Třída

Vešel jsem do třídy a koukl se kolem sebe.Nikde nikdo.Začal jsem přemýšlet o tom jestli jsem něco nezblbnul ale nakonec jsem se posadil do lavice u okna a vytáhl jen nějaký zápisník a tužku.SLuchátka jsem opět nasadil na uši a zapnul hudbu. Nezbylo mi nic jiného než počkat na ostatní studenty a doufat že to tu nějak přežiju. Opřel jsem se zády o židli a koukal jsem z okna. Přemýšlel jsem o tom co je na Markovi tak zvláštního že se s ním dovedu tak bezstarostně bavit. Cítil jsem se s ním příjemně. Necítil jsem že bych před ním musel něco tajit nebo se přetvařovat.
To jak se zeptal na moje zranění mi vykouzlilo další úsměv.Sáhl jsem si na čelo a nahmatal náplast ze včerejška.Pamatoval jsem si každou chvíli.V ruce jsem opět svíral míček a jen jsem si s ním pohrával v rytmu hudby.

V kvapu jsem rozrazil dveře třídy a podíval jsem se na hodinky. Ještě jdu včas oddechl jsem si. Sedl jsem si do lavice před Jackem a položil jsem před sebe blok. Po tom běhu jsem chvíli nemohl popadnout dech a tak jsem chvíli jen sípal, než se mi trochu zklidnil tep.

Seděl jsem a koukal se z okna.V uších mi hrála neustále hudba.Nějak jsem nevnímal svoje okolí.Teda na nějakou chvíli.Najednou jsem uviděl jak se přede mnou něco mihlo.Uviděl jsem nějakýho kluka jak dolítl do třídy.Že by se to začalo plnit? Projelo mi hlavou a já se jen pousmál.Vytáhl jsem mp3 přehrávač a hudbu vypnul.
,,Zdravím" pozdravil jsem jej jen tak ze slušnosti.V ruce jsem stále držel ten míček od Marka.Byl jsem stále opřený o opěradlo židle a nyní jsem se díval na záda toho kluka co došel.Ne že bych musel s někým hned vykecávat ale přeci jen pozdravit byla více méně slušnost.

Otočil jsem se. Ani jsem si předtím nevšiml, že tam Jack seděl. "Ahoj." řekl jsem ještě značně zadýchaně a dále jsem se rozhodl vyčkávat či je Jack spíše extrovert nebo zda by ho konverzace se mnou nějakým způsobem vyrušovala.

Když mi odpověděl na pozdrav uvědomil jsem si že by nebylo špatné si začít pamatovat i jména svých spolužáků. I když jsem věděl že i když se budu se všemi bavit nebude to prostě ono mohl jsem započít nějakou konverzaci.
,,Jsem Jack. To jsi celou dobu běžel?" zasmál jsem se lehce.Ne moc aby si nemyslel že si z něj vyloženě utahuju.Byla to jen malá legrace.Nic kvůli čemu by se měl někdo zlobit. Také to byl pokus o to se s někým začít bavit. Byl jsem trochu v tomhle hyperaktivní a snad jsem i využíval příležitosti s někým bavit.I když duševně jsem byl odtažitý a jen tak někomu něvěřil.Ale člověk se může vždy nějak poučit. Tenhle kluk mi připadal docela v pohodě no zatím jsem nemohl určit jestli je schopen snést nějaký vtip nebo je to ten typ člověka co se urazí při první příležitosti.Takže jsem si skutečně nedělal žádné závěry.Ostatně jako vždy.

"Už to tak bude." řekl jsem s úsměvem "Jinak já jsem Matt, nebo Mathew, nebo jak chceš" představil jsem se a pak se rozhlédl po třídě. "Nikdo? já myslel, že už by mělo začít vyučování."

Zasmál jsem se. ,,Těší mě. No jak se zdá všichni si dávají na čas." pousmál jsem se a podíval jsem se na dveře jestli někdo nejde.Avšak nikdo dlouho nešel tak jsem porčil rameny.
,,Nechci slyšet ten křik." pronesl jsem nostalgicky.Přeci jen co dovedlo učitele naštvat na vysoké míře než to že studenti si chodí do hodin jak chtějí.Hlavně první den vyučování. Ale na druhou stranu to nebylo něco co by mě nějak zajímalo.Já tu seděl.To že oni ne už nebyla moje starost.
,,Tohle bude ještě zajímavý" dodal jsem a znovu se v klidu opřel o opěradlo židle.

