Tracy Thompson

Postava

Jméno/Příjmení:
Tracy Thompsonová

Přezdívka:
Kamarádi jí říkají „vlčice“ podle vytetovaného otisku vlčí tlapky na břichu nebo prostě jen „ Thompson“

Pohlaví:
žena

Věk:
20

Země:
USA

Životní příběh:
Bylo, nebylo, žila jednou jedna feťačka jménem Elizabeth Thompsonová, nebo jestli chcete Lizzy, protože tak jí říkali všichni ostatní. Narodila se do bohaté rodiny a nevěděla, co je to váha peněz. Jako jedináček měla všechno co si přála, auta, šaty, šperky,parfémy… Nebylo nic, co by jí její rodiče nedovedli splnit. A přesto jí připadalo, že její život je jen jedná velká nuda. A možná právě proto, začala chodit s Jackem, místním zlodějíčkem. S ním konečně zažívala věci, které ji vytrhly z jejího nudného života. Vlastně tyhle věci nezažívala ani tak s Jackem, jako s věcmi, které nabízel. Nejdřív to začalo trávou, ale Lizzy později zjistila, že jí to nestačí. Pokračovala dál přes LSD, kokain až skončila u heroinu a pervitinu. Nebylo nic, co by ji brzdilo v jejím nesmyslném chování, protože díky tučnému kontu rodičů si tohle všechno mohla dovolit. Jenže jednoho dne její rodiče řekli dost. Už se nemohli koukat na to, jak si jejich dcera ničí život, a tak se Lizzy v jejích 20 letech dostala na léčení. Po roce odvykání se konečně dostala zpátky domů. Čistá a s otevřeným, tučným kontem rodičů, mohla začít z nuly, mohla mít nový, lepší život. Jenže pro ni se nic nezměnilo. Její život jí pořád připadal jako obrovská nuda, stejně jako když byla teenager. Pořekadlo „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky..“ v tomhle případě neplatilo, takže netrvalo dlouho a Lizzy skončila znovu ve světě drog. Tentokrát si ovšem musela poradit jinak, protože rodiče už jí odmítli sponzorovat její heroinové dýchánky. „Naštěstí“ Lizzy potkala urostlého dealera Chrise, který si nechával platit i jinak, než jenom penězi. Po nějakém čase Lizzy zjistila, že čeká miminko, nebo spíše si mezi dvěma dávkami všimla, že jí povyrostlo břicho. Ani předzvěst nového života ,však Elizabeth nezabránila pokračovat v svojí drogové krasojízdě. Nechtěla dítě a bylo jí jedno, co se s ním stane. Uběhlo pár měsíců a dítě si začalo žádat vstup na svět, zrovna během doby, kdy si Lizzy dávala svou obvyklou dávku. Jeden z přítomných „kamarádů“ duchapřítomně zavolal sanitku , díky čemu se Lizzy dostala včas do nemocnice, kde se jí narodilo malé kupodivu zdravé děvčátko. A přesně tady začíná náš příběh, nebo spíše příběh Tracy Thompsonové.
Tracy se narodila jednoho zimního dne, někdy kolem oběda, sama ani neví pořádně kdy, protože ji to nikdy moc nezajímalo. Její matka z jejího života zmizela, aspoň prozatím, krátce po porodu. Nechala po sobě jen jméno pro malou holčičku, která skončila v dětském domově. Tracy rostla a život v dětském domově jí nijak nevadil. Měla tu spoustu kamarádů, se kterými si mohla hrát, teplé jídlo a postel , ale přesto si, když šla spát, přála, aby se tu jednoho dne objevila její matka a odvedla si ji někam tam, kde žila. Po nocích si představovala jak asi vypadá, jaké má vlasy, kde bydlí a vymýšlela si spoustu důvodů, proč ji matka odložila tady, místo aby si ji nechala u sebe a starala se o ni. Časem ovšem tyhle odůvodnění toho, proč ji matka odložila, ztrácely smysl a vypadaly čím dál absurdněji, až si je Tracy přestala vymýšlet a raději se spokojila s vysvětlením, že je její matka prostě mrtvá. Horší to ovšem začalo být, když nastoupila do školy. Všechny ty úkoly typu „nakresli maminku“ se ještě splnit dali, protože měla Tracy v hlavě pořád ten smyšlený obraz matky, který si vytvořila jako dítě, ale slohové práce a podobná témata už se tak lehce odbít nedaly. Také přístup jejich spolužáků, kteří ji mezi sebe nechtěli přijmout, protože to pro ně byla „ta holka z děcáku“ , jí začal měnit. Teď už si po nocích představovala něco jiného než matku. Často si přála, aby měla nějakou neobyčejnou superschopnost, díky které by je všechny mohla vznést do vzduchu a pořádně s nimi zatřást, aby jí už dali konečně pokoj. Když jí bylo 10 přišla do jejich domova nová dívka jménem Julie, která dostala místo v pokoji s Tracy. Tracy na ni žárlila, protože Julie měla rodiče, kteří ji chodili navštěvovat, posílali jí dopisy a jevili o ní větší zájem než kdy kdo jevil o Tracy, a proto se často hádali. Postupem času , ale Tracy zjistila, že je lepší mít v děcáku kamarády než nepřátele a tak se z nich staly ještě na dlouho nejlepší kamarádky. Rázem spolu začali dělat všechno, což Tracy pomáhalo přežít všechno to okolo. I tak si, ale Tracy ,stejně jako když byla malá, občas přála mít nějaké schopnosti které by jim všem ukázaly a naučily by je, že si s ní nemají zahrávat. Jenže teď už si nepřála je jenom zvedat do vzduchu , teď už si přála umět něco, čím by je všechny roztrhala na kousky, kdyby se na ni jenom