Kolejní kuchyň

Ze třídy jsem šel rovnou sem. Ne že bych měl přímo nějaký ten hlad ale měl jsem jednoduše na něco chuť. Po cestě jsem si vytáhl knihu do které jsem se začetl a jen mohl doufat že někoho nesejmu. Příběh mě natolik pohltil že jsem si ani neuvědomil že nejsou dobu stojímna místě a snažím se položit svojí tašku na židi která tam byla u stolku. Nejspíše bych byl terčem nějakých výčitek když by si někdo zjistil co je obsah knihy. Ne že by to nebylo slušné ale rozhodně co se vztahů týče to bylo trochu jinak než by člověk čekal. Snad proto mě to tak fascinovalo i když jsem si nebyl jistý jak takový vztah jednoho pohlavý může fungovat. Vlastně jsem o vztazích celkově věděl velký houby. Zarazil jsem se a koukl přes vrchní hranu knihy.Nikdo tu nebyl. POvzdychl jsem si a knihu schoval to tašky. Ihned jsem zamířil k lednici a koukl se co se tam vůbec nachází. Do oka mi okamžitě padla sklenice mléka a hermelín. Snad mě nikdo nezabije když si k tomu nevezmu pečivo. Projelo mi hlavou. Hermelín mi dost chutnal. Když jsem naléval mléko broukal jsem si podivnou melodii jedné posmutnělé písně kterou jsem často poslouchal. Bylo až zarážející co jeden jediný člověk dokázal vyjádřit několika málo notama.Kolik dobrého ale i zlého se tím dalo vykonat. Nakonec jsem se usadil ke stolku zády ke dveřím.Vytáhl jsem jinou knihu která se týkala jen čistě sci-fi a začetl se. Při tom jsem popíjel studené mléko a přikusoval hermelín.Skutečně mě nenapadlo že bych mohl vypadat jako nějaký cvok.Bylo mi jedno co si kdo pomyslí.Byla to moje volba. Avšak do čtení se mi hrnuly ony myšlenky jak na tom s učiteli jsou ostatní na škole.Jací vůbec jsou.A proč mi najednou ve třídě bylo tak divně? Nehledě na to že mi hlavou vrtalo to ráno kdy Mark cosi řekl. Nevěděl jsem proč ale stále jsem to měl v hlavě a nešlo to odsunout. Bylato jen legrace.Jen žert na můj účet.Tak proč jsem se v tu chvíli tam musel zarazit?

Seděl jsem dá na jednommístě a četl knihu.I když by se dalo říci že většinou jsem se hádal v duchu sámse sebou než abych se věnoval té spoustě písmen která tvořila slova,věty a souvětí.Znovu jsem se napil mléka a vyledal jednou rukou hermelín který jsem položil na stůl.Kdyby tu někdo byl musel by senejspíše smát protože sýr jsem rukou hledal dobrých pět minut než jsem odlepil oči od knihy abych zjistil že sýr ne na druhé straně než jsem hledal.
Dál jsem se pustil do čtení když v tom mi někdo zakryl oči.Musel jsem hádat kdo to je. Hlas mi byl malinko poědomí když se dotyčná osoba snažila zapřít a záměrně si měnila hlas abych to neměl tak snadné.Napadla mě prvně ta holka ze třídy aleten dotykmi nějak neseděl. Já ten dotyk znal. Velice jemný a místy trochu váhavý .To všechno jsem najendou ucítil.Moje jedna ruka položilaknihu a já jsem ruce zvedl a položil jej neznáméosobě na dlaně. Musel jsem mít dost zamyšlený výraz. Ruce se trochu posunuli na předloktí ale přei jen jsem nebyl tak ohebnej abych mohl pokračovat.
,,Hmmm" zamručel jsem. Už mi jasně svitlo. Žemi to nedošlo ihned. Ten dotyk jsem znal ze včerejšíh dne. Ze dne kdy se mě za celou dobu dotkli jen dva elementy.Mark,můj spolubydlící a kluk co mě dovedl dostat záhadnýmzpůsobem do tranzu.A následně na to kámen na který jsem měl vzpomínku stálenad okem. Ale kámen se mě nyní rozhodně nedotýkal. Najednou semi na tváři rozhostil úsměv.
,,Marku?" optal jsem se trochu nejistě. Nejsistota byla tentokrát fingovaná i když byl fakt že když mi položil ruce na oči prudce jsem s sebou trhnul.Nezlobil jsem se jen jsem se skutečně leknul.
,,Jo,jsi to ty.Ty se nezapřeš" posumál jsem se jakémalé dítěkteré něco vyhrálo v tombole. Snad mě to všechno těšilo ještě více díky tomu že jsem věděl že nikdo jiný v téhle místnosti není.Jedině že bych byl naprostohluchej.

