Třída

Budova školy byla opravdu velká, málem jsem se po cestě do třídy ztratil, ale naštěstí opravdu jen málem. Když jsem otevíral dveře třídy, nemohl jsem si nevšimnout, že tu ještě nikdo není. Docela jsem se tomu divil, protože už tak jsem měl pocit, že jdu pozdě. Našel jsem si místo přesně uprostřed třídy a tam jsem se posadil, na stůl si položil bloček a tužku a čekal jsem na učitele. Kdo to asi bude? Jaký asi bude?

Z tíživého ticha, které na mě ve třídě doléhalo, mě vyrušil až příchod mé spolužačky, zvedl jsem hlavu, abych si ji mohl prohlédnout. Vypadala dost mile, takže jsem se na ni také usmál. "Těší mě, jsem Sebastian." Představil jsem se a pokračoval. "Vypadáš dost udýchaně, stalo se něco?"

"Žraloci?" Povytáhl jsem nevěřícně obočí. "A to jsem si chtěl jít zaplavat." Povzdechl jsem si a přitom se usmál, když v tom přišel Alfio, ohlédl jsem se po něm. Vypadal dost nezaujatě okolním prostředím a také to vypadalo, že se s Milli zná. "Těší mě, jsem Sebastian, Sebastian Michaelis." Představil jsem se podobným způsobem jako Alfio, akorát můj tón hlasu byl poněkud milejší. "Abych ti odpověděl." Otočil jsem se zpět na Milli a podíval se jí do očí. "Mám jednoho spolubydlícího, ale ten naneštěstí patří do jiné třídy."

Ruku som položila na klúčku dverí a rýchlo som s nimi trhla.. do zlej strany.. ako inak. Našťastie som nemala takú silu, aby som ich hneď vyvalila z pántov. Keď sa však ozvala trocha nepríjemne znejúca rana z môjho chabého pokusu o otvorenie dverí, zbleddla som ako krieda a zároveň som nabrala namodralý odtieň. Pomaly, veľmi pomaly som dvere otvorila. V ústach som mala pre zmenu ešte časť chleba a omrvinky boli snáď po celej mojej školskej uniforme. Tá však tiež nebola práve kompletná. Namiesto topánok som na nohách mala hawaiské šlapky s takou pestrofarebnou kvetinou na remienku. Teda na každej bola jedna. V ruke som držala pootvorenú tašku, z ktorej mi snáď nevypadli žiadne učenbnice a s obrovskými kruhami pod očami som si prezrela triedu. Nebol tu.. Takmer som sa zvalila od šťastia na najbližšieho človeka, ktorý mi priśiel pod ranu. Rýchlo som to ale zamietla niekam pod stôl a nić také sa nestalo. Nasadila som neutrálny výraz, po čom som sa pomalićky doteperila k nejakému voľnému miestu.
"Bré ránko.." Zamumlala som tak, že som to sotva počula ja samotná.

