Pokoj číslo 4

Posadil jsem se ke stolu a koukal se na Marka při čemž jsem popíjel kakao a u toho přikusoval sušenky.Bylo to fajn ráno.Ničím nerušené,nikdo neobtěžoval a nebo nekazil to co jsme právě prožívali.
,,Co budeme dneska dělat?" optal jsem se zvědavě a pak se koukl na pramen vlasu který mi tak divně trčel z hlavy. Jen jsem si povzdychl a šel si pro kartáč.Jako vždy to nebylo nic snadného ale už jsem si na to tak nějak zvyknul.Než jsem si však sednul ustlal jsem postel protože jen ta moje byla rozvyratná a pousmál se nad tím.Teď to vypadalo dobře.Nevím proč jsem se tak staral.SNad to bylo tím že jsem byl starší a cítil jsem se trochu zodpovědný. Pak jsem se konečně usadil na svoje místo a znovu se napil Kakaa.Připadal jsem si trochu jako malé dítě ale kvůli Markovi bych se stal klidně i batoletem.
Lehce jsem jej pozoroval.Jeho rozcuchané vlasy,spokojený výraz.I jeho překrásné oči. Bylo toho tolik co jsem dovedl nečině a beze slova pozorovat. Nejspíše bych takhle dovedl sedět několik hodit a nemusel bych se ani pohnout

Byli jsme oba dva naprosto tiše.NIkdo z nás nic neříkal. Jen jsme na sebe koukali a usmívali se. A pak to z něj vypadlo. Ta veta mě naprosto vykolejila.Nečekal jsem to.zZůstal jsem sedět a hrnek byl v polovině cesty k mím ústům.Nemohl jsem dýchat. Cítil jsem jak mě polévá horkost. Najednou mi bylo nějak nepříjemně.Srdcemi bušilo a v uších mi začalo pištět. Roztřesenýma rukama jsem položil hrnek a kakaem. Snažil jsem se dýchat ale nešlomi to.
Uvnitř jsem secítil jako v panice.Jako kdyby mě někdo zavřel do prázdnémístnosi bez oken.Bez světla. Jako kdybych byla naprosto odříznutý od světa který jsem znal.Panikařil jsem.Markův jakísi přísný výraz tomu všemu dodával ještě tu poslední hranici.
,,Ehm....eto....promiň."vykoktal jsem se a zalezl do koupelny rychleji než byh sám čekal.Přešel jsem ke sprše a pustil si na hlavu studenou vodu.Potřeboval jsem se probrat.Hlava semi točila a já jen viděl rozamazané skvrny na vaně. Jak jsem šel sem nezamčel jsem dveře takže Mark mohl klidně vejít. Nikdy bych nečekal že by mě něco takového dovedlo rozhodit.Zeptal se mě na něco co u mě bylo naprosté tabu.Nikdy jsemo tomani nepřemýlel. Jen občas četl v nějaké téknize....Alekdyž se takhle přímo zeptal zpanikařil jsem.Vodu jsem vypnul a zůstal stále v předklonu.Rukama jsem se držel o okraj vany a snažil se pořádně nadechnout.