Mark se zatvářil trochu uraženě zase na druhou stranu jsemmu to moc nežral.Tušil jsem že to na mě jenom hraje.ALe bylo to povzbuzující že jsem mohl takhle s někým blbnout.Bylo to příjemné a s ním jsem se prostě cítil dobře.O trochu lépe než jen dobře ale proč tomu tak bylo jsem stále nedovedl pochopit.Avšak na druhou stranu jsem to nijak neřešil.Když se mě zeptal jak jsem jej poznal začínal jsem přemýšlet o tom jestli mu mám skutečně říct pravdu nebo si vymyslet něco abych nebyl za magora.Doufal jsem ale že to pochopí protože jse mu skutečně nechtěl lhát
,,Jak? Ehm..jak to jenom říct..." nadhodil jsem a zamyslel se.Musel jsem najt vhodná slova protože bych byl skutečně nerad aby to pochopil nějak moc špatně.
,,Víš, nikdy mi moc lidí nepomáhalo.Ty jsi byl vlastně první.A ten dotek si prostě pamatuji." pokrčil jsem rameny.
,,To je to co tě prozradilo." usmál jsem se a koukal se kolem sebe.
,,A copak tě sem přivedlo?" zajímal jsem se a napil jsem se znovu mléka. Kde komu by to připadalo dětinské ale já mléko přímo miloval takže když jsem jej uviděl v lednici skutečně jsem nemohl odolat.
,,Pokud máš hlad tak ta lednice je těžce přeplněná" upozornil jsem jej s úsměvem.Konečky prstů jsem si přejel po té náplasti na hlavě protože to zranění mě trochu svědilo.Měl jsem v plánu tu náplast sundat ale je.ště jsem se k tomu fakticky neodstal

Trochu mě překvapilo když mi oznámil že na mě čekal po hodině.Nejspíše jsem byl rychlejší a už dávno odešel.Nebo bylo snad možné abych byl natolik zabraný sám do sebe že bych si jej nevšiml? To mě začalo trochu trápit ale brzy jsem tento problém odsunul stranou stejně tak jako se odsouvá kousek papíru s poznámkami co uděla a nebo neudělat v nejbližší době.
Zatím mi stačíš ty. Ty slova která se ozvala se mi začala ozývat v uších.Překvapeně jsem se koukl na Marka.Přemýšlel jsem o tom jak by to mohl myslet.Tušil jsem že to nemyslel nějak špatně ale vyznělo to tak....rpstě jednoduše řečeno trochu jinak než to bylo myšleno.I tak mi to nevadilo.Jen jsem snad zůstal trochu zaražen.Pak se mi zdálo jako kdyby si to uvědomil a snažil se to nějak vysvětlit. Bylo to tak roztomilé že jsem se neubránil úsměvu.Trochu jsem se k němu naklonil a cvrnknul jej do čela.
,,Ale budeš jíst.I kdybych tě měl nakrmit." pronesl jsem přísně a on musel poznat že hádat se semnou o tomhle nemělo cenu. Kdo ví proč jsem na tom trval.Rozhodně jsem nechtěl aby jeho žaludek trpěl hlady jen proto že si to zrovna rozmyslel už z jakéhokoliv důvodu. Vstal jsem ze židle a otevřel lednici.
,,Ehm,malej dotaz.Co ty vůbec jíš? Je ti to jedno nebo máš nějaký speciální přání" optal jsem se a vytáhl opět láhev mléka abych si doplnil sklenici. Čekal jsem jeho odpověď a slova- nemám hlad- by u mě rozhodně nepochodila.Naplnil jsem sklenici a napil se. Jak jsem procházel kolem jablek jedno jsem si vzal a zakousl se do něj. než jsem však ukousnul jedno sousto zadíval jsem se na Marka.
,,Hmm?" to bylo jen znamení že by mi mohl říct co si dá k jídlu.Přeci jen jsem už stál takže jsem mu to mohl podat.Nyní jsem si uvědomoval že mě i baví jej pozorovat.Jeho reakce ale i to všechno ostatní. Připadal mi až rozomilí jak se někdy uměl zarazit.

