Kolejní kuchyň

Celou dobu jsem s sebou táhla batoh, ale v kuchyni jsem ho hodila někam do kouta a začala jsem prohledávat co všechno tu mají. Kuchyň byla opravdu dobře zařízená..dobře bylo slabé slovo spíše skvěle.
" Hele můžeš se podívat do ledničky po mléku?" Otočila jsem se na Noemi a sama jsem se začala prohrabávat skříňkami. Po chvíli jsem v jedné konečně našla několik sáčků pudingu.
" Umíš vařit puding, štěně?" Otočila jsem se na Noemi a na tváři mi hrál takový pobavený výraz.

Prišla som sem stále v plavkách, apsoň som uź vśak na sebe nemala ten piesok. Popravde tu takto chodilo dosť ľudí však predsa len, bol to pláźový ostrov s veľkými teplotami (xD). S prikívnutím som podišla ku chladničke z ktorej som vybrala mlieko. Následne som sa len trocha nervózne zahľadela na puding, ktorý Tracy v rukách držala.
"Popravde?" Zazubila som sa ospravedlňujúcim spôsobom. Bola to vlastne aj odpoveď. Nevedela som variť ani len párky, tie som tiež vždy strčila do mikrovonky.

Když jsem viděla její výraz, musela jsem se usmát. Sundala jsem si mikinu, přece jenom tu bylo dost horko, takže teď jsem na sobě měla jen upnuté, bílé tílko.
"Tak já to udělám" Na nic jsem nečekala a začala jsem s přípravou. Nebylo to přece nic těžkého už jen proto, že na obalu je návod (XD).
Jakmile byl puding v misce vlezla jsem do ledničky, kde byly i nějaké jahody. Několik jsem jich nakrájela dovnitř a jednu misku jsem položila před Noemi.
"Tady slečno" Sedla jsem si na pult, a pustila jsem se do své porce, když v tom přišla do kuchyně nějaká dívka. Překvapeně jsem položila puding na pult a seskočila jsem dolů.
" Jo myslím, že v batohu něco mám." Chvilku jsem se přehrabávala v batohu, který ležel v rohu až jsem konečně našla krabičku s náplastí. Přešla jsem místnost zpátky k dívce a pomohla jsem jí sednout si.
"eh..co jsi vyváděla? " Ptala jsem se jí zatímco jsem jí z kolena opatrně sundávala kapesník a ránu přelepovala náplastí.
" Tak hotovo" Usmála jsem se na neznámou dívku a při tom jsem si ji trochu prohlédla.
" Nechceš puding?" Ukázala jsem na zbytek pudingu v hrnci.

"Ďaakujeeeem.." Uškrnula som sa, na čo som sa do pudingu pustila. Popravde.. netrvalo ani sekundu a už som ho v sebe mala. Nebola som z tých, ktorý si vedia jedlo práve vychutnávať. Ak mi chutilo, nevydržalo na tanieri či v miske moc dlho. Započula som celkom neistý hlas. Keď som zodvihla hlavu od vylizovania misky, všimla som si Milli. Veselo som sa na ňu usmiala no nestihla som ani odpovedať, keď už zareagovala Tracy.
"Čo si preboha robila?" Spýtala som sa v podstate v ten istý moment, keď túto otázku položila aj Tracy. Teda.. možno to bola nejaká telepatia (xD)

Odhodila jsem krabičku zpátky do batohu, než jsem přešla místnost pro misku s pudingem.
"Tady máš" Usmála jsem se na dívku a podala jsem jí misku.
" Mimochodem já jsem Tracy" Podala jsem jí ruku s přátelským výrazem. Matně jsem si vzpomínala, že už jsem jí někde zahlédla, ale její jméno jsem neznala. Přece jenom jsme chodily na stejnou školu a bydlely jsme na stejné koleji, takže by nebylo na škodu znát její jméno.

"Eeeh.. nebolo to tak že si ty vrazila do neho?" Zamumlala som si skôr pre seba na čo som sa mierne zachichotala. Keď jej Tracy doniesla misku, všimla som si.. že.. vlastne.. je v tielku ? Ah.. ten výstrih.. tie krivky.. to všetko (xD). Po tvári mi prebehol až nezdravo chtivý výraz na čo som sa radšej vrátila ku vylizovaniu už dávno kvázi umitej misky.

