Re: Les

pro **Prince** Wed Mar 27, 2013 10:10 am

First topic message reminder :

Obrovský les který je na celém ostrově a obklopuje i školu.Pokud se chcete dostat na nějaké místo na ostrově musíte ním projít.Je plný cestiček a cest.Dávejte si však pozor večer i v tomto lese je totiž divoká zvěř.

pro **Shaky Rokogu** Sat Apr 06, 2013 12:16 pm

S nadzvednutým obočím jsem se na ní podíval a zamyslel jsem se. No to záleží na tom co chceš vědět, jestli něco z osobního života, nebo ohledně sportu, nevím co bych i řekl, co chceš přesněji tedy vědět? Zazubil jsem se na ní. Nevěděl jsem jestli chce vědět něco z mého osobního života nebo z života který jsem měl raději a to je právě sporotvání ve vešch směrech. Taky mě zajímalo něco o ní, ale ona se holt zeptala jako první.

pro **Em Phoenix** Sat Apr 06, 2013 12:42 pm

Cokoli, o co se chceš podělit, pokrčila jsem rameny. Neměla jsem na mysli nic konkrétního a nerada jsem z lidí tahala informace. Odkud jsi, cos dělal, než jsi sem přišel... co tě baví krom sportu, jaké to bylo zjistit, že ti tvoje máma lže o tom, co dělá... a třeba něco o fretce, usmála jsem se. Fretku jsem dřív taky chtěla mít. Ale přišla mi moc náročná a hlučná a prý hrozně smrdí, zasmála jsem se. Tak jsme se nakonec s mámou rozhodly pro kočky, dodala jsem. Ale mívali jsme taky morčata a andulky.

pro **Shaky Rokogu** Sat Apr 06, 2013 1:07 pm

Pokývl jsem lehce hlavou a pak jsem se nadechl. No, jsem z USA, města kde je možné snad cokoliv a kde se zvýrazníš jen tehdy když uděláš něco co není možné, nebo jako šašek co si z lidí dělá srandu. Něž jsem sem přišel, chodil jsem normálně do školy, teda pardón, vystudova jsem. Měl jsem v plánu jednu dívku požádat o ruku, ale pak kdžy přiel ten dopis a to vše co mi řekla máma mě nijak neuspokojilo, znamenalo to přijít o "celoživotní" lásku a kamarády. Když jsem vlastně nastoupil na loď, tak se semnou Shio rozešla, přeci jen vztah na dálku není nic moc. Co se Shiry týče, je jiná než ostatí fretky. Je speciálně vycvičená, dokáže se o sebe postarat. Rozhodně ae vůbec nesmrdí, je semnou tak moc, že jí koupu skoro každý den, nebo obden, je prostě asi jediná z rodiny, které nezajímá jen práce, stříbrné podnosy, nové chůvy, diamantové naušnice a prsteny, je prostě jediná z rodinu se kterou se cítím dobře. Samozřejmě že jsem to neřekl na jeden nádech, to vůbec ne. Kdy zmínila to že měli tolik zvířátek, tak jsem se do široka usmál, měl jsem je moc rád, teda až na hmyz a plazy, to jsem fakt nemusel. Trošku jsem zapřemýšlel když se mě zeptala na mámu, ani jsem nevěděl jaký mám mít pocit. Přeci jen jsem byl naštvaný že mě takto odtrhla od světa kde jsem si žil normálně a spokojeně, ale zroveň jsem jí byl vděčný že tu jsem poznal jsem takové lidi jaké jsem poznal, tady jsou nejspíš lepší přátelé než jsem měl. Co se mámy týče...mám zvlášní a smíšený pocit, jsem jí na jednu stranu vděčný že tu jsem, ale neměla mi lhát. Vždy jsem si myslel že mi nelhal a přitom to dělala celou tu dobu. Povzdechl jsem si, ale pak jsem jen ptrudce zakroutil hlavou. A co ty? řekni mi i něco o sobě. Usmál jsem se na ní.

pro **Em Phoenix** Sat Apr 06, 2013 2:16 pm

Páni, to jako fakt? vyhrkla jsem při zmínce o žádání o ruku. Znovu jsem si ho prohlídla. Nepřipadal mi jako někdo, kdo má v životě až takhle jasno, a zjištění, že je to naopak, mě přimnělo zamyslet se nad svými vlastními vztahy. Takhle daleko jsem v nich ještě opravdu nedošla.