Jen jsem přikývl a radostně hledal nějaké sušenky.Kdžy jsem tak byl otočený zády nevšiml jsem si že má tu druhou knihu v rukou.Sušenky jsem po nějaké chvíli našel a tak jsem na stůl před Marka postavil sklenici,mléko a sušenky. Bavilo mě se takhle o někoho starat i když jsem nemohl prvně přehlídnout ten jeho naštvaný výraz. Nedivil jsem se mu ale neměl mi říkat že měl hlad. Když jsem se otáčel že ještě něco vezmu hrklo ve mě znovu .Držel v rukou tu knihu která nebyla zrovna normální.
,,EHm...asi,bych tě měl upozornit že tohle není normální literatura" dodal jsem trochu rozpačitě. Nyní si o měmusel myslet že jsem naprostý idiot akdo ví co ještě. Ta kniha nebyla nic hrozného ale každý se díval na vztahy jinak.A mě nepřipadalo nic divného že by se mohla mít ráda holka s holkou nebo napak kluk s klukem.Někteří lidé byli prostě odlišní. Dokonce bych si dovolil tvrdit že to že tato kniha je u mě v tašce a já jí čtu ještě nic nedokazuje. ,,Prakticky se zabívá problematikou vztahů.Ať jsou jakékoliv...ovšem na vyšší úrovni" snažil jsem se vysvětlit ale měl jsem pocit že jak se začetl muselo mu to být jasné.
,,Zteplá ti mlíko" pronesl jsem téměř šeptem a šel po sobě sklenici umýt. Kdyžjsem stál u dřezu Mark seděl zamími zády takže nemohl vidět jak jsem pustil vodu a zavřel oči abych se mohl pořádně nadechnout. Nyní jsem se před ním cítil dost trapně.Měl jsem pocit že takovouhle četbu jsem měl nechat doma. V anglii a ne to tahat sem.

Oznámil mi že to četl a já byl překvapen.Tohle jsem nečekal.
,,Tak ne že mi vykecáš jaký je konec" zasmál jsem se.Neměl jsem rád když mi někdo prozradil konec knihy. Myslel jsem si že tohle by Mark nečetl ale jak zdálo uměl dost překvapit. Bylo to dokonce i příjemné překvapení ktereré předčilo moje očekávání.
,,Klidně ti to půjčím.ALe pozor.Na tuhle jsem citlivej" pronesl jsem naprosto vážně a pak se rozesmál.Myslel jsem to sice vážně ale ten ton v mém hlasu když jsem mu to oznamoval rozesmál dokonce i mě samotného.Byl jsem rád že Mark poslušně jí a tak svému žaludku a tělu dodává alespoň nějaké živiny.
,,Začínáš mě skutečně překvapovat" dodal jsem v klidu a už bez smíchu.Mámho asi čím dál raději.Projelomi hlavou.Tahlemyšlenka mě docela unitř hřála.