Jen jsem pokýval hlavou, otočil se zpátky a začal jsem si hrát se svým přívěškem, který jsem měl na krku.

Spoiler:

Tak nějak mi po tomhle došlo že tenhle kluk toho asi moc nenamluví. Což mi kupodivu někoho připomělo.Ale i z něj se dovedl dostat nějaký to slovo. Jen jsem si povzdechl a nasadil si zase sluchátka na uši a pustil hudbu.Přemýšlel jsem o tom jak pomoci od strachu jednomu člověku. Nějak to přeci muselo jít. Musel se té nedůvěry zbavit.I když já měl co mluvit.Ale za něj bych položil i ruku do ohně a to jsem jej ani moc neznal. I tak se mi jevilo že se z nás stali dobří přátelé kteří mezi sebou dovedou vycházet. Můj nepřítomný pohled z okna musel všem naznačovat že momentálně svoje okolí moc nevnímám. Měl jsem svoje starosti a dokud tu nebyl žádný učitel mohl jsem se dál spouštět po tom provaze pocitů který ve mě byl.Ačkoliv jsem moc nechtěl před očima mi i proběhla vzpomínka jak to vypadalo se mnou na předchozí škole.Tedy na mojí střední. I když jsem se tu myšlenku snažil vypudit z hlavy tak se mi to moc nevedlo. Znovu jsem slyšel v uších ty slova která na mě pouštěli.Kupodivu i přes tu hudbu kterou jsem měl na plno.Zakroutil jsem hlavou ale nic se nedělo.Jako kdybych to musel stále prožívat což mě nesnesitelně štvalo.Ale nic jsem s tím nemohl udělat.Jak nedávno řekla jenda nejmenovaná osoba.Minulost šlověk nezmění.A je jedno jak člověk vypadá nebo tak.Důležité bylo jaký byl uvnitř.A já se necítil jako špatný člověk.Jen jsem se snad narodil do špatné doby nebo i místa.Mezi špatné lidi. Znovu jsem si povzdychl a tentokrát se zase podíval na dveře. Nikdo ještě nešel.
Začal jsem přemýšlet o tom kdo nás vůbec bude učit.A hlavě co nás bude učit. Celou tuhle akci s touhle školou jsem nějak nechápal.Stále jsem nechápal jak na mě přišli a bylo tu více neznámích věcí a faktorů ale nebyl ani čas o tom racionálně uvažovat. Musel jsem proztě žít s tím co se dělo a nějak se přizpůsobit tomu všemu.

"To bohužel nikdo neví. Já mám za to, že jsem přišel pozdě i já, ovšem jak vidno, učitel tu ještě není, takže jsi přišla asi včas. Jinak mně můžeš říkat Matt" řekl jsem a stiskl jsem nabízenou ruku

Stále jsem přemýšlel nad vším možným když jsem viděl jak kdosi přede mě strčil ruku.Trochu mě to vylekalo. Sundal jsem si sluchátka a vyslechl si dívku která přišla.Její ruku jsem přijal bez nějakých otázek a zazubil se.
,,Jack.Jo jsi tu správně. Koukám že se konečně někdo další rozhodl sem přijít.Začínalo tu být tíživé ticho" pronesl jsem a znovu se zasmál.Pak jsem její ruku pustil. Působila podivně. Její účes byl jakýsi všemožný a její oblečení taky. Jen jsem doufal že s ní budu tak nějak vycházet .Rozhodně jsem si tu nechtěl nikoho znepřátelit.Toho jsem měl za svůj život až dost.
,,Otázkou času je,kdy dojde učitel a zjistí že zbytek na to tak nějak kašle" dodal jsem a zamyslel jsem se. To zamyšlení samo sebou bylo jen hrané protože jsem si to dovedl představit.Byl to spíš nějaký pokus o vtip.Koukl jsem se k sobě na stůl a tak nějak zjistil že zápisník co jsem prve vytáhl je naprosto jiný než ten co jsem chtěl.Zašmátral jsem v tašce a zápisníky vyměnil.Konečně to bylo podle mích představ. Seděl jsem stále v lavici tak nějak všelijak. Bylo to něco mezi sezením a polovičním ležením protože jsem se trochu sesunul ale tato poloha mi vyhovovala.KOukl jsem se na Matta jeho slova byla dobrá.
,,To víš Matte,je to učitel.Ti si chodí jak sami chtějí.Bez toho aby to někomu vysvětlovali." porčil jsem rameny.Znělo to spíše jako z nějaké poučky ale to mi bylo jedno.

