třeba to jak se bude tvářit škola na to až na tohle jednou příjde. Jak se budou tvářit ostatní studenti.Jak na to budou reagovat. V tuhle chvíli mi to bylo naprosto jedno.MOji náladu už mi nijak pokazit nemohli.A mohli by se snažit sebevíc.
Jak jsem jej tak líbal nemohl jsem si pomoci abych nezkusil jednu věc. Začal jsem Marka jemně šimrat v podpaží ale potom jsem se přesunul na žebra abych vyzkoušel jestli je lehtivý nebo ne. Například já byl a to šíleně ale to jsem mu nechtěl zatím říkat protože jsem měl to tušení že by to použil proti mě. Můj andílek

Nemohl jsem si pomoci.Ale jakmile s sebou cuknul ve znamení že to lehtá probudila se ve mě opět hravost.Moje ruce zůstali na tom místě a děliali vše proto aby Markovi onen rozesmátý výraz zůstal.
,,Ale,ale" pronesl jsem trochu zamyšleně a znovu je polehtal.Snažil se shoulit do klubíčka.Nějak se ukrýt abych na něj nemohl ale měl to marné.Tohle jsem si prostě nemohl nechat ujít. I když jsem jen doufal že ho ani nenapadně to samé zkoušet na mě. Dopadlo by to nejspíše katastrofálně. I tak, i když jsem si byl jistý možnými následky, jsem nepřestával a nechal jej jen občas aby se mohl pořádně nadechnout.
,,Tohle si náramně užiju.Víš o tom?" pošeptal jsem mezi tímco jsem mu dával pauzu než jsem měl v plánu znovu začít.
,,Útěk je marný.Tomuhle neutečeš" zasmál jsem se jen z lehka a zase pokračoval. Cukal s sebou docela dost.Nebylo se čemu divit.Já osobně bych s sebou nejspíše neuvěřitelně házel. Ale co už.
Ani jsem si neuvědomoval jak čas rychle utíká když se člověk dobře baví. čas to bylo něco co jsem naprosto přestal vnímat a na hodiny jsem se podívat ani nechtěl. Bylomi jedno kolik je hodin.Bylomi jedno co se děje venku,na chodbách školy, nebo tam někde kam chodili ostatní studenti jen tak relaxovat. Já se oddával jedinému a to mi bohatě stačilo. Mark totiž dovedl zaměstnat všechny smysly.A to naprosto všechny.