Zasmál jsem se.Bylo zvláštní že se takhle ptal.Přeci jen to nikdo nedělal.Nebo jsem se s tím zatím jen nesetkal.
,,Neboj jen jsem si opakoval jednu část. Tuhle mám přečtenou několikrát" porčil jsem rameny a sedl jsem si konečně vedle abych tu jen tak nepostával anechodil sem a tam. Vzal jsem si sušenku a namočil jí do své sklenice s mlékem. Hodil jsem jí do úst a spolkl.
,,No, tak trochu.Přeci jen neznám moc lidí co by literaturu tohoto typu četli" zasmál jsem se a napil se mléka které v sobě mělo jen pár droběčku sušenky kterou jsem tam ponořil.
,,Změňme téma. Co první hodina? Nový učitel.Povídej a přeháněj jsem zvědav" zakřenil jsem se a snad na mě bylo i vidět že mě to skutečně zajímalo. Chtěl jsem vědět jestli můj kamarád nebude mít například nějaké problémy nebo jestli tu není něco s čím bych mu mohl pomoci. Moje uřčitelka se mi zdála více než v pohodě.Tedy pokud jsem si zvykl na ty zapisy. Ten dnešní nebyl moc dlouhý ale já byl zvyklí něco psát takže mi to ani nepřipadalo nějak obtížné. Těšil jsem se že budeme i chodit ven na exkurze po přírodě nebo jak to učitelka říkala. Na první den to podle mě docela ušlo. Stále jsem sledoval Marka a trochu jsem se mu zahleděl do očí. Jen na chvilku aby to nevypadalo zase nějak divně ale když jsem do nich hleděl cítil jsem se tak neuvěřitelně uklidněný.Tak jako už dlouhou dobu ne. Aniž bych si to uvěomoval musel na mě mít Mark nějaký vliv.I když bych si to asi moc nepřizal.

Na jeho slova jsem jen přikyvoval hlavou.Nyní jsme se bavili jako dva normální kluci co jsou prostě kamarádi. Kdyby nás někdo pozoroval nejspíše by si i myslel že spolu kamarádíme kdo ví jak dlouho i když to tak nebylo.Markovo vyprávění o učiteli bylo působivé.Uvažoval jsem o tom jaký takový učitelmůže být. Na střední škole jsem pár přísných učitelů měl ale ti byli přísní tak akorát na mě a nebo na pár dalších kteří jim nepadli do oka.Ale podle toho co Mark říkal se mi zdálo že tenhle rozhodně žádné rozdíly nedělá.
,,Nom,naše učitelka je...jak to říct,ulítlá?" pousmál jsem se.
,,Vešla do třídy jako raketa.Nebo spíš skoro běžela. V ústech měla párátko a pořád si s ním hrála.Jinak,podle toho co jsme brali dneska bych o ní nemohl říct nic špatnýho. Máme jí na historii a přírodní vědy což bych měl docela hravě zvládnout." odpověděl jsem mu a pak si vzal další sušenku. ,,I když naštvat bych jí rozhodně nechtěl.Celou hodinu bylo naprostý ticho a všichni si dělali zápisky." dodal jsem a vytáhl svůj sešit který jsem otevřel a ukázal na jednu stranu.Přes celou stránku se táhnul text trochu úhledným písmem který měl sklon do prava. Avšak na té jedné stránce to nekončilo.Následovala další strana a ještě půlka. Nadpis celého textu byl Historie. Prakticky jen o tom co to historie je. KOukl jsem se na tablet a pozvedl jsem udiveně obočí. Dovedl jsem počítat to ano ale v nějaké té střední úrovni.

,,No, to mi se občas i projdeme po ostrově. " dodal jsem a usmál se.
,,Přeci jen by mi asi hráblo.Potřebuju vzduch.Občas ." přiznal jsem se.I když jsem většinu času trávil zalezlej i já potřeboval občas jít ven a prostě se projít.Když mi dával pojednání o matematice jen jsem přikývl hlavou.
,,Tohle bych ještě doveld pochopit ale trochu mě děsí co se budete učit potom" dodal jsem abych mu dal najevo že matika není moje silná stránka.
Když řekl že píšu pěkně trochu jsem se podivil.Tenhle kluk dovedl pochválit snad všechno a mě to stále udivovalo.Bylo to prostě něco co mě dokázalo zarazit.
,,Ehm...díky" vypadlo ze mě Napil jsem se mlíka.Pak jsem už nic neříkal.Čekal jsemjestli Marka nenapadne nějaké další témao čem se bavit.Rozhodně jsem to nechtěl zabalit a jít pryč protože jsem byl rád v jeho přítomnosti. Jen jsem i doufal že se tu zase někdo neobjeví protože bylo přímo roztomilé jak Mark dokázal být sám sebou.Tedy pokud v jeho blízkosti nebylo nějak moc lidí.