Stál jsem stále u vany.Cítil jsem jak se celý třesu.Nechápal jsem to.Byl jsem kluk.CO jsem tak slyšel tak hodně mladíků tohle provozovalo tak proč to mě muselo tak rozhodit?Utřel jsem si dlaní obličej po kterém se táhli kapičky vody.
Hlava se mi mohla rozskočit. Copak musím být takový pako že vždycky uteču? Ptal jsem se sám sebe ale odpovědět jsem si nedovedl.Cítil jsem se ještě více trapně.Nejraději bych se propadl do země.Někam se schoval a zůstal tam dokud to celé nepomine. Ta panika která mnou prostupovala byla silná.Chtěl jsem s tím bojovat ale ani jsem nevěděl jestli mám na to dost síly.Přeci jen to co jsem před chvílí předvedl bylo jako chování nějakého sraba.
Věděl jsem že Mark přišel.Věděl jsem že tam stojí ale bál jsem se na něj jenom kouknout.Cítil jsem se skutečně strašně.On mi pootočil hlavu a mluvil.Jeho slova byla tak konejšivá.Jeho hlas tak sametový že bych jej mohl poslouchat celé hodiny.Avšak já cítil že jsem udělal něco za co se nyní on obviňuje.MOje zkažená nálada se tím pádemještě více prohloubila..
,,Ne..." pošeptal jsem a posadil jsem se v koupelně na zem a koukal se do stropu jak jsem měl hlavu opřenou o roh vany.
,,Neomlouvej se....já...já bych se měl omluvit" povzdychl jsem si.Zase jsem cítil ten nával horka.Horko zasáhlo mojí hlavu a já si chvilkově říkal jestli s tímdovedu bojovat.
,,Já...asi jsem to přehnal....Neměl jsem....takhle utéct...pro..miň" šeptal jsem přerývaně a nakonec jsem hodil hlavu do předklonu a koukal se do země.
,,Promiň" opakoval jsem a z oka mi ukápla jedna slza.
,,Promiň." zopakoval jsem znovu.Ten třes co jsem měl vtěle se znovu vrátil.Nečekaně.Bez upozornění. Seděl jsem tam a snažil se toho zbavit ale nešlo to.Na tenhle boj jsem byl krátký. Slabý.Ano neměl jsem dost sil.Zarmouceně jsem se podíval na Marka a jen doufal že pochopí ten výraz v mojí tváři.Výraz že potřebuju uklidnit.Obejmout.Cítit jeho blízkost. Jeho dotek i dech.Jeho vůni která mě tolik fascinovala. Ten výrazkterý doslova žadonil jeho společnost na kterou jsem si tak moc zvyknul.

Nic jsem neříkal.Když mě obejmul cítil jsem se o něco lépe.Ne naprosto nejlépe ale začínalo to být lepší než před tím. Mark mě objal a konejšil mě jak mohl.Byl jsem mu za to nesmírně vděčný. Zamáčel jsem mu triko ale jak se zdálo jemu to nijak nevadilo.
Když řekl že je jenommůj něco jako kdyby se ve mě pohnulo.Cítil jsem se štěstný. Nesmírně šťastný. Cítil jsem něco jako potřebu to vědět. Vědět že jeho láska..nebo jak bych to mělnazvat patří jenommě a ne někomu jinému. Byl to povznášející pocit.
,,Dobře" pošeptal jsem po jeho posendí větě a pomalu jsem se zvedal ze země.Připadal jsem si najednou tak nemotorně. Před očima jsem měl stále ještě mlhu.V uších mi stále zvonilo i když ne tak moc jako prvně. Natáhnul jsem k Markoviruku abychmu pomohl vstát a pak sepřesunul do našho pokoje kde jsem si poslušně sedl na židli a vzal do ruky hrnek s kakaemkteré bylo už skoro studené.Ale nevadilo i to.Jen jsem stále přemýšlel o tom co se to se mnou děje.

Byo to fajn když mi sušil vlasy.Cítil jsem se jako někdo významný. Jako kdybych byl někdo. Usmíval jsem se.To jak mě opečovával mě doslova dojímalo.bylo to od něj moc pěkné.
,,Fajn" odpověděl jsem na jeho nabídku s hrama.Moc jsem je nehrál ale tak zase žádný tele jsem taky nebyl. Docela jsem se na to všechno těšil.MOhlo to být dost zajímavé.
,,Tak to bych se měl začít pořádně snažit" pousmál jsem se na jeho provokační slova.Tímhle mi doslova dobil baterky abych se snažil vyhrát za každičkou cenu. No ne uplně za každou ale mohl jsem se snažit.
,,Nenechám se jen tak porazit" dodal jsem mu a zašklebil se.Když bylo vše hotovo koukl jsem se na svoje vlasy.
,,Páni,asi vím co udělám s vlasama" zasmál jsem se a šel se přebvlíct.Hodil jsem na sebe tepláky a košili bez rukávů.
,,No,nějaký návrhy?"