Zakabonila se mi tvář. To je mi vážně líto, soucítila jsem s ním. Pro mě tohle nebylo poprvé, co jsem odjela od všech, kdo mě znali, takže žádné velké drama - i když samozřejmě některá pouta byla zpřetrhána a někeří lidé mi budou vážně chybět. Ale nic tak velkého jako svatba. Páni. Jak to zvládáš? zeptala jsem se starostlivě. Musel z toho být úplně zničený a nedal to na sobě vůbec znát.

Páni povídám znova při zmínce o stříbrných podnosech. Takže vaše rodina je na tom asi dost dobře, co, nadnesla jsem. Naši si taky nevedli zle, ale chůvy? Diamantové prsteny? To pro mě byl spíš materiál do filmu nebo do románu, neuměla jsem si to ve skutečnosti představit. I když jsem měla pár dost bohatých kamarádů, jejichž standard byl taky dost vysoký. Přesto jsme to však vždycky nějak zvládali a jen málokdy jsem mezi námi pociťovala nějaký významný rozdíl, pokud jde o majetek a způsoby. Prostě jsem se dovedla domluvit skoro s každým. Nevypadáš jako vzorový zazobanec, nadhodila jsem odlehčeně a doufala, že to pochopí jako lichotku a ne nějak špatně. Byl fakt, že rozhodně nepůsobil dojmem člověka, který se narodil se stříbrnou lžičkou v puse. Asi proto mluvil o mámě jako o něčem, na co s máme dávat pozor. Zřejmě nebyla úplně stejná jako on a asi si dost zakládala na svém jmění. Uvažovala jsem, když není po mámě, jaký je asi jeho táta.

To musí bejt hrozně těžký, zjistit, že ti člověk tobě nejbližší tak dlouho něco tak důležitýho zatajoval. Ale asi pro to měla důležitý důvody. Ne že by ji to omlouvalo. Já bych se zbláznila, zadumala jsem se nad tou situací a nakopla další šišku. Přestávala jsem vnímat, kam vlastně jdeme.

Mno, nadechla jsem se. Nevím, můj život asi nebyl takový drámo, zasmála jsem se. Pár kluků, ale nic tak vážného. Trochu jsem zkoušela studovat, ale moc jsem na to nebyla. Spíš mě bavilo pracovat, vydělávat si vlastní peníze, učit se soběstačnosti, žít. Ráda si čtu o lidech, kteří dokázali něco výjimečného, ale nechlubí se tím. Jako lidi, co cestují s jedním batohem a pracují kdekoli ve světě, lidi, co pomáhají jiným vybudovat úspěšné webové stránky a podobně, vysvětlovala jsem. Nejsem až tak podnikavá, ale ráda se nechám inspirovat a ráda zkouším nové věci. Asi proto jsem taky tady, napadlo mě. Nevím proč, na jednu stranu mi to připadalo jako vtip, ale na druhou - jsem tomu pozvání prostě tak nějak věřila. Nedovedu to vysvětlit. Jinak - pfff... hraju na baskytaru - teda tu jsem sebou vážně netáhla, takže to bude muset asi prozatím počkat, pokud si ji teda nevysekám ze kmenu stromu, podotkla jsem a názorně zaklepala na nejbližší strom. A taky na klavír. A já nevím, jsem takovej všeuměl, co nic neumí, svěsila jsem ramena. A taky jsem dřív tancovala. Latinu a tak. A napsala jsem pár písniček, co nám pak hráli v rádiu, pochlubila jsem se trochu stydlivě. Jen lokální stanice, nic extra, zametla jsem to. I když byla pravda, že jsem na to byla dost hrdá. Možná to za moc nestálo, ale stejně to byl úspěch.

