Sebastian Michaelis/Phantom

Pohlaví
muž
Věk
19 let
Země
Velká Británie

Charakter
Sebastian je na první pohled vyrovnaná až nestranná osoba s na dnešní dobu trošku podivným chováním. Jak by se na první pohled mohlo zdát, je pravý anglický "gentleman". Nikdy na něm nepoznáte, co si právě myslí. Tiše každého zkoumá a dělá si o něm vlastní obrázek. Nehrne se do hádek a šarvátek, jako většina ostatních, ale zachovává si chladnou hlavu a svůj šarmantní a osobitý přístup.

Oblíbené
Miluje kočky, to bez absolutních pochyb. Dále je to černý čaj a curry, které umí také skvěle uvařit. To mě přivádí k další oblíbené činnosti a tou je vaření a pečení, kromě toho také rád studuje a tráví volný čas v přírodě.

Neoblíbené
Nesnáší psy a arogantní lidi, navíc mu vadí jakékoliv vyvyšování nad ostatní, nebo šikana.

Životopis
Londýn byl vždy tajemným a krásným městem to stejné si myslela i mladá žena, která přijela z venkova, aby u místního lékaře hledala poomoc. Byla v 9 měsíci těhotenství a měla každou chvíli rodit, potřebovala však odbornou lékařskou pomoc, protože její tělo bylo slabé a ona sama chudá, velmi chudá. Procházela jednou z zámožných čtvrtí směrem k nemocnici, když jí praskla voda a začala rodit, přínmo na zápraží jednoho z domů, byla až příliš slabá na to, aby volala o pomoc, navíc byla půlnoc a nikde nebylo ani živáčka. Porodila tedy na zápraží a téměř hned na to se její srdce zastavilo a oči jí vyhasly. Zemřela s dítětem v náručí, byl to černovlasý chlapec s děsivýma černýma očima. Teprve až ráno před svými dveřmi našla majitelka domu se svým manželem mrtvou ženu a novorozeně. Okamžitě se chlapce ujali, protože nemohli mít vlastní děti a dali tomu chlapci jméno Sebastian.
První roky svého života trávil jako každé jiné dítě. Učil se chodit, mluvit a začal zkoumat okolní Svět. Brzy přišel na to, že na horkou plotnu se ruce nepokládají a že je lepší neprovokovbat sousedovic psy, kteří ho jednou dost ošklivě pokousali. Od té doby psy nesnáší, ale vždy se obhajuje tím, že oni pokousali jeho, ne on je. Sebastian byl už ve svých 4 letech dost bystrý na to, aby si všimnul, že se na své rodiče vůbec nepodobá, možná tomu napomohl i fakt, že si na něj často lidé na ulici ukazovali, tak hledal důvod a našel ho. Jednou, když jeho matka hrála na klavír a on jako vždy jí seděl na klíně a hrál s ní, zeptal se jí na to, proč ona má blondaté vlasy a on je má černé jako noc. Matka vypadala zprvu dost zaraženě, ale pak se na něj jen usmála a řekla, že je to tím, že je vyjímečný. Sebastian jí to nevěřil, ale odpovědi se nedožadoval, i když ho dost trápila ona nezodpovězená otázka. Uběhlo pár dalších let a Sebastian byl zapsán do 1. třídy, netušíc, co ho čeká a nemine. Jak se dalo čekat, ve škole se mu nelíbilo asi proto, že na něj učitelka mluvila, jako by snad neuměl do 5 napočítat, pořád si něco kreslili a opakovali přihlouplé říkanky a básničky. Rozhodl se tedy, že raaději bude studovat doma, jeho rodiče mu zaplatili toho nejlepšího soukromého učitele v celém Londýně, mohli si to dovolit, jeho otec byl totiž velmi úspěšným podnikatelem a matka žádanou právničkou. Samostudium a občasné návštěvy soukromého učitele byly daleko větším přínosem než pouhopouhá obyčejná škola, do které chodili všichni, kromě Sebastiana.
Díky svému otci se Sebastian mohl podívat po světě, najít si spoustu přátel v zahraničí a něčemu se přiučit, jeho otec totiž byl obchodník a tak cestoval po Světě. Nejvíc ze všech cest Sebastianovi utkvěla v hlavě cesta do Japonska, naprosto ho okouzlila zdejší kultura a jazyk. Bylo to něco úplně nového, tak jedinečného a neobyčejného. Takové nadšení snad ještě nezažil, bylo to jako pohádka, avšak i ta jednou musí skončit, proto byl Sebastian nucen i s otcem opustit Japonsko a vrátit se domů. Sotva vešel do dveří, čekalo ho další překvapení. Na své posteli v košíku s rudou mašlí kolem krku ležel stočený kocourek a spal, sotva se však Sebastian přiblížil, otevřel oči a postavil se. Oba na sebe púrvní nedůvěřivě zírali a až potom se Sebastian odhodlal natáhnout ruku a kocourka pohladit po hebké černé srsti připomínající spíš samet, než chlupy. Dlouho přemýšlel nad jménem, které by kocourka vystihovalo, až ho při pohledu do zvířecích očí jedno napadlo. Pojmenoval svého kocourka Akuma a nespustí ho z očí, stejně tak se kocour moc nerad vzdaluje od svého pána.
Sebastianovo nadšení k vaření se projevilo na jednom kurzu, do kterého šel místo matky, protože byla nemocná a zrovna Sebastian se jí zdál jako dobrá obět pro své týrání. Už když tampřišel, připadