Kolejní kuchyň

Jakmile domluvil a udělal to co udělal zůstal jsem sedět jako opařený. Mark se zbalil a odešel beze slova. Ještě nějakou dobu jsem seděl nehnutě na jednommístě.Srdce mi mlátilo na všechny strany jako zběsilé o té době co jsem měl pocit že se naprosto zastavilo.Jenže to tak nebylo.Na tu nějakou dobu jsem téměř zapoměl dýchat. Stále jsem měl před očima to jak se pomalu přiblížil.Ještě teď jsem viděl jeho oči a v nich jiskřičky.Netušil jsem co chce udělat ale kývl jsemmu na to. Jakokdyby moje podvědomí vědělo co se stane ale mému mozku to nijak nedošlo.A pak se to stalo.Ne že by mě vyloženě políbil.SPíše jen otřel svoje sametové rty o ty moje.Ale i to stačilo k tomu abych o tom všem začal dosti přemýšlet.
Konečně jsem alespoň mrknul a pohnulprsty na rukou které ztuhnuly stejně tak jako zbytek mého těla.Jemně jsem si zkousl spodní ret a zavřel oči.Pod víčky se mi to celé opakovalo znovu a znovu.Jako v nějakém spomalenémfilmu který nešel zastavit. Nebo jsem třeba to zastavit nechtěl? Najednou jsem si ret jemně olízl jazykem a na tváři semi objevil.....úsměv?
Ano úsměv.Když jsem se nad tím tak zamyslel bylo to skutečně příjemné.I když bych si nemyslel že mi to bude až tak moc příjemné. Nebyl důvod v tom žeMark byl kluk.Můj problém byl jinde. Nečekal jsem to. Byl jsem o pár let starší ale nakonec to byl Markkterý se odhodlal k prvnímu kroku.Byl to on kterými nakonec otevřel oči a vyhnal mi z hlavy všechny nejasnosti a smíšené pocity. Všechno co mi bránilokonečně pochopit co se to se mnou děje. Najednou jsem si uvědomoval že já a Mark se k sobě rozhodně nechováme jako kamarádi.Ani jako nejlepší kamarádi. Mezi námi se začalo rýsovat něco naprosto jiného.I když jsem si nebyl jistý jestli po tomhle Marka nezastihne opět jeho strach z toho co udělal. Jestli to pro něj nebylo moc i přes to že s tímhle začal.
Vydechl jsem a konečky prstů si přejel přes rty. ,,Marku ,Marku, ty jeden pitomečku.Copak bych tohle dokázal jen tak komentovat? " pošeptal jsem si pro sebe a s hlavou trochu v oblacích jsem se zvedl ze židle. Věděl jsem že na tohle témamusí začít mluvit on sám.Ajá mu to nechtěl dělat mnohem těžší. Muselo se na to jít opravdu pomalu. Nakonec s pitomím ale dost veselým výrazem jsem se sebral a šel pryč.

-Přesun-

Vešel jsem do místnosti a koukl se kolem sebe jestli tam někdo není.Jak se zdálo bylo tu naprosté prázdno což se mi docela hodilo.Při tom rychlém odchodu z pokoje jsem se ani neučesal takže jsem vypadal spíše jako nějaká podivná kreatura.
Vlezl jsem do lednice a vytáhl mléko. Hned na to jsem našel dva hrnky a mléko do nich nalil.Hvilku mi trvalo najít kakao ale povedlo se. Kakao jsem přidal do hrnků a oba dva dal do mikrovlnky.Mezi tím než se mléko ohřálo a dalo se to skutečně nazvat kakaem jsem prošmějdil pár skřínek a našel nějaké sušenky.
Sušenky byly nalezeny a mléko se konečně ohřálo. Vytáhl jsem je a zamíchal. Pousmál jsem se pro sebe. Netrvalomi to nijak dlouho ale měl jsem pocit že pokud se co nejrychleji nevrátím do pokoje asi se zblázdním.Sušenky jsem dal do kapsy a odcházel zase zpátky.

