Třída

Valerio

Před školou jsem zašlápl nedopalek a šel sem dál do třídy. Na učích sem měl stále sluchátka kde hrála moje oblíbená hudba. Když jsem vešel do třídy, uviděl jsem tam Marka. Ahoj. Já jsem Valerio.

Pomalým krokem jsem dosel do třídy kde jsem si vyhlídl zadní lavici která my připadala celkem pohodlná když budu mít chuť jsi zdřímnout. Tam jsem si sedl a no moc jsem si lidi okolo nevšímal. No já raději svou samotu a soukromí. No ale už jsem byl tady a nějak jsem si moc už stěžovat nemohl když jsem tady už byl tak jsem se připravoval na nudné školní hodiny, no ne ze by mě někdy bavila škola všeobecně.

Valerio

Rád vás všechny poznávám. Já jsem Valerio. Poté jsem si opět nasadil sluchátka a sedl si do lavice někde vepředu. Chtěl sem mít jistotu že budu dávat pozor.

„JAyJaz Reddy jméno mé. No nevím který chytrak bydly na jedničce ale tahat sebou půlku vybaveni domácnosti to není moc fer.“ Nevěděl jsem, jestli můj spolubydlící je zde nebo v jiné třidě ale rýpnout jsem si musel teda alespoň to zkusit. No co nemel jsem v planu se tu z někým nějak kamarádit tak co teda zatím. Pak jsem si zase lehl na lavici a odpočíval.

Pomalým, loudavým krokem jsem došla před třídu. Vešla jsem dovnitř, ale hned ve dveřích jsem se zarazila. Bylo tu už několik lidí ovšem všichni byli kluci. Kousek jsem couvla , abych se přesvědčila, že jsem ve správné třídě. Cedulka s nápisem mě ubezpečovala, že tomu tak je. Vstoupila jsem tedy do místnosti s trochu překvapeným výrazem.
" Um.. Ahoj." Pozdravila jsem s úsměvem své nové spolužáky i když jsem nikoho z nich neznala. Všimla jsem si, že poslední lavice u okna už je obsazená jedním z chlapců a tak jsem si sedla do lavice před ním. Není nic lepšího, když se v hodině nudíte, než koukat na věci venku.

Tiché kroky se ozývali skoro prázdnou chodbou. Přerušoval je občasný výkřik studentů z třídy, na což osoba v obleku reagovala lehkým nakrčením obočí. Jak on neměl rád hlučné osoby. Kroky se mohly zdát tiché, ale rozhodně nepostrádali ráznost. Osoba konečně dorazila před svou třídu, tiše si povzdechla. Letos dostal třídu Lupos.
Vlci, většinou bývají dost neposední.
Ačkoliv je to jen název, nediví se, že tuhle bandu dostal právě on, ne, že by chtěl ostatním učitelům shazovat autoritu, ale on se se žáky nekamarádí. Ne, u něj jde o preciznost, vyžaduje si úctu jakýmikoliv prostředky. Chce respekt a toho také dosáhne. Rukou v bílé rukavici uchopí kliku a rázně otevře dveře dokořán. Ví, že všechny pohledy směřují na něj.
Jestli se sem zrovna díváte, můžeme zahlédnout poměrně mladého učitele. Upraveného, v obleku, s deskami v podpaždí a ostrý pohledem se zabodává do každého z vás. Jeho výraz na tváři je neurčitý, žádný úsměv, nic, jen ostrý pohled, kterým se do vás zaryje. Zelené neoblomné oči skrz sklíčka menších brýlí prohlíž celou místnost, moc jich tu tedy není.
Prudce zavře dveře, až se ozve rána. Tito žáci by si měli dávat dobrý pozor na jazyk a měli dbát slušného vychování, pokud nechtějí být vyhozeni do vteřiny. Ne nadarmo je právě on považován za toho nejspřísnějšího učitele na škole. Položí s třísknutím desky na stůl, čímž si vyžádá klid. Teprve, až sjede posledního kecálka nekompromisním pohledem, odkašle si a pošoupne brýle blíž.
"Dobrý den, studenti.
Jak jste si už jistě stačili všimnout, nachází se v učebně třídy Lupos na jedné z nejprestivnějších škol. Doufám, že si to budete pamatovat, jde nám hlavně o kvalitní výsledky, kdo nebude zvládat, jeho problém.." Vezme do ruky seznam žáků, kteří by se zde měli nacházet a aniž by je přestal sledovat, pokračuje.
"Mé jméno je Charles Pendres a jsem váš třídní učitel. Budu vás vyučovat hlavně v oblasti rozvoje logického myšlení, prostorového vnímání a pokročilé matematiky. V mých hodinách si od vás žádám klid a respekt, nechceme mít spolu přeci problém, že?" Významně povytáhne obočí. Atmosféra ve třídě je vážně zvláštní, dusno, snad i strach? Nesnáší problémové žáky.
"V mých hodinách budete pracovat, podám vám výklad a zbytek hodin budete pracovat na příkladech. Nečekejte tu žádnou velkou praxi, čistě teorie." Rozhodí po třídě několik učebnicí. Potom se podívá na papír ve své dlani a čte jednotlivá jména.
"Shaky Rogoku, Valerio Giacosa, Tracy Thompson, Mark Eric Caught, JayJaz.." Dělá si poznámky, kdo zde je a kdo není. Potom odloží desky a pokračuje se založenýma rukama.
"To by bylo vše ohledně mého představení. Teď si otevřete učebnici a sešity, ať můžeme začít s výkladem.." Otočí se k tabuli a začne s výkladem.