Přikývnul jsem na souhlas a tak jsme začali.Začátek nebyl nijak moc složitý jen stačilo najít vhodná slova.Ale čím dále se celá hra posouvala tím obtížnější to bylo.Občas jsem se zasmál když jsem našel nějaké to vhodné slovo.OBčas jsem se zamračil když mi Mark skočil do slov a tak mi kde co překazil.
,,Stejně neprohraju" oznámil jsem mu a zašklebil se na něj načež jsem vyplázl i jazyk. Slova se střídala za sebou jako na běžícím páse.Občas jsem měl codělat abych nějakéto slovo vymyslel.Alemusel jsem nechat že i když čtu knihy konec byl trochu obtížný. Nakonec jsem ale vyhrál já a tak jsem se rozvalil na židli a usmíval se jako pitomec.
,,Ha,výhra je moje" zasmál jsem se a jen čekal co to Mark vymyslí.Měl jsem z toho tak dokonalý pocit že jsem tomu nemohl věřit.Avšak nemíni jsem skončit jen u téhle hry.Začalo mě to nevýslovně bavit takže jsem předpokládal že budeme hrát i něco jiného. Přeci jen jsem chtěl i Marka nechat vyhrát aby to bylo trochu fér. Ale na celkovou výhru jsem si musel počkat. Byla to teprve první z několika. A to napětí co vemě bylo by se začalo dáti krájet. Ale náladu jsem měl více než dobrou .

Koukal jsem na Marka.Když pomě hodil tričko zasmál jsem se a jen jej položil vedle sebe.Trochu zasněně jsem se podíval na jeho hrudník a jen v duchu doufal že další kolo opětovně vyhrajujá.Takhle jej pozorovat byla doslova pastva pro moje oči.
,,Ještě se uvidí kdo vyhraje" vyplázl jsem na něj jakyz a poslal mu vzdušný polibek.Teď jsem si z něj utahoval.Tohleměskutečně bavilo ale nemohl jsem tušit jak další hra dopadne i když jsem se toho skutečně nebá. Ba naopak.Těšil jsem se jakmile to začně.
Mark vytáhl tablet a zapnul hru.

http://www.hry.cz/slovni-fotbal#invite=o2fMFwS&from=invite

,,Tse, to ještě nic neznamená" zaprotestoval jsem a pomalu si sundal košili.Jako kdybych se v tom vyžíval.Věděl jsem jakmě sjíždí pohledem ale nebylo mi to nijak nepříjemné. Spíše naopak. Sundal jsem košili a aby se neřeklo hodil jsem jí po něm aby si to užil.
Přemýšlel jsem co dál.Skore jedna jedna jedna jsem nechat rozhodně nechtěl a tak jsem chtěl vymyslet daší aktivitu.Už jsem to měl.U téhle hry stačilo jen mít štěstí.Chtěl jsem jej vidět u tohohle.
,,Horolezce!" zavelel jsem a zasmál se. Viděl jsem ten výraz co měl Mark a dost se mi líbil.Bez toho trika vypadal vážně suprově ale přeci jen mě to nestačilo.Buď jsem musel já pokoušet štěstí nebo jsem si prostě nedal říct.

http://www.hry.cz/horolezci#invite=o2fQwDb&from=invite

Jeho slova byla pěkná.Bylo vidět že si tohle náramně užívá i když se to nedalo říct o mě. Trochu mi vadilo že jsem prohrál.No na druhou stranu tohle byla sranda. Jakmile jsem navrhnul další hru a my jsme začali hrát moje sebevědomí bylo dost vysoko.ALe do chvíle než jsem to pokazil a jen sledoval Marka jak mi mizí před očima. Tedy ve hře. Tušil jsem že tohle už nijak nenapravím a také že to tak bylo.Zase jsem prohrál.No netušil jsem co bude pomě March chtít tentokrát ale musel jsem se zamračit.
,,Heh,to je ale pech" pronesl jsem kldině a podrbal se ve vlasech.
,,Nom, ale neboj se...příště tě porazím" dodal jsem optimisticky a naklonil se k Marovi a políbil jej.Při tom jsem mu daní jemně přejel po hrudníku. Nekdo by to nazval nesportovním chováním.Ránou pod pás ale já si nemohl pomoct.Prostě jsem nemohl odolat když tu tak seděl bez trička.A s tím svým nádherným úsměvem a rodostí ve tváři.

