Pláž

Pá-ni, vydechla jsem, když jsme došly k pláži. Byla obrovská. A naprosto perfektní. Tajil se mi dech a na moment ze mě opadly všechny starosti, protože tohle bylo místo snů, takové to místo, kam jsem vždycky toužila jet a užít si ho, takové to místo, kam ještě lidská noha nevkročila - nebo to tak aspoň vypadalo.

Samy jsme tu ovšem nebyly. Trochu mě přepadl stud, ale jak jsme se blížily, zmerčila jsem, že na tom ručníku se válí Shaky. Chytáš bronz, sporťáku? optala jsem se ho laškovně, když jsme došly až k němu, a následně hodila ručník hned vedle jeho a usadila se.

Jaká je? zasmála jsem se na Milli. Trochu jsem jí záviděla tu nenucenost. Sama jsem se držela za okraje svých dlouhých kalhot a i když mi bylo teplo, nebyla jsem si jistá, jestli se chci před Shakym hned takhle obnažovat. Ta moje zatracená stydlivost.

Na frak? A ty ses snažil za náma dostat? Hned první den? No teda, plácla jsem ho se smíchem po rameni. Je to číslo.

Um, no nevím, na surfování mě neužije, vlastně jsem to nikdy nedělala. Hele - vás dva vůbec netrápí to s tím internetem a signálem a vším? No jasně, ty tu máš mámu, takže jsi v pohodě... napadlo mě. Ale naši netuší, kde jsem, a musím jim přece dát vědět, že jsem v pořádku, pronesla jsem s nefalšovanou starostí v hlase.

No, já myslím, že nás tu nehodlají sníst, řekla jsem a uvědomila si, jak směšně to zní. Asi nás tu fakt hodlají něco učit, ať už je to cokoli. Ale to by znamenalo, že tu rozhodně budeme dýl než pár dní. Naši musí vědět, že jsem v pořádku, pronesla jsem rozhodně. I kdybych měla využít tvou andulku jako poštovního holuba, dodala jsem pro zlehčení situace.

Um... nojono, co mám s tebou dělat, odfrkla jsem si neochotně, když přede mě zapíchl prkno. Odtušila jsem, že tady se podpory nedočkám, ale byla jsem rozhodnutá vytrvat a zjistit, co jsem potřebovala, ASAP.

Rozvázala jsem šňůrku u kalhot a spustila je na zem, shodila vestu a tílko a pro jistotu i náramek z paže, nerada bych ho utopila. Zůstala jsem tam stát jen v tmavě modrých bikinách a připadala si děsně obnažená. Tak abych to neprodulužovala, popadla jsem prko a rozeběhla se s ním k vodě.

Jak se na to... sakra... leze!hekala jsem smíchy, zatímco jsem se snažila vyšplhat na prkno. Nakonec jsem usoudila, že jsem na to moc hluboko a trochu jsem se vrátila. Pak už to šlo celkem snadno, i když mi chvilku trvalo najít tu správnou polohu, při níž kopání nohama pomůže pohybu kupředu. Následovala jsem Shakyho příkladu a položila se. Za chvilku jsem byla u něj za útesem.

A dál, sporťáku?optala jsem se a došlo mi, že mu tu přezdívku už asi neodpářu.

Jo, jo, celkem jo, pokývala jsem hlavou naoko zamyšleně. Prý jsi dělal gymnastiku nebo co, říkala Milli - hodila jsem hlavou směrem k ní. Takže u mě jsi sporťák. Nehledě na to, že salta o zeď se jen tak nevidí, podotkla jsem jako pečeť toho, že to už mu nikdo neodpáře.

Eh... chtěla jsem říct ještě něco děsně duchaplného, ale nešlo si nevšimnout, jak mě sjel pohledem, načež mi zadrhlo v krku a bylo to tady zase - horkost v tvářích a neschopnost cokoli říct. Zazírala jsem do prkna.

Nebylo zbytí, uvažovala jsem, že se prostě budu muset smířit s tím, že si mě druhé pohlaví (a nejen to) prohlíží. Jakkoli nespokojená jsem byla se svou postavou, můj hrudník se prostě chlapeckému rozhodně nepodobal a v plavkách to vážně nešlo schovat.

Byla jsem ráda, že v tom aspoň nejsem sama a že je tu Milli.

Kleknout? Tys upad zasmála jsem se. Vždyť je to vratký jak blázen! protestovala jsem. Ale zkusila jsem to. A šlo to. Ale způsob, jakým se mi třásly nohy, se nedal popsat. Necítila jsem se ani trochu stabilně.

//sorry, jdu ven, dneska už tu asi nebudu, kdyžtak hrajte za mě XD (V rámci možností)