Doletěl jsem do kuchyně jako neřízená střela a okamžitě udělal co po mě Mark chtěl Když jsem však dále prohrabával kuchyň narazil jsem na kovové tyčky na špízy.Dost dlouhé na nějaký větší špíz. Byly sice tenké ale za to měli špičku.
,,Hele co tohle?" optěl jsem se jej když jsem položil vařečky na tůl a vedle toho i špízy.
,,Odpálíš to?" optal jsem se starostlivě ale to už jsem hledal dál.Mixér který postával na lince spadl na zem a rozsypal se.A v tom jsem to uviděl. Sekáč který byl součástí mixéru kruhového tvaru.Prakticky se jednalo o nějaký nástavec.Sebral jsem ho a okamžitě hledal další.Dalo to zabrat ale našel jsem jednu malou sadu.Měli ostré hrany takže to se podle mě také hodilo.
,,Tohle berem" pronesl jsem a koukal se dál.Muselo toho tady být přeci mnohem více.Tohle byla kuchyně.Plně vybavená. A nyní spíše mohla připomínat místnost plnou zbraní.Jen se stačilo pořádně porozhlédnout.Hrnce,pánvičky,koření a hromada dalších věcí která se dala i využít jako nějaká zbraň.

Prolezl jsem další skřínky a narazil na koření.
,,Sakra!" zahučel jsem pro sebe. To jak si Mark rozerval triko by mě snad bralo ale rozhodně ne v téhle situaci.Teď jsem si stanovil svoje priority. Avšak jak jsem se tak díval na to koření sebral jsem solničku.Nebyla moc velká a já ještě pořádně nevěděl jak to použiju ale nějak už jsem to hodlal vymyslet. Koukal jsem dál. Nemohl jsem tahat moc věcí.Moje kapsy by toho moc neunesly.Solničku,která byla zavřená jsem dal do kapsy od saka a koukal se dál.Paprika mi byla tak akorát na dvě věci.A chilli také. Ale zaujal mě sáček s citronovou kyselinou.Skončila stejně a na stejnémmístě jako sůl.Musel jsem vymyslet až potom k čemu se to hodí.Díky bohu že jsem se občas motal v kuchyni.Ve svém věku dvaceti let bylo přeci dobré že jsem uměl trochu vařit. Zavřel jsem skřínku a koukl se pod dřez.U nás doma se tam skladovali přípravky na mytí nádobý a čistidla. Byl jsem rád když jsem uviděl to samé. KOukal jsem se co tam je. Jar a podbné kraviny mě nezajímali. Ale čistič na odpady který se používal hlavně do dřezu mi vykouzlil malý úsměv.
,,Jen pojď ke mě" pronesl jsem mile a vzal jej. Strčil jsem jej do kapsy od saka.Teda do té druhé páč v první už něco bylo. Sebral jsem ty kruhové nože z mixéru a koukl se na Marka.
V to jsem uviděl ty temné kruhy.Na sucho jsem polknul.
,,Máme problém.A velkej problém" pronesl jsem trochu i vyděšeně. Pevně jsem chytl jeden z nožů z mixéru abych je případně mohl použít.Nebyl jsem žádný sportovec ale tak na nějakou vzdálenost jsem snad ještě hodit uměl.A kdyby se ještě víc přiblížili tím líp by se mi trefovalo.

V jedné ruce nože z mixéru a v druhé ruce tyčku co mi dal Mark už v pokoji.Kapsy byly téměř pln věcmi které jsem považoval za důležité.Nebo jsem si myslel že by se mohli hodit. Ačkoliv jsem byl vyděšený tyč jsem ještě pevněji sevřel.Viděl jsem jak Mark vystřelil. Všiml jsem si jak jeho šíp trochu uhnul ale i tak se zjevně trefil.Když řekl abych se držel zpátky jen jsem se zamračil.Chápal jsem že tomyslí více než dobře ale copak jsem mu mohl vyhovět. On tu nasazoval krk a já měl být ten co se má schovávat.Pořádně jsem se nadechl a hodil jeden z nožůmixéru po té mrše co po ní střílel mark. Díky tomu že jsem nebyl kdo ví jaký atlet jsem se trochu vychílil ale i tak kousek kože musel projet oblidě přes část krku což mohlo za prvé dost bolest a pokud ta potvora měla nějakou krev,musela krvácet.Otázkou bylo kolik krve tyhle potvory měli aby vykrváceli.I tak rána musela mít nějaký rozměr.A ne malý.