křivě podívali. Nakonec si ale zakázala na takové věci myslet, protože věděla, že je to špatné a zlé. Přežívala den za dnem až nastal den jejich 15tých narozenin, který měl změnit celý, její dosavadní život, nebo si to aspoň Tracy myslela. Stala se událost, kterou Tracy nikdy nečekala, a která opravdu změnila její život. Ve dveřích domova se objevila její matka. Lidská troska bylo v téhle situaci to nejlepší možné označení pro ženu, která stála ve dveřích, ale přesto dostala Tracy do péče a odváděla si ji domů. Tracy později předpokládala, že to všechno byla jenom zásluha peněz jejích prarodičů, ale nikdy po tom moc nepátrala. Dostala se tedy ke své matce, tak jak si dřív vždycky přála. Tracy si však teď nebyla jistá jestli to opravdu chce. Cítila spoustu rozporuplných pocitů. Na jednu stranu chtěla matku poznat, ale na druhou nemohla uvěřit, že ta zničená žena, se kterou jede domů, je její matka. Nakonec se rozhodla , že se ji pokusí lépe poznat i přes její chyby, kterých se ovšem objevovalo čím dál víc. Když nepočítala všechny ty pochybné známé její matky, už je to, že ji nacházela v bezvědomí , nebo zfetovanou, Tracy vadilo natolik, že se jí raději vyhýbala. Tracy sice byla se svou matkou, ale najednou ji chyběl dětský domov a hlavně Julie. Měla ji opravdu ráda a těšila se na každou chvíli s ní. Občas přemýšlela, že k ní cítí něco zvláštního, ale nikdy si to pořádně nepřiznala a stejně jako všechno ostatní čeho se bála, to potlačila někam hluboko do sebe. Nastoupila na střední školu, kde se měla vyučit automechanikem. Ve škole jí to moc nešlo takže si školy moc vybírat nemohla, ale jí tahle škola nevadila. Už jako dítě měla ráda motorky a zvuk bouřících motorů, takže se do školy těšila. Našla si tu nové přátele a začínala mít pocit , že se její život konečně ubírá tím správným směrem , ovšem pořád tu byla její matka feťačka, která všemu dávala pořád tak trochu temný nádech. Tracy už sice v představách nechtěla lidi trhat na kusy, ale pořád snila o něčem co by ji nějak ochránilo před tímhle vším. Nějaký štít, co by odrazil všechno špatné. Jenže žádný takový štít nebyl a tak ho Tracy začala hledat jinde. Pár známostí její matky jí pomohlo a Tracy zjistila, že s marihuanou jde život líp. Najednou viděla svět jinýma očima, slyšela jinak hudbu, měla jiné sny, a hlavně jí bylo všechno jedno. Přišlo první tetování, otisk packy vlka na břicho. Matce to bylo jedno, ta si žila ve vlastním světě, z kterého se nechala vytrhnout jenom když potřebovala po rodičích peníze. Tracyni prarodiče se u nich občas zastavili, ale s vnučkou si zrovna do oka nepadli. Pořád jim připomínala toho zmetka, co znovu stáhnul jejich dcerušku do toho svinstva. Tracy to bylo vlastně jedno. Obešla se bez nich předtím a rozhodla se , že se bez nich obejde i teď. A v té chvíli jí nenapadlo lepší řešení jak jim ukázat, že ji vůbec nezajímají, než zkusit to co matka. Vyzkoušela pár tvrdších drog a všechno ostatní šlo stranou…škola, přátele.. Pár měsíců před jejími 17 narozeninami , ji ovšem chytli za krádež a k jejímu štěstí, skončila na odvykačce. Po roce v léčebně strávila ještě nějakou dobu v terapeutické komunitě než se konečně čistá vrátila do školy. K matce už se vrátit nechtěla a tak si vedle školy našla i práci. Teprve teď pochopila, co všechno udělala špatně a rozhodla se, že znovu už se jí to nestane, že neskončí jako matka. Dokončila školu a protože chtěla konečně skoncovat se svojí minulostí, přestěhovala se do nového města, kde si našla si práci v malé autodílně. Konečně si připadala svobodná a její život měl teprve teď ten správný směr. Všechno jako by se začalo v dobré obracet. Tracy měla svoji vlastní malou garsonku, což jí bohatě stačilo,koupila si malé štěně, našla si přítele, mladého motoráře Mikea s kterým si nechala udělat několik dalších tetování a konečně si připadala šťastná. Jenže ani vztah s Mikem, a po něm ani další s Johnem, jí tak úplně nenaplňovaly. Nevěděla co přesně hledá, ale čekala až si jí to najde samo. A možná, že jí osud poslal do cesty ten dopis, aby to konečně zjistila. Ten dopis který přišel jednoho dne, krátce po jejích 20 narozeninách a kde se psalo, že ji přijímají na prestižní školu. Tracy tomu nemohla uvěřit. Co by ona dělala na prestižní škole, když sotva dostudovala normální? Jenže něco jí říkalo, že by to měla zkusit, že tam je to něco co pořád hledá a tak si Tracy vzala těch pár věcí co doma měla a vyrazila hledat něco, o čem ani nevěděla co to je…

Body:
Síla - Rychlost - Výdrž - Šarm
2 – 1 - 1 – 1
JV - LM - ZH - TP - VP - V(ITR) - S(ITE) - P
1 - 1 - 1 – 2 - 3 – 1 - 2 - 1


Persona

Jméno:
Beth

Pohlaví:
žena

Věk:
20

Příběh jako z opravdového života. Hezkým bych ho raději neoznačovala, ale rozhodně je čtivý a kvalitní.

Jako vlčici ti určitě nebude vadit běhat s vlky.
(Lupos)