Když jsem jej políbil cítil jsem jak se snažil aby to trvalo co nejdéle .Bitáhl se kemě ale já nechtěl aby to měl tak snadné.Odtáhl jsem se a pak udělal to co pomě chtěl.Sundal jsem si kalhoty takže jsem tam prakticky seděl jen v černých boxerkách.Věděl jsem že ons i to náramně užívá ale na druhou stranu tohle byla jen sranda.Více jsem byl zvědav co za překvapení to mělo být. A na to jsem mohl přijít jen pod podmínkou že bych vyhrál.Zatvářil jsem se jako nějaká primadóna nebo nějaký ken a pak se zasmál. Bylo fajn takhle s někým blbnout i když jsem si jen říkal kdy se tohle všechno zvrhne v něco naprosto jiného. Schylovalo se k tomu ajá to cítil.Nebo to byla jenom moje doměnka.
,,Pokračujeme.Nebudu tu sedět sám v téměř nahém stavu.Teď tě dostanu!" dodal jsem a provokativně na něj vyplázl jazyk tak jako už několikrát před tím.

Mark si to skutečně náramně užíval. A kdo by taky ne?
Váš nádherný spolubydlící se tu před vámi svlékal do spodního prádla a vy jste ho měli jak na talíře. Byl jen kousek od vás a vše jste sledovali z toho nejlepšího místa... zespodu...
Mark se jen tak radostně uculil a tak hodnotíc přikývl na souhlas, že to ujde. A samozřejmě neopomněl doplnit.
"Máš pěkný boxerky..." Znova na Jacka vyplázl provokativně jazyk tak, jak to dělal pořád on a ještě k té jeho poslední větě dodal.
"Hm... to téměř je velmi záludné slovo..." A jak jinak, nadhodil takový tajemný výraz.
Hned na to se však zase šibalsky zazubil a už držel v ruce karty.
"Poker!" A už to jelo!

Na ten pokec jsem kývnul.Přeci jen jsem neměl ve zvyku couvnout.No a to byla možná i moje chyba.Nejdřív jsem prohrával ale pak ne to otočilo.Měl jsem radost. I když možná až přehnanou a to byl možná ten důvod proč jsem šel opětovně k zemi. Prohrál jsem.Jako kdyby někdo chtěl aby se to stalo. Tušil jsem kdo by si to tak bezmezně mohl přát.Ale já mu tu radost nyní nechtěl udělat. Tak proč se všechno muselo spiknout proti mě? Proč? Proč jsem jednoduše nemohl vyhrát a mít klid.Mít povznášející pocit tak jako Mark když sledoval mě?
Možná to byla jen náhoda ale já si říkal že to tak nebude. Jednoduše jsem měl smůlu.Nebo to mělo být nevýslovné štěstí? Teď jsem se trochu bál toho co bude jeho požadavek. Na sobě jsem toho už moc neměl. A snad bylo i trochu brzy odhalovat jisté části těla. No nemohl jsem udělat nic jiného než jen čekat nad vynesením jeho slov. Ale i tak jsem měl sklopenou hlavu a jen si povzdychl. Hlavu jsem následovně zvedl a zadíval se Markovi do očí abych mohl nějak odhadnout co to bude. Ani jsem si moc neuvědomoval že bych sejej mohl okusit hypnotizovat.
,,Fajn...tohle mi skutečně nevychází...." zakroutil jsem hlavou nakonec a dál jen mlčel.

Dal jsem Markovi svoje brýle a usmál se.
,Stejně by mě zajíjmalo jak to děláš" pokrčil jsem rameny a trochu se zašklebil.
,,Dejmi na ně pozor" hlesl jsem a pak se zadumal.
,,CO to bdue nyní?" optal jsem se .Nic mě tak nějak nenapadalo.Naadli mě třeba piškvorky nebo i Reversi ale nebyl jsem si jist co by chtěl hrát.Mě to začínalo být i naprosto jedno protože jak se zdálo někdo tam nahoře nechtěl aby se mi dařilo a já tak mohl trápit svého Marka.

Opřel jsem se o opěradlo židle a jen tiše vyčkával.Věděl jsem že s tímhle tempem moc her už hrát nebudeme.Z nějakého důvodu mi ani styl těchto her nevadil.Nebo spíš to co následovalo po nich. Kdyby tu seděl kdokoliv jiný s jistotou bych se choval naprosto jinak.Ale s Markem jsem se cítil sám sebou a podle toho to také tak vypadalo.