Tentokrát tichou chodbu prořízly poměrně dost rychlé kroky, kteřé mířily jen k jedné jediné třídě. Arctos, medvědi. Jak příhodné, že tyhle mohla dostat jedině ona. Skvěle vystihují její povahu, navenek pohodová, uvnitř spíš lehce flegmatická. Míří k třídě rychle, s pohledem na hodinky jen nesouhlasně mlaskne, párátko v puse přehodí na druhou stranu a zavrtí hlavou. Konečně dojde před třídu, otevře dveře, nijak se nezastavuje pohledem po osobách ve třídě, spěchá už rovnou k tabuli. Až tam mají studenti možnost si ji prohlédnout, protože se sem vřítila jako blesk. Můžou si všimnou středně staré učitelky s krátkými vlasy oděné v profesorské uniformě. Její oči vás zkoumají, to je jasné hned, když se na ní podíváte, v mysli už vás hodnotí.
I ona se zastaví a sleduje, je jich tu teda sakra málo, ale co se dá dělat, je pravda, že polovina studentů se obvykle prostě cetou ztratí, jak se tady nevyznají, první den to ještě bere, když už to dělají několik hodin po sobě, mají s ní studenti obvykle už dost velký problém.
"Tak zdravím lidi.." Podotkne, vůbec ne typickým pozdravem učitele a celou třídu i jednotlivé studenty sjede nekompromisním pohledem, který ale po chvíli nahradí úsměv. Je vidět, že takhle učitelka bude hodně dynamická, o čemž svědčí po chvíli i velká gestilukace, jak svým slovům přidává ráz. Má své světlé chvilky, ale i ty tmavé, dokáže vám dát jedničku a v druhé chvíli vyhodit ze školy, je schopná všeho, právě ta nevyzpytatelnost ji mezi učiteli vysluhuje ty nejhorší přezdívky o krutosti.
"Takže, ty úvodní věci můžeme přeskočit. Myslím si, že moc dobře víte, kde jste, proč tu jste a co od této školy očekáváte. Jestli ne, měli byste si ujasnit priority.." Podotkne, jako kdyby mluvila o počasí. Vezme do ruky křídu a začne něco psát na tabuli, nakonec studenti mohou zjistit, že je to její jméno.
"Takže, jmenuji se Sofie Nu.." Párátko vyndá z pusy a odhodí do koše vedle.
"Ode dneška jsem vaše třídní medvědi. Co po vás chci? Jednoznačně disciplínu a úctu, neakceptuji žádné ponižování a nepatřičné poznámky si nechte na kolej, do třídy nepatří.." Spraží je všechny pohledem a pokračuje.
"Budu vás vyučovat přírodovědné předměty a historii. V mých hodinách budeme probírat jak praxi, nebudeme pořád trčet jen ve třídě, jednou měsíčně vás vezmu ven, porozhlédnout se více po ostrovu. A taky ale jiné hodiny budou jen o teorii, takže si dělejte poznámky, jasné?" Podotkne a posadí se na židli u katedry. Vezme do ruky seznam lidí a začne číst.
"Jack Evans, Matt Lowland, Rosalie Ovelleen, Madeleine Thorn" Odškrtá si něco, zapíše a seznam odloží. Potom pokračuje.
"Na školách jste jisti byli zvyklí na různé styly učení, ale teď si musíte zvyknout na mě. Představovat s emi nemusíte, stejně bych si nezapamtovala nic, vybavím si vás později.." Dodá k tomu znovu a potom vstane a vezme křídu.
"Nečekejte, že vám dám první hodinu oddech. Začneme celkově tématem historie a co po vás budu v něm přesně chtít.." Křída ťuká o tabuli, výklad začíná..