Vběhnul jsem na Kolej A zamířil si to do kuchyně napadlo mě ze by tam mohlo byt něco použitelného. Vyběhl jsem schody no ve dveřích stalo jedno monstrum, Takže mi došlo ze tam někdo je. Monstrum jsem švihnul řetězem po zádech no spise jsem se snažil někomu pomoct. I když jsem nevěděl kdo tam je. Monstrum se otočilo a seklo po mě uskočil jsem. Ale my kratasy byly na cary. A utržil par škrábanců. „Co to sakra ty monstra jsou nějaký perverzní!!!!! Za chvíli budu na ostro.“ Poposkočil jsem kousek dále a snažil se se přijít na něco co mužů udělat.

Bylo to všechno tak rychlí.Tím že jsme odrovnali jednoho jsme měli na krku rovnou čtyři což nebylo nijak povzbudivý.Mark se začal dost činit ale já měl sotva čas jej nějak sledovat.Měl jsem vlastní problém a to byla jedna obluda co si mě zjevně chtěla dát k svačině jako chutný předkrm. S tím jsem ovšem nijak nesouhlasil. Ale jak jsem řekl bylo to tak rychlé že jsem udělal snad jedinou věc kterou jsem udělat mohl.Jak byla obluda ve skoku namířil jsem na ní ten kus železa co jsem měl už od pokoje.Ovšem i tahle potvora něco vážila ajá jen cítil jak mě to tlačí k zemi.Neměla šanci se tomu vyhnout leda že by měnila směr v letu a tak se nabodla. Tyč mířila k zemi a s ní i já.Jen tak tak jsem jí nastrčil aby dopadla na zem a ne na mě a tím mi prošpikovala kus těla.Obluda napíchnutá na tento předmět nemohla zůstat jen tak vyset a tak se sesouvala k zemi.Přímo na mě.Odrazil jsem se nohama od jedné skřínky která díky bohu byla poblíž.Jelikož jsem ležel na zemi spíše jsem se sklouznul.Bylo to skutečně jen tak tak.ALe i přes to se ta prcha pořád hýbala nevěděl jsem jestli má nějaké tiky nebo co ale pro jistotu,z bližší vzdálenosti, jsem jí zasadil do hlavy další nůž mixéru. Koukl jsem se na Marka a jak se zdálo on svoje problémy vyřešil.
,,To bylo o fous" pronesl jsem stále zadýchaně.Změřit mi někdo tlak tak se nejspíš ani nedopočítá.Ale muset jsem zase rychle reagovat.

Když po mě skočilo to monstrum snažil jsem se odrazit od steny u které jsem byl. Při odrazu jsem švihl řetězem a snažil se jej trefit do oka. Pokud nezměnilo směr mělo by narazit do stenů. Při odrazu od steny jsem se dost blbe natáhnul a pocítil male křupnutí. V polámaných žebrech řekl bych ze se jedno opět zlomilo nebo spise nebylo zcela zahojené. Byla to velice sílaná a pichlavá bolest. A to jsem mel celkem vysoký práh bolesti. „Ku*va. Tak teď jsem V háji.“ Když jsem dopadl vedle steny něco se ozývalo v mé hlavě: J…. J… Sl……. …… ……… ………. Ne…….. . To bylo vše teď jsem si začínal opravdu myslet ze mi začíná definitivně hrabat.

Snažil jsem se normákně dýchat ale nešlo to. V duchu jsem se celý klepal jako malé dítě které se bojí bubáků.Tohle byli taky takový bubáci.Ale v trochu jiném slova smyslu.Tenhle bubák by mě sežral na místě a kdo ví co ještě.A já nechtěl aby někdo koukal na moje střeva.To fakt ne.Byl jsem rád že byly na svém místě. Doslova.
Śípy,šípy! Hučelo moje podvědomí jako kdybych si to musel stále opakovat abych věděl co mm udělat. Zdálo se že cesta je trochu volná a tak jsem nelenil.Rozhodně to nebylo snadné se tam dostat a navíc na sebe nepoutat moc pozornosti abych nepřišel o nějakou část svého těla. Už jen malý kousek.Stále jsem se přibližoval ostražitě k tomu místu.Konečně jsem ty věci držel pevně v rukou a raději se chtěl připojit k Markovi který jak se zdálo měl zatím všechno plně pod kontrolou. Ještě jsem netušil kdo je ten člověk za dveřmi protože jsem stále stál z blbého úhlu ale věděl jsem jasně že má trable.A ne malé.Tenhle den začal tak pěkně. Ráno pohoda a pak ten blbej rozhlas a tohle. Měl jsem pocit že vedneí školy bude mít potom co vysvětlovat!