Zamyslel jsem se nad jeho otázkou.Kdyby to byl někdo jiný dal bychmu rychlou a jasnou odpověď kterou jsem užíval abych nějakýmzůsobemsplynul s davem.Všechny holky by se totiž strašně divily. S mímvzhledem by sei předpokládalo že se vstahy s holkama nebudu mít problém ale já byl zase rád že s nimi nemusel nic mít.Ke všemu si ode mě držely odstup takže jsem byl nadmíru spokojen.
,,Jo jasně....spousty....nebo to aspoň tvrdím všem ostatním. Ale popravdě? Jednou to vypadalo nadějně ale ...cosi se stalo a od té doby nic. A upřímně? Ani mi to moc nevadí.Jemi to jedno." pokrčil jsem rameny. POdíval jsem se na Marka který vypadal dost zamyšleně.Jako kdyby jej něco trápilo. ,,Dalo by se říct že jsem neandrtálec. Teda tak to jedna holka omě řekla když jsemjí oznámil že nikam nejdu."pokrčil jsem rameny znovu.Skutečně mi to nevadilo i když mě to občasně mrzelo.Ale když jsem na tom byl nejhůře vzal jsem knihu a začetl se do ní.Knihy bylymím dalším světem.Světemkde jsem mohl být někdo.Někdo kdo by někoho zajímal. Byl pro někoho důležitý
,,Pročpak se ptáš?" koukl jsem na něj a čekal až zvedne pohled abych mohlopětovně nahlédout do jeho očí. Trochu jsem si začal uvědomovat že se mi ty jeho oči dost líbí.

Připadalo mi to zvláštní.Markmi nepřipadal jako někdo by mě měl mít nozi o děvčata.Byl tak milíý,tak roztomile stydlivý a už vůbec nevypadal špatně. Tak se to alespoň jevilo jemu. Důvod přo mě holky nechtěli jsem chápal dost dobře.Ale u něj ne a ne to pochopit.Kdybych byl já holka tak bych prostě bojoval.I proti tomu jeho strachu s lidmi. Když jsem si stále v duchu opakoval co všechno je na Markovi skvělé a jedinečné uvědomoval jsem si že nadtímhle témate přemýšlím nějak moc důkladně. Tak jako kdybych tím něco zamýšlel.Prvně by mi to přišlo jako blbost ale čím více času jsem s tímhle klukem trávil tím více jsem si uvědomoval že si musím dávat pozor na to co říkám. Když pronesl to že nechápe proč mám problém s holkama já pokrčil jsem rameny jako kdybych neměl tušení.Ta věta že dělají chybu nebo udělalymě skutečně moc potěšila a něco jako kdyby ve mě poskočilo. Mark se najednou zvedl a šel k lednici.CHápal jsem že mléko ve sklenicích nám došlo ale to jak rychle a trochu nervozně vstal mi vnuklo malé ale pochybné myšlenky.
,,Myslím že stejnou chybu dělaly u tebe.Mladej,hezkej i vtipnej.CO víc by si mohly přát" pronesl jsem ale neuvědomil jsem si snad nějakého lehkého podtónu.Uvědomil jsem si to až po tomco jsem to řekl a koukl se na Marka trochu rozpačitě.
,,Asti to neochopím" pokrčil jsem rameny. Skutečně to bylo tak jak jsem říkal.Nechápal jsem to jak se někomu jako on mohly děvčata vyhýbat a stranit se jej. I já s tím začínal mít solidní problémy.

Mark měl zrovna otevřenou lednici a skláněl se pro mléko, když se Jack znovu ozval, takže ani nebylo divu, co ta věta způsobila.
Jen jak ji totiž červenovlásek dořekl, tak sebou Mark tak prudce trhl, že si dal hlavou o horní stranu ledničky, jen to zadunělo.
"Au..." Sykl rozpačitě a stále držíc si hlavu, vyndal mléko z ledničky a rychle ji zavřel.
Byla to docela tvrdá rána, ale naštěstí si Mark nic neudělal, takže když potom přišel ke stolu a oběma nalil do hrnku znovu mléko, tak se jen tak rozpačitě pokusil na Jacka pousmát a dodal.
"Uhm... nedával... jsem si... ehm... pozor..." Vyšlo z něj tak sekavě, načež se otočil a šel mléko znovu odnést.
Mark nebyl div rudý jako rajče a ta věta mu stále zněla v hlavě. Nebyl vůbec zvyklý, že by mu někdo něco takového říkal a zrovna ještě v tomto smyslu, takže. Skutečně jej to rozhodilo.
"Přeháníš..." Šeptl ještě na polovině cesty k ledničce a spíše tak sám k sobě dodal.
"a se strachem k lidem..." Bylo to fakt zajímavé, jak jej jen pouhé podobné téma dokázalo natolik rozházet, že by jste v současné době u něj asi těžko hledali něco podobného jako zlý nebo vážný výraz. Bylo to až komické.

Mezitím, co Mark byl pryč a šel uklidit mléko a očividně to i trochu zdržoval, aby se mohl alespoň o něco více uklidnit, si Mark mohl všimnout, že hned vedle souboru z Markovi první hodiny byl ještě jeden a jeho název byl dosti zajímavý.


Vypadalo to, že o toto téma se Mark dosti zajímal a podle umístění a posledního otevření souboru, byl asi i tento článek dosti často používaný.
A kdyby to Jack jen tak už ze zvědavosti otevřel, našel by tam tento hned první odstavec a pár dalších;


Článek pokračoval dál, ale toto byli hlavní části, které byli zvýrazněné a také nejvíce asi zajímavé.
Bylo zvláštní, jak náhle něco někomu mohlo dojít, a dokonce i to, proč Mark ze začátku působil jako nějaký výrostek, s kterým by bylo nejlepší se nestýkat. To asi byl nejspíše jakýsi jeho obraný reflex, aby se o něj nikdo nezajímal a on nemusel svůj strach překonávat, i když by možná někde v hloubi své duše chtěl.
Co však bylo podstatnější informací pro Jacka bylo to, že mezi problém patřilo i seznamování se s druhou osobou. Jak si však červenovlásek mohl uvědomit, to vzhledem k němu zvládl docela dobře a to byl i důvod k zamyšlení, proč vlastně? A proč zrovna on? Zároveň však mohl cítit, že přeci na Marka v tomto ohledu dokázal alespoň nějak působit a že už to, že se s ním spřátelil, byl úspěch. Alespoň pro našeho šedovláska dosti veliký na to, v jaké fázi jeho sociální fobie byla, protože teď už nebylo pochyb, že právě to Mark měl...

Koukal jsem na Marka a jen nesouhlasne kroutil hlavou. Proc si myslel ze prehanim jsem nechapal. Kdyby to bylo mozne snad bych mu to chtel nejak dokazat ale nechtel jsem jej nejak rozrusit. Navic jsem si poradne nebyl moc jisty sam sebou. " Nepřeháním. Myslím to naprosto vážně. " ohradil jsem se ale nemohl jsem si nevsimnout jak se Mark začal chovat podivně. Sklopil jsem pohled a povzdychl si. "Promiň. Asi bych měl přestat mluvit. " omluvil jsem se mu. Nechtěl jsem vzít svá slova zpět ale tohle jsem asi přehnal. Nakoukl jsem se do souboru což mě vedlo je skutečnému zamyšlení. I tak jsem si rikal že mám štěstí že jej znám. A že jsme kamaradi. I když jsem se teď nemohl vyznat sám v sobě. ( píšu z mobilu tak žádná sláva :-D )