"Oh no jo..děkuju." Odpověděla jsem jí a při její další větě jsem zpozorněla. To jméno mi bylo povědomé.
"Um...myslím že ten se mnou chodí do třídy." Chvilku jsem se nad tím zamyslela.
"Moc si jména nepamatuju" Zasmála jsem se rozpačitě.
"A ty chodíš do které třídy Mili?"

Počúvala som Milli ako aj Tracy, keď sa zrazu ozval rozhlas.
"Eh..." Nestihla som ani vetu dopovedať. .vlastne ani začať. No.. nechápala som o čo sa jedna´no pravdepodobne to bude práve tá podivná skúška, o ktorej nám hovorili na začiatok. Postavila som sa a len som sa pousmiala na Tracy.
"Tak, asi by sme mali ísť. Veľa šťastia na skúške." Popriala som jej, po čom som sa rozbehla do auditoria.

" Oh aha" Neměla jsem tušení, že Noemi chodí do vulpesu. Než jsem však nad tím mohla dále uvažovat, rozlehlo se místností hlášení z rozhlasu.
"Tobě taky" Odpověděla jsem Noemi po vyslechnutí zprávy a vydala jsem se do auditoria.
(přesun)

Vytáhl jsem jeden z nožů a začal jsem z vařeček dělat jakési šipky. Následně jsem Shakymu dal katanu. Na co jí potřeboval mi v tuhle chvíli bylo celkem jedno. Vytáhl jsem nějaké další kovové nádobí a přemýšlel jsem, co bych mohl použít. Po chvíli mě konečně napadlo použít kovový rošt z trouby. Takže jsem jej vytáhl a začal jsem jej pomalu rozbíjet kladivem na maso. Šlo to pomalu, ale šlo to. Po chvíli jsem měl kovové pruty, kterými se dalo krásně švihat, napichovat či házet.

Nějaké ty pruty už jsem hotové měl. Při pohledu na Milli mi došlo, že ona a zbraně asi nebude nejlepší kombinace. Navíc mi tu něco nehrálo. Měl jsem cítit strach, který se odmítal dostavit. Ani náznak strachu, paniky, nic... "Milli, za mě!" křikl jsem směrem k ní a pokusil jsem se první příšeru vyřadit hodem kovového prutu do čehosi, připomínajícího oko. Stačí vydržet, dokud nepřijde Shaky pomyslel jsem si a se dvěma pruty v rukou jsem byl připraven odrážet další útoky těch ohavností.

Můj mozek se snažil rychle vymyslet nějaký plán, což obyčejně nedělal. Běžně totiž jednal senzuálně (Podle dané situace). Najednou přišla prudká bolest hlavy a podlomily se mi kolena, přičemž hlavu jsem si chytl do dlaní, což mi jí v podstatě zachránilo před ukousnutím jak jsem brzy zjistil, protože jsem najednou ucítil jednu z těch příšer nad sebou. Neváhal jsem a zespoda jsem jí probodl skrz naskrz, přičemž jsem v ní svou "zbraň" už nechal. Bolest hlavy najednou částečně ustoupila a já jsem se přetočil k Milli do pozice záda k zádům. "Musíme se dostat někudy ven, jinak tady nemáme šanci!" křikl jsem přes rameno. Najednou jsem spatřil kuchyňskou linku uprostřed místnosti. To byla jediná cesta ke dveřím, která nebyla blokovaná. Alespoň prozatím. "Přes tu linku!" křikl jsem dále a "kryl" jsem Milli ústup. Doufal jsem, že tam nenarazí na moc velký odpor.

Vtrhla jsem do kuchyně a zjistila, že jsou tady. Čekají na mě? Kdo na mě měl sakra čekat? Co to sakra je? Co se po nás chce? vykřikla jsem vztekle a mrskla katanou po zrůdách, protože jsem prostě nevěděla, co s ní mám dělat. Byla jsem přesvědčená, že i kdybych měla motorovku, byla by mi stejně k ničemu. Co chcete? Co po nás chcete? zařvala jsem na ty potvory.