Tichou chodbou se ozývá tiché pobrukování, mladičká profesorka si tiše pobrukuje energickou melodii, sem tam poskočí a pousměje se, než se konečně zastaví před učebnou. Před svojí třídou, lišky. Ano, ty přesně k ní sedí, užije si s nimi spoustu zábavy! Alespoň doufá, nechtějte tuhle profesorku naštvat, umí být potom dost nepříjemná. Zastaví se, poupraví si učitelskou uniformu, stejně tak i hvězdičku na pravé kapse od sáčka a konečně vejde do třídy. Dveře se energicky rozrazí a studentům se naskytne pohled na mladičkou tmavovlasou profesorku. Vlasy má sepnuté sponou nahoru a modrými oči propátrává okolí. Přejíždí po jednotlivých studentech a věnuje jim lehké povzednutí koutků. Nepřestává si potiše pobrukovat. V jedné ruce drží učebnice a v druhé drží rádio. Rozhodně ne jako zpestření hodiny, ale učební pomůcku.
Jakmile ale dojde ke stolu, studenti by měli zmlknout. Pohled modrých očí padne na kecaly a už není tak příjemný jako předtím. Nemá ráda, když jí někdo skáče do řeči a i když je mladá, respekt tady an téhle škole má každý učitel. A oni nejsou malé děti, měli by se umět chovat. Jakmiel ale zavládne ve třídě ticho, znovu se pousměje, práskne rukama k sobě a začne.
"Salud studenti!" Pronese hned v cizím jazyce, na úvod, jak to dělá pořád.
"Nacházíte se ve třídě, která náleží skupině Vulpes a to liškám. Stejně tak se nacházíte na nejprestivnější univerzitě, dostane e sem málokdo, měli byste si toho vážit.." Mrkne na ně, sálá z ní zvláštní příjemná energie, ale s lehkým podtónem výhružky, abyste se její dobrou náladou nenechali unést, může se v mžiku změnit.
"Já se jmenuji Francesca Protusco a ode dneška jsem vaší třídní profesorkou. Očekávám od vás klid, slušné vychování a respekt, stejně jako kvalitní výsledky a doufám, že společnými silami projdete zase o nějaké to kolo výš." Znovu přejde všechny studenty, tentokrát ale vážným pohledem.
"Budu vás vyučovat hlavně cizí jazyky. Já sama ovládám plynule 6 jazyků a naším základním se stane angličtina, Protože jste každý určitě odjinud, musí se procvičovat! Zbytek si můžeteříct nějaký jazyk a pokud ho budu umět, můžeme si jednotlivé hodiny měnit." Podotkne a neopomene už přidat úsměv. Ne nadarmo je to profesorka považovaná za jednu z neinteligentnějších na této univerzitě.
"Doufám, že si vzájemně nebudeme hodinu kazit. Mé hodiny probíhající spíše mluveným projevem než psací formou. Takže celou hodinu prokecáme.." Významně poklepe na rádio vedle své pravé ruky. Až potom vezme list hned vedle a přejede očima po seznamu žáků, zatímco čte jednotlivá jména.
"V této třídě by se měli nacházet.. Emily Christensen, Noemi Trojsuko, Alfio Preghieri a Sebastian Michaelis, snad jsme na nikoho nezapomněli, ve vedení teď jsou s příjezdem hrozné zmatky.." Povzdechne si a zavrtí hlavou, odškrtá si všechno, cvakne propiskou a tu potom odloží.
"No, takže tohle bude úvodní hodina, takže po vás chci, aby jste mi v rámci lepší spolupráce, o sobě vždycky každý z vás něco málo řekli.." Opře se zády o roh stolu a s úsměvem pozoruje jednotlivé tváře. Vypadá to, že s ní bude zábava, ale nepodceňujte to, i ona má hranici trpělivosti.

Pozn. Ti, co výuku nestihnou můžou dojít i později, ačkoliv bude ukončena, budete si muset ale u učitele vyžádat. Jde o to, že na hodiny máte povinnost chodit a kromě dnešku budou příští termíny dalších hodin zadané. Hodiny by měly být jednou týdně, možná i jednou měsíčně, vše se včas dozvíte. Na tento příspěvek smíte reagovat, potom bude hodina učitelem ukončena a zadán termín další.

Než mi Milli stačila odpovědět, do třídy vešla další spolužačka a téměř ihned za ní naše nová učitelka. Chvilku jsem si ji mlčky prohlížel a tiše poslouchal její slova. Vypadala mladě, upovídaně a zároveň z ní vyzařovala síla osobnosti a respekt. Jakmile domluvila, vstal Alfio a představil se italsky, musel jsem se nad tím pozastavit a usmát se. Tak když už začal v cizím jazyce... "Watashi wa Sebastian Michaelis." Začal jsem se svým projevem a postavil se. " Watashi wa, anata ga nihongode watashi no senzai-tekina shittai o yurushite itadakereba saiwaidesu, sore wa kanpekide wa naiga, watashi wa sonouede dōsa suru yō ni keikaku shite imasu. Anata wa jibun jishin ni tsuite iu koto ga dekiru yuiitsu no koto wa, osoraku watashi ga neko o aishite iru to iu jijitsudeari, watashi wa kono daigaku de benkyō o tanoshiminishiteimasu." Poté jsem se posadil a čekal, až se představí ostatní.

(Překlad: Doufám, že omluvíte případné hrubky v mé japonštině, ještě není dokonalá, avšak plánuji na tom zapracovat. Jediné, co vám o sobě mohu říci je snad to, že miluju kočky a těším se na studium na této univerzitě. )
//Omluvte prosím google překladač xD v japonštině ještě tak dobrý nejsem ^^

Trocha .. podivne, som sa pozrela na všetkých spolužiakov s výnimkou Milli. Teda aspoň na tých, ktorý sa začali predstavovať v pre mňa úplne cudzích jazykov. Sotva som zvládala Angličtinu na dohovoriteľnej úrovni. Učiteľka jazykov.. to .. mohol byť môj najhorší sen. Už som si predstavovala, ako s úsmevom otváram okno a skáčem hlavou priamo dole. Nakoniec sa všetci popredstavovali a tak som sa nakoniec postavila aj ja. Samozrejme som počkala kým učiteľka odpovie Milli no aspoň som sa predstavila.. teda.. tak potichu..
"Noemi Trojsuko..." Šepla som, pri čom to bolo jediné čo som o sebe vlastne povedala. Následne som si znova sadla a hawaiské šlapky som rýchlo odšuchla pod radiator.