Pozn. Ti, co výuku nestihnou můžou dojít i později, ačkoliv bude ukočena, budete si muset ale u učitele vyžádat. Jde o to, že na hodiny máte povinnost chodit a kromě dnešku budou příští termíny dalších hodin zadané.
Na tento příspěvek můžete reagovat, potom bude hodina učitelem ukončena a zadán termín další.

Valerio

Zde. Vyhrkl jsem když mne učitel vyvolal. To už byli sluchátka na krku a hudba vypnutá. Nechtěl bych si dělat problémy hned první den. Jakmile rozdal učebnice, docela sem se lekl. Nesnáším matiku. Smutně jsem zíral na učebnici. Možná by se dala spálit a pak říct že to byli domorodci. Určitě tu nějací sou.

“ Zde .” Bylo jediné, co se ze me vypadlo ne ze bych mel strach nebo něco ale proste sel s toho chlápka respect. No další věc byla ze já pako si nevzal léky a začínal se modlit at je brzo konec nebo se zblázním bolesti. No teď jsem chápal, jak si někteří připadaly při pohledu na mě, jako na někoho z koho jde respekt.

(vporadku muze se stat, I Admin je jenom clovek.)

Do třídy vešel muž s deskami. Usoudila jsem, že to bude učitel atak jsem se pořádně posadila a vyslechla si jeho výklad. Vypadal přísně, ale mě to celkem nevadilo, většinou jsem problém s autoritami neměla, ovšem když se zmínil, že učí matematiku a rozdal nám učebnice, trochu mi zatrnulo. Nesnášela jsem matematiku, její učitele a všechno s ní spojené, ale tady se s tím nejspíš budu muset smířit. Napadlo mě, že je to další důvod, proč vůbec nechápu, co tu dělám. Sotva jsem dostudovala základku a teď jsem tady. Rezignovaně jsem otevřela sešit, ale ten blonďák vzadu se naštěstí na něco zeptal a tak jsem svoji pozornost přesunula na něj.

Konečně naposledy křída ťukla do tabule, než se třídou rozeznělo hlasité zvonění. Teprve až potom se profesor otočí na Shakyho, aby mu mohl odpvoědět na otázku. Zelenýma očima se do něj zabodne a suše pronese.
"Zajímavá otázka. Odstřižení od veškerého okolí a komunikace je hlavně z důvodu kvality výsledků studentů. Studenti nejsou od ničeho nějak vyrušováni a mohou se plně soustředit. Tohle je jeden z programů naší univerzity, proto je škola právě zde. Program se osvědčil a studenti na této škole dosahují s porování s jinými, nadprůměrných výsledků.." Odpoví Shakymu, zabodne do něj další ostrý pohled, je jasné, že tímhle byla otázka zodpovězena.
Zvonění neoznamovalo konec hodiny, ne v jeho případě. Dokud si nevypočítají příklady, co zde mají, pryč nepůjdou, to je jeho pravidlo. Ačkoliv dneska na ně začal poměrně dost zlehka. Nakonec zaklapne hlasitě učebnici, čímž na sebe upoutá přítomnost všech ve třídě. Brýle si na nosu znovu popošoupne výš a pormne zadumaně kořen nosu.
"Tak studenti, to by bylo pro dnešek vše. Na úvod jste dostali lehké příklady. Na pravé straně tabule máte ještě nějaké na doma a co se týče učebnic, ty si nechte u sebe a noste na každou hodinu. Dnešní vyučování tímto ukončuji a přeji vám hezký den. Uvidíme se zase příště a všichni ať zde jsou včas." Upozorní je, potom vezme desky a zmizí ze třídy, se stejnou vážností a razancí s jakou sem vešel. Míří do kabinetu, čeká ho ještě nějaké to papírování.