Najednou jsem to uviděl.Zrovna když jsem měl Marka ve svém zorném poli.Jedn témrše se vyhnul ale ta další jej nepříjemně zasáhla do ruky což jej odmrštilo ke dveřím.Všechno ve mě ztuhnulo.Před očima se mi zatemnilo
Vzpomínka:[u]
,,POdívejte se na něj!Ubožák jeden!" Smál se mi do očí jeden z party kluků co si mě po škole odchytli.A proč? Jen proto že jsem se někoho zastal.Někoho koho jsem neměl.Ale copak jsem se mohl dívat jak toho kluka týrají? Naneštěstí pro mě se ukázalo jak jsou ostatní spolužáci vstřícní.Věděli to.Věděli co se stane ale všichni se rozutekli jako pára nad hrncem.Následovala další rána do břicha ve chvíli kdy jsem se snažil vstát. Ta bolest která mnou projela si vybírala svojí daň.Pěst dopadla na můj obličej a to způsobilo krvácení.
,,CO se takhle bránit ty blbečku?!" další smích na můj účet.Copak mě nemohou nechat napokoji? COpak jsem udělal tak špatnou věc že jsem se někoho zastal? Někoho slabšího?Někoho kdo to potřeboval?

,,CO to má zase bejt?!" hučel můj otec když jsem přišel domůOpět v podnapilém stavu.Opět pivo v ruce a ten jeho výraz.Výraz který mi naznačoval že ani dnes se to neobejde bez trestu.COpak nemohl pochopit že jsem v tom byl nevině? Že mě prostě ve škole nesnášejí? Ne to on nedovedl.Chvíle kdy byl milýmotcem byly dávno pryč a já si ani nepamatoval jaké to je když byl střízlivý. Nečekal jsem to ale opět to přišlo. Rána na obličej který byl už tak dost rozbitý. Ztratil jsem rovnováhu a hlavou se uhodil do stěny za mnou.Stále nebyl konec.Další rána a další a další....

Vzpomínky semi najednou promítli před očima jako nějaká tlakovaná vlna.A stačilo jen jedno.Vidět Marka jak letí ke dveřím a jeho poraněnou ruku. .....Est.....tit....ed....Ozvalo semi v hlavě.Nechápal jsem co se to děje..Zmatenost ovšem vystřídalo naštvání. Avšak ten podivný chrčivý zuk se stále opakoval dokola jako nějaká ozvěna co nešla vypnout.Popadl jsem v rychlosti jeden šíp z těch co jsem už držel v ruce a rozběhl se proti té svini která si dovolila sáhnout na Marka. Podle toho co jsem zpozoroval byl krk docela měkké místo které propouštělo dost dobře předměty.Šíp jsem zabodl přímo do toho místa. Vytáhl jsem ještě jeden z nožů mixéru a stále jej držel v ruce.Rychle jsem po krku seknul a ani se nedíval za sebe jak to dopadlo. Spoléhal jsem na to že to vyšlo. Za zdravou ruku jsem popadl Marka a sebral jeho šípy do rukou.Táhl jsem jej za dveře kde byl ten kluk.Abychomměli snad na chvíli pokoj.Abychom semohli na malou chvíli ukrýt......Est.....tit....ed... Opakovlo se stále jakmile jsem se podíval na Marka a jeho ruku.Cítil jsem se strašně. Cítil jsem se za to zdpovědný.Nedokázal jsem jej ochránit.

Když Sem viděl ten nůž v oku příšery skočil jsem po něm. I když to bolelo jak svina tak teď jsem mel v sobe tolik adrenalinu ze sem nemel čas se nad tím pozastavovat. Nůž jsem vytáhnul a vrazil jej monstru primo do krku a otočil, sním. Tohle bylo celkem nebezpečné no, i když v tomhle už šlo o hole životy. A začínal jsem myt obavy co bude dále. Nevěděl jsem jestli jej to zabilo ale snad ano. Ted bych se nedivil, kdyby se ty obludy zase postavily.