Krátce se pousměje a pozoruje všechny své studenty. Moc jich není, ale tím je to pro ni lepší, nerada by přeřvávala nějakou bandu a tihle vypadají mile, moc mile, jsou jí sympatičtí, jedno velké plus!
Poslouchá je, nejdřív promluví na ni Italsky, další Japonsky. Musí se zasmát, ale nepřerušuje ani jednoho z nich. Někteří to dodali Anglicky, za což jim je vděčná stejně tak jako i za to kratičké představení rudovlasé dívenky.
"Nečekala jsem, že se do toho vrhnete až tak aktivně. Jsem ráda, že jste mi schopnost ovldat cizí jazyk předvedli, ale myslím, že pro vše spolužáky to moc výstižné nebylo, to jen upozornění pro příště. A abyste v tom nebyli sami, řeknu něco o sobě. Mám ráda od lidí upřímnost a důvěru. Naopak nemám ráda aroganci a krutost. Jak jsem již zmiňovala ovládám 6 jazyků a to Francouzštinu, Španělštinu, Angličtinu, Němčinu, Ruštinu, Japonštinu a další jazyky, ale už ne tak plynule, spíš jen základy.." Raději jim to víc jmenovat nebude, už tak vypadají dost vykujaní.
"Vím, že jazyky pro někoho nejsou záživné a chápu to, ale byla bych ráda, kdybyste těch pár hodin týdne se mnou překously, nezabije vás to.." Po všech hází významné pohledy. Vidí, jak se Emily hlásí a tak jí i vyvolá. Nad její poznámkou jen lehce nakrčí nos, než se rozhodne odpovědět. Tušila, že se studenti budou ptát.
"Dobrá otázka děvče. Nevybírali jsme si vás náhodně, naše univerzita je speciální v tom, že sem na ní chodí ti nejlepší studenti z různých koutů země. Nejdříve jsme se zaměřovali na nejlepší průmery z vašich bývalých škol, později jsme každého z vás přijímali podle jistých indícií, někdo možná neměl dobré výsledky, ale byl dobrý ve sportu, jiný zase byl vyučen v cizině, kritéria nebyla jasně daná a výběr studentů zůstává stále ředitelovo tajemstvím.." Sama ty papíry neviděla, ale jen na ně spiklenecky mrkne, aby si nedělali starosti a užívali si pobyt tady.
"No, já vás tady nebudu dále trápit. Příště bych od vás chtěla přinést si sebou hlavně dobrou náladu.." Podotkne, zvoní za pět minut, no, pustí je trochu dřív. Je až moc hodná, ale to proto, že určitě jsou natěšení si ostrov prohlédnout.
"Takže, přeji Vám příjemný pobyt zde na naší univerzitě a do budoucna jen ty nejlepší výsledky. Uvidíme se příště.." Žádné učebnice jim nerozdává, většinou bude nosit nakopírované listy.
"Tschus!" Rozloučí se s nimi, tentokrát po německy a její modrá hlava zmizí za dveřmi učebny ven. Po chvíli se ozve i zvonek, ale když otevřete dveře, profesorku už nezastihnete. Už dávno je ve svém kabinetu.


Pozn. Příští hodina by se měla konat 26. 4. - 27. 4. V pátek a v sobotu už kvůli tomu, kdyby někdo z vás neměl v nějaký den čas může postnout ten následující, jak byl na hodině od začátku. Začne se v pátek v 20:00 hod. Případné omluvenky zasílejte předem do PM nebo oznamte Adminům ^^

Ostala som sedieť na zadku aj po tom, ako zazvonilo. Trocha neutrálne som sa pozerala po triede a s miernou nevôľou som si začala osahávať vrecká. Prázdne.. nemala som tu ani jedného z osvojich miláčikov. Či už menší príručný obušok, alebo vreckový boxer.. človek sa s nimi hneď cíti istejšie. Nakoniec som z vrecka vytiahla mobil, na ktorom pochopiteľne nebol žiaden signál. Zapla som tetris a začala som na ňom skladať štvorček za štvorčekom. Nieže by sa mi práve darilo aleee.. lepšie než nič. Nakoniec som sa sama postavila a odišla som z triedy.
(presun)

Poskončení hodiny jsem si schoval svoje věci a bezeslova se postavil. Většina spolužáků už ze třídy odešla, takže jsme tu zůstali sami dva s Alfiem. Nevypadal, že by s někým chtěl mluvit, proto jsm se otočil a vyšel ze třídy za ostatními směrem ke koleji.
//přesun