Pozn. Příští hodina by se měla konat 26. 4. - 27. 4. V pátek a v sobotu už kvůli tomu, kdyby někdo z vás neměl v nějaký den čas může postnoust ten následující, jak byl na hodině od začátku. Začne se v pátek v 20:00 hod. Případné omluvenky zasílejte předem do PM nebo oznamte Adminům ^^

No myslel jsem ze me ta hodina zabije matika nebyla moje hobby nikdy. No při vysvětlovaní otázky kterou dal ten kluk mi jeho odpověď vložila další otázku”. Je to Pravda nebo je v tom něco jiného?” V mem případě to probudilo otázky vice než by, melo. Zacal jsem čím dal tím vice nad tím dumat. Něco mi říkalo ze něco není v pořádku a až ta jeho odpověď me celkem upevnila. Zpočátku jsem si myslel ze to je jenom únava z cestovaní ale ted jsem začínal mít pocit ze tady jde o něco Vic než nám říkají.
“Tak fajn lidi moc se neznáme ale tohle se mi nějak přestává líbit? Nemyslíte ze je to troche divné? Minimálně by tady mel byt nějaký kontakt a ne byt tady úplně odříznuti. Nikdy jsem neslyšel o něčem takovém vy ano?”
Mohlo to vypadat ze mi přeskočilo ale přestávalo se mi něco tady líbit. Cekal jsem, jak zareaguji ostatní.

“No tak porad nevím proč si vybraly mě a vlastně podle čeho. Nevím proste se mi zda ze tady něco nesedí. Cítím se nějak divně co jsme sem přijely a to rozhodne, není dobré znamení. Plus věřím své intuici a ta mi říká ze tu něco nehraje. Kdyby to byla neprestižnější škola, jak říkají tak tady takový jako já nemají co dělat. Nejsem v ničem nějak výjimečný. Na to aby mely nutnost přijmout někoho jako jsem já. Nepocházím z bohaté rodiny, a co se týče intelligence jsem průměrný. Něco takového už da člověku se zamyslet nemyslíš?” Me instinkty se většinou nepletly no proste sem se cítil zvláštně a nedokázal to popsat. Nějak jsem si nemohl pomoct proste něco mi přišlo divné I na profesorech ale nevěděl co.

Pane bože to je vejtaha. Proletělo mi myslí. Pomalu jsem si opsal příklady no a pak se naštval a jen tak vypadl. Ze třídy .a zamířil si to na kolej. Příklady mi moc neslo bože to sem dopadl on bude asi pěkný vytaha. Nakonec jsem se postavil a zmizel někde v dali.
(presun)

Jestliže ostatním připadaly příklady jednoduché,tak mě rozhodně ne. Byla jsem pryč ze školy už nějaký ten pátek a navíc to ani nebyla bůhví jaká škola. Vyslechla jsem si kousek rozhovoru mezi Shakym a JayJazem, ale po chvíli jsem se zase pustila do příkladů . Ze soustředění mě probrala až slova JayJaze. V některých bodech jsem s ním musela souhlasit. Jestliže tohle byla ta nejprestižnější škola na světě, tak já jsem tu neměla co dělat. Unaveně jsem si povzdechla a vrátila jsem se k příkladům. Když už jsem konečně měla pocit, že je mám nějak spočítané, rozhlédla jsem se po třídě, ale nikdo už tu nebyl. zmateně jsem zamrkala, protože jsem si nevšimla kdy odešli, ale jelikož jsem tu už seděla sama tak jsem si rychle opsala domácí úlohy a vydala jsem se zpátky na kolej.
(přesun)