Tušil jsem že to bylo všechno jen tak tak.Snažil jsem se vydýchat ae nešlo to. Vůbec to nešlo. Kouknul jsem se Na Marka a pak na toho kluka.Neměl jsem chuť cokoliv říkat.Byl jsem rád že popadnu dech. Mark s sebou trhnul zrovna ve chvíli kdy zdí projel jeden dráp.Cuknul jsem s sebou. Můj pohled padnul na jeho ránu.Nebylo to nijak pěkné.POtřeboval ošetřit.Alespoň trochu,provizorně než bychom našli něco lepšího. V hlavě mi to šrotovalo jak bych mu ulehčil.
,,Dokud to nezavážu tak se ani nehneš" zkonstatoval jsem rychleji a sundal si kabát. Rozepnul jsem si rukáv u své bílé košile a trhl za něj. Rukáv na chvíli nic ale když jsem to pár krát zopakoval švi povolili a rukáv se odtrhnul.Urval jsem ještě malý kousek ze spodní části košile a tímto kouskem se snažil odstranit alespoň trochu té krve.
,,Jen vydrž" pronesl jsem dost starostlivě. Bylo mi to líto.Chtěl jsem něco udělat.Něco čím bych ho té bolesti mohl zbavit.Nedovedl jsem si představit jak to muselo bolet.Ale to zranění mluvilo samo o sobě. Vzal jsem rukáv a jemně ruku obvázal i když jsem to přeci jen musel utáhnout jinak by to krvácelo stále stejnou rychlostí. Ksakru! Nemůžu ho takhle nechat!To nejde! Kdyby tady byly nějaký léky.Sedativa nebo něco na tlumení! Bude potřebovat doktora! Hučel jsem si v duchu.Chtěl jsem mu skutečně pomoci. Takhle jej vidět s tím bolestným výrazem mě doslova zabíjelo.Nesnesl jsem tenhle pohled.

A pak když jsem konečně dodělal poslední suk na rukávu kterým jsem ránu obvázal se stalo něco co jsem si nedovedl nijak vysvětlit. Ruce jsem měl dlaněmi k ráně.Nechápal jsem co se to děje a trochu mě to i děsilo.V hlavě jsem stále cosi slyšel.Jako kdyby nějaké zvuky nebo chrčení.To všem nebylo to hlavní.Najednou jsem cítil jako kdyby vemě něco bylo.Něco co jsem ani nedovedl popsat.Podivný pocit.Jako by mnou něco doslova protékalo.Ale já ani netušil co se to děje kolem nás. A pak jsem uviděl jak z pod mích dlaní vychází jakési světlo.Trochu mě rozbolela hlava ale to mohlo způsobit naprosto cokoliv kolem mě.Hlavně ten stres. Světýlko nabíralo na síle.Nezářilo jen se drželo pod dlaněmi nad tou ránou. Cítil jsem že dělám něco důležitého i když jsem absolutně netušil co. Nechal jsem se řídit svými pocity.Světlo mělo rudou barvu která se stále držela na místě.
Až po tom co pohslo jsem se zmateně podíval na svoje ruce a pak mi to tak nějak začalo docházet. To není možný....ne,to přece...pravda? Halucinace? Ale co to sakra bylo.Ptal jsem se sám sebe. Ne...to...vypad... Ozvalo se znova aniž bych vědlě odkud to přichází.Zamračil jsem se. A koukl se na ty dva.
,,Měli bychom jít." dodal jsem .A koukl se zmateně na Marka a pak na svoje ruce. Ačkoliv jsem měl nějaké vysvětlení mozek tomu stále nechtěl nějak moc uvěřit.

„ Jo mely bychom vypadnout a pokud možno najit ostatní. Práce jenom v jednotě je sila. V životě jsem nebyl raději ze někoho vidím. Ale jakmile tohle skonči někomu polámu všechny kosti v tele.“ Což jsem mel v planu udělat jak zjistím kdo zatím vězí. Nemel, jsem násilí moc v lásce, ale tohle nebyla žádná zábava ani hra tady šlo vážně o život. Rukou jsem se chytl za zebra. Které mě bolely celkem dost. A ty šramy co jsem mel od těch monster my starosti moc nedělaly.