Pozn. Ti, co výuku nestihnou můžou dojít i později, ačkoliv bude ukočena, budete si muset ale u učitele vyžádat. Jde o to, že na hodiny máte povinnost chodit a kromě dnešku budou příští termíny dalších hodin zadané.
Na tento příspěvek můžete reagovat, potom bude hodina učitelem ukončena a zadán termín další.

Snad jsem chtěl ještě něco říct ale nestihl jsem to.Všiml jsem si jen jak nějaká ženská proletěla skrze dveře a mířila si to rovnou k tabuli.Když se tam postavila nějak mi to docvaklo. Naše učitelka? Napadlo mojí mysl. A skutečně. Ovšem jak se po nás všech koukala bylo mi to trochu nepříjemné.Raději jsem dal svoje vtipy stranou a s nimi i svůj výraz věčného vtipálka.
Začala o tom že není potřeba vysvětlovat nějakí zbytečnosti. Avšak mě docela zajímalo jak nás vybírali. Přeci jen jsem slyšel že ani hromada jiných studentů netušila jak k nim přišli.Ale to nám nikdo zatím nejspíše nehodlal vysvětlovat. Nechal jsem to být protože jsem měl takový pocit že kdybych tuhle ženu přerušil nejspíše by mě okamžitě vykopla za dveře.A kdo ví, možná bych jí tak naštval že by mě vykopla i ze školy mnohem rychleji než bych stačil říct Assassins Creed. Její slova přešla v to co po nás bude chtít.To mě nijak nepřekvapilo a spíše jsem to čekal.Nebylo to těžké odhadnout z jejího pohledu který nás téměř probodával.Nebo to byl jen můj hloupý pocit? Následovalo to z čeho nás bude učit. V tomto směru jsem byl docela spokojen. Přírodu jsem měl rád a historie mi také nijak nevadila.Vždy mě nějak fascinovalo to co se stalo.Tedy pokud se nejednalo o tu mojí.Potěšila mě tím když řekla že ne pořád budeme sedět v lavici jako nějaké skoby. Vzduch bylo něco co snad každý potřeboval a kdybych měl sedět neustále v lavici nejspíše by mi z toho po nějaké době i přeskočilo.
Následně na to přečetla náš seznam. Nikdo nic neříkal což bylo fajn.Nechtěla znát ani jména. Myslel jsem si ovšem že dnešní hodina bude jen taková lehká.Alr v tom jsem se mýlil.Měli jsme se hned začít učit. Jamile začala psát trochu jsem se zatvářil umučeně ale bez řečí jsem popadl zápisník a vytáhl tužku abych si mohl dělat poznámky. Poznámky jako normální člověk. Tohle nám teda začalo.Koho má asi Mark? Napadlo mě mezi tím co jsem sledoval tabuli před sebou.Tahle učitelka trochu předčila moje očekávání.Trochu jsem se děsil toho koho nakonec dostaneme ale tahle žena mi vyhovovala. Až tedy na ten malý detail že jsme začali ihned ze startu. Tiše jsem se modlil aby její zápisky nebyly dlouhé slohové práce z kterých se pomalu ani nedá učit.Ale kdyby tomu tak bylo nejspíše bych s tím nic neudělal.

Ou, dobrý den. Moc se omlouvám! vyhrkla jsem, když jsem konečně našla třídu a ke své hrůze zjistila, že profesorka už je tady. Upřímně jsem doufala, že nebude mít potřebu mě hned sjíždět a že pro jednou přivře oči. Měla jsem ve všem zmatek a nemohla si vybavit, že by nám někdo zadával přesnou hodinu, v kolik se vlastně začne učit a co.

Doufala jsem taky, že jsem nepřišla o nic důležitého. Mrkla jsem taky pohledem po ostatních a cítila se provinile, že narušuju. Co nejtišeji jsem zaplula do nejbližší lavice a nevydala ani zvuk.