pro **Shaky Rokogu** Sat Apr 06, 2013 2:44 pm

Koukl jsem se na ní jak jí to asi zarazilo. Jo, nevypadám na to co? No, byl jsem si tak jistý, miloval jsem jí a byla vlastně člověk co se nekoukal na mou bohatou rodinu, ale na to jaký jsem já a jakého mě bere ona. Když jsem to zjistil, hodně jsem se s mámou pohádal, ale ona a táta měli vždy hlavní slovo, takže jsem to nemohl nijak ovlivnit, to bych se musel asi při nejhorším zabít. Usmál jsem se na ní a pak jsem si vzal šišku a pohazoval si s ní v ruce. Byla pravda že já jsem se od rodiny hodně lišil, nebyl jsem ten co by byl až tak moc na peníze, vlastně jsem to z jednoho pohledu bral jako nevýhodu. No, nebudu ti lhát, ano je na tom dobře...Jenže člověk si po čase jak dospívá uvědomuje, že se o něho celý život starala jen chůva a personál. S mámou jsem strávil asi jen-pff začátek 6 let života. S tátem jsem neprohodil skoro nikdy ani slovo, stále pracoval a...no nijak jsme si nerozuměli, vždy jsem měl radši mámu, ta ale taky stále byla pryč, asi tady, předpokládám. Povzdechl jsem si. Když následně řekla že nevypadám jak zazobanec, ani jsem se nedivil. Byl jsem prostě nevydařená část naší rodiny, prostě někdo kdo si neváží ani toho co všechno má, ale já jsem to tak nikdy nebral. Místo toho abych nosil nějaké kvádro, kapesní hodiny a prsteny v niž jsou drahokami, jsem se zabýval sportem a byl jsem spíš ten typ i na oblečení, neměl jsem moc rád saka, fakt že ne. S šiškou co jsem měl v ruce jsem hodil o jeden ze stromů a pak jsem si čutal do kamínku a šel jsem prostě kam mě nohy táhly. Když následně zase něco řekla, tak jsem si jí vyslechl a trošku jsem se poškrabal na temeni hlavy. To jo, stále jsem si myslel že pracuje někde na úřadě, či kde, nějaká vedoucí něčeho a pak profesorka školy. Vždy jsem si ale říkal, proč je tak chytrá když semnou probírala zeměpis...Ale z jedné části jsem jí i vděčný, protože kdyby toto nedělal, nikdy bych asi nepoznal tebe ani Milli a ostatní lidi tady. Zazubil jsem se na ní a kamínek jsem odkopl několikset metrů od nás, že už ho asi nikdy nenajdu. Fakt jsem začínal mít hlad, ale procházka mi vyhovovala, cítil jsem se mnohem líp. Když mi pronesla něco o sobě, tak jsem se lehce usmál. Následně se mi rozzářili oči když řekla že hraje na nějaké nástroje. Já tedy tancoval HIP-HOP nebylo to žádné hobby, ale bavilo mě to a když jsem se někdy nudil, tak jsem si i zatancoval takový battle proti zrcadlu (xD). To je skvělé, takže nejen nadaná na hraní, ale i na tanec jo? To je super, někdy mi to musíš ukázat, teda...rozhodně mi to musíš ukázat. Mrkl jsem na ní s úsměvem. Latinské tance, no Cha Cha, ta mě vždy dokázala nějak pobavit, když jsem se na ní díval občas v TV, né že by to bylo směšné, ale tento styl se mi fakt líbil. No, však až tu jednou snad bude ples, tak tě k tanci vyzvu a ty mi můžeš ukázat jak na tom jsi. Usmál jsem se na ní. Když pak zmínila že její píseň co složila byla i v rádiu, tak jsem se nevěřícně na ní podíval a vztyčil palec nahoru. Fakt? WoW! To bych do tebe nikdy neřekl, to je skvělý! Vidíš, jsi nadaná na hudbu, přeci jen tato škola ví koho si vybrat. Zasmál jsem se a mrkl na ní. Pak jsem se zase zastavil, protože mi začalo kručet v břichu. Nepůjdeme se teda někam najíst? Přeci jen si můžeme vykládat tak jako tak. Zakřenil jsem se a si trošku promnul krk, fakt bych si měl dát nějakou rozcvičku, nebyl jsem zvyklí tak dlouho necvičit a mé tělo asi taky ne.