To teda pěkně začínám. Ale po tom ántré se žralokem, co by po mně nechtěli. Ještě pořád jsem se klepala.

Během našeho rozhovoru přišla do třídy profesorka. Všichni ztichli a sedli si do svých lavic. Z této osoby šel jakýsi přirozený respekt. Poté nám řekla cosi o svém zaměření. No proti jsem nebyl, přírodní vědy byly vždy mé oblíbené a proti historii jsem také nic neměl. Když začala výuka jen jsem seděl a doslova hltal každý kousek informace, který nám profesorka podávala. Dlouho jsem neviděl nikoho, kdo by učil historii takhle dobře. Vlastně nikdy, i když o tom byla vlastně tato škola. Nejlepší profesoři, nejlepší všechno...

Na tabuli Sofie nepsala stále, občas se opřela zády o prázdnou první lavici, pozorovala své studenty, zabodávala se do nich pohledem, leč pronikavým, rozhodně ne vyhrožujícím. Spíš lehce zvědavým. A mezitím jim vykládala, nebyla to látka, chtěla jim spíš sdělit, o čem předměty s ní právě budou. Do třídy mezitím vešla poslední opozdilá studentka, prohlédne si jí pohledem, lehce varujícím, ale nic neříká, Em může být v klidu, pokud se to nebude opakovat, tahle profesorka na to do pár dnů zapomene.
"Historie.. V tomhle předmětu se budeme zabývat něčím netradičním, než na co jste byli zvyklí, nebudou to nudné války nebo složité historie. Jelikož jste každý z jiné země, probírat historie jednotlivě by nemuselo přinést moc užitku, vedlo by to k zdlouhavým diskuzím, jelikož by každý bránil svou zemi a očišťoval její chyby, a tak by to byla zbytečná ztráta času. My se budeme zabývat historií, která se nachází právě kolem nás. Historie téhle třídy, minulost a počátky celé téhle školy! A stejně tak i tohohle ostrova. Čekají nás různé tématické celky, jako jaké tu žily kultury, jak to s nimi dopadlo teď, budeme různě přeskovat mwzi současností a minulostí. Co se týče přírodopisu, budeme se zabývat spíše rostlinami a zvířaty na tomto ostrově, protože věřte mi.. nejsou to typické rostliny na které jste zvyklí. Tenhle ostrov halí hodně tajemství.." Krátce na ně mrkne, její slova vyzní trochu tajemně.. "..která se společně pokusíme odhalit." Právě k tomuhle budou vést ony exkurze. Nakonec ještě rozdá pár učebnic, každému jednu a vrátí se k tabuli. Jestli něco Em nezachytila, může se zeptat samotné profesorky v kabinetě vedle třídy nebo svých spolužáků, to už je na ní. Zaklapne desky a znovu spokojeně mlaskne, všichni mlčí, pozorují jí, někteří vypadají nadšeně, což ji potěší.
"Takže, do příští hodiny pro vás mám jeden menší úkol. Chci, abyste se všichni zamysleli nad slovem Historie. Co to vlastně je, jestli je pro nás významná, pojmutí nechám na vás. Do příští hodiny se vás jednotlivě zeptám na odpověď.." Mrkne se na hodinky, a právě včas, přesně na vteřinu se ozve zvonek ukončující vyučování.
"No, mějte se jak chcete, já mizím." S těmito slovy se s nimi rozloučí a vydá se pryč. Kam? No samozřejmě do kabinetu, čeká ji ještě nějaké opravování a celkové třídnictví. Pan ředitel si totiž válí šunky, ale jeho podřízení musejí mít vše v naprostém pořádku.
Ach ta nespravedlivost!
S potutelným úsměvem na rtech se postava postarší ženy vytrácí v dálce a mizí v uličce za jedním temným rohem.

Pozn. Příští hodina by se měla konat 26. 4. - 27. 4. V pátek a v sobotu už kvůli tomu, kdyby někdo z vás neměl v nějaký den čas může postnout ten následující, jak byl na hodině od začátku. Začne se v pátek v 20:00 hod. Případné omluvenky zasílejte předem do PM nebo oznamte Adminům ^^

Dělal jsem si nějaké ty zápisky abyh si to mohl kdyžtak na pokoji zopakovat.Tohle bylo poměrně zajímavé.Když skončila s jakýmsi výkladem položil jsem propisku a koukal se na to co jsem napsal. Nebylo toho nijak moc ale ani ne málo.Tedy podle mě. Rozdala nám učebnice a já tu svojí jen tak zběžně prolistoval abych měl nějaký přehled o tom co se to vůbec budeme učit.Musel jsem se nad tím doslova pousmát protože to vypadalo dost zajímavě. Úkol? Projelo mi hlaovu a já se koukl na učitelku abych si ujasnil že jsem slyšel dobře. Zamyslet se nad pojmem historie? Opakoval jsem si ale to už učitelka zase zmizela ze třídy. Jen jsem zakroutil hlavou.
,,Mohlo to dopadnout hůř" pokrčil jsem rameny a uklidil si svoje věci. Pomalu ale jistě jsem se následnovně přesouval ke dveřím které bylimojí volnou vstupenkou naprosto někam jinam.

Když nám profesorka zmizela z dohledu, což mě trochu zamrzelo, přece jenom jsem měla ještě dost dotazů, otočila jsem se do třídy. O co jsem přišla na začátku? Říkala něco důležitého? zajímala jsem se.

Třeba něco jako vysvětlení, proč škola plná teenagerů stojí poblíž pláže plné žraloků, aniž by nás na to kdo včas upozornil, by bodlo, prohnalo se mi hlavou.

Zarazil jsem se akoukl se na Emkterá do hodiny přišla pozdě.Takže bylo normální že se na něco ptala. Bylo to naprosto přirozené.Koukl jsem se po tídě.Namalou chvíli jsem si připadal trochu nesvůj jako kdyby se na mě všechny oči upírali.Ale jen se mi to zdálo a já začínámmít pocit že pomalu ale jistě začínám trpět tím samím co můj spolubydlící.
,,Vlastně ani ne,pokud shrneme to jak se máme chovat a z jakých předmětů jí budeme mít" porčil jsem rameny. Doufal jsem že tohle jí jako vysvětlení bude naprosto stačit.V hlavě jsem měl také dost otázek ale ty se nedaly tak snadno zodpovědět. Jelikož jsem po chvíli naznal že moje přítomnost v téhle místnosti plné prakticky cizích lidí už není potřebná opětovně jsem se rozešel.Pár krát jsem si hosil míčkem o zem.Už mi to i začínalo jít. ALe stále jsem měl skutečně co trénovat. S hlavou v mylšenkách a míčkem v ruce jsem konečně odešel pryč.

-Přesun-

Chm, povzdechla jsem si, když mi odpověděl ocházející Jack. Takže zase nic. Začalo mě to už štvát. Přeci nám někdy musejí vysvětlit, co tady sakra děláme. Nebo si myslejí, že tu budeme jen sedět, poslouchat kecy o bylinkách a nikdo se nezeptá, kde například vzali naše jména a co tu s námi mají v plánu?

Ale i přes svoje divoké myšlenkové pochody jsem si nemohla nevšimnout, že Jack vypadá sklíčeně. Říkala jsem si, že to není moje věc, ale zároveň mi to nedalo a slíbila jsem si, že jestli se to nezlepší a bude vhodná příležitost, zeptám se ho. Třeba si prostě jen nemá s kým promluvit.

Jelikož ve třídě mě to už nebavilo, posbírala jsem si svoje věci a vydala se trochu provětrat.
(přesun)

Tohle vypadalo nadmíru zajímavě. Už teď jsem nabyl toho názoru, že výuka s touhle profesorkou mě bude bavit. "V podstatě jsi přišla pouze o to, že tuhle profesorku -jmenuje se myslím Sofie Nu- budeme mít na historii a přírodní vědy a že později budeme podnikat jakési exkurzy po ostrově, v rámci právě těch přírodních věd" usmál jsem se na Em a společně s ní jsem opustil místnost směrem ke své koleji. (přesun)