pro **Em Phoenix** Sat Apr 06, 2013 3:19 pm

Hh...když naznačil, že poznat mě a Milli stálo za ty útrapy s mámou, potěšeně jsem se usmála. No nadaná bych rozhodně neřekla, zvedla jsem ruce na obranu. Něco málo umím, ale nejsem žádný virtuoz, prostě jen trochu hraju, řekla jsem skromně. Ukázat? polkla jsem nervózně. No, ech. Možná tu někde mají klavír, ráda bych si občas trochu zahrála... ale nečekej ode mě koncerty, já moc neumím hrát, když na mě někdo kouká, přiznala jsem. Veřejné výstupy (a postačil i jeden člověk) mi vždycky dělaly problémy a měla jsem pár nepříjemných vzpomínek na takové akce a moje výpadky. Jednou jsem byla na přehrávce tak nervózní, že jsem si za prase nemohla vzpomenout, jak je ta skladba dál. Zkusila jsem se několikrát vrátit, jak mi radili, po očku jsem sledovala profesorku, jak se v koutě chytá za hlavu a dělá, že tam není, zasmála jsem se. No ale prostě jsem se už nechytla. A tak jsem se prostě zvedla a celému sálu plnému rodičů oznámila, že sorry, já prostě nevim. To trapný ticho si neumíš představit, zubila jsem se. Bodejť, takhle po letech se tomu člověk už i mohl zasmát, ale tehdy jsem spíš byla přesvědčená, že nastal konec světa a že tohle už nerozdýchám. Nakonec jsem sedla zpátky na stoličku a začala jsem hrát druhou skladbu - vždycky jsme měli přehrávat dvě, někdy i víc, pokud jsme byli opravdu dobří - což já zase nebyla, vysvětlovala jsem. Tehdy to byla moje poslední přehrávka, pak jsem se na klavír vybodla, už jsem to nezvládala a po takovém veřejném ponížení jsem na to neměla znovu nervy. Hh, myslíš, že tady někdy bude něco jako plesy? Na to jsem se zrovna nevybavila, podotkla jsem a trochu jsem znervózněla. Nejen že jsem na to rozhodně neměla šaty ani boty, taky mě polilo horko při představě, že mám s někým tančit a moje nohy tuhnou a tuhnou, až o ně nakonec zakopnu a ztrapním se a všichni si budou klepat na čelo. To by byla moje smrt. Tančit sám o sobě bylo něco jiného než muset se podřizovat tomu druhému a nechat se vést. Pokud to tedy dotyčný uměl hodně dobře, tak to ještě šlo, ale měla jsem na partnery spíš smůlu, obvykle bylo jejich vedení tak nejisté, že to prostě nešlo. Chlap musel převzít kontrolu a pak jsem byla schopná utancovat klidně paso doble, ale málokterý tanečník byl tak schopný, aby mě dokázal vést. Zapřemýšlela jsem, jak vtipně to koresponduje vůbec s celým mým životem. Povzdechla jsem si. Story of my life.

Vážně dost pochybuju, že by si mě tu vybrali pro moje ubohé schopnosti hry na klavír nebo tance, zasmála jsem se. V tom musí být něco mnohem víc, jinak mi to vůbec nedává smysl. Mimochodem, neříkali vám ve třídě - nebo tvoje máma - něco o stipendiu? Mám něco našetřeno, ale na dlouho to nevydrží. Nedovedu si představit, z čeho tady máme vyžít. Přece nám nebudou všechno hradit. uvažovala jsem nahlas.

Jo, jídlo rozhodně jo!vyhrkla jsem a uvědomila si, jak moc jsme se zapovídali. V břiše mi už dávno kručelo. Dobře se s tebou povídá, člověk zapomene, že od rána nejedl, usmála jsem se. Tak já nevím - zpátky asi tudy? naznačila jsem směr. Dost jsme bloudili, tak jsem si nebyla úplně jistá, kudy nazpět, ale nemohlo to tu být tak spletité a občas jsme potkali i směrovku. Cestu zpátky určitě najdeme.
(přesun)

pro **Shaky Rokogu** Sat Apr 06, 2013 3:29 pm

Vyslechl jsem si jí a občas jsem se trošku pousmál. Vypadalo to že i když umí hrát na klavír, housle, nebo na co, tak je asi hodně nervózní. Nervozitu jsem znal moc dobře, já když jsem měl závody na mistra světa jízdy na BMX, tak jsem taky znervózněl a o bod jsem skončil na druhém místě, protože nervozita ovládla mé tělo. No, to znám, musíš se ale zhluboka nadechnout a věřit si že to dokážeš, uvědomit si a představit, jak se ti publikum zvedne židlí a tleská ti, vždy tě to povede nějak vpřed a uklidní to, věř mi. Usmál jsem se na ní a mrkl. No, když byla ta Olympiáda další rok, tak jsem konečně vyhrál a stejně tak i další 3 roky dopředu a tak jsem se stal čtyřletým mistrem světa v jízdě na BMX, ale to bylo jen proto, že jsem si představil lidi na kterých mi záleží a publikum co tu bylo řvát na plné volume a trofej v rukou, bylo to vždy osvěžující. Co se tance týče, nejsem nijak extra velký tanečník, ale na takové ty plesové tance, na ty jsem byl učený snad od 8 let, ale nijak mě to nebavilo, vždy to bylo o partnerce, rád jsem si při tanci povídal. Zasmál jsem se a kamínek do kterého jsem zase čutal jsem odkopl daleko a pak se zastavil, zase před křižovatkou. S tebou taky. Zazubil jsem se a šel za ní, fakt jsem netušil kde jsme, ale přeci jen každá cesta někam vedla, proto člověk nemůže říct že se ztratil, když jde po cestě.

~Přesun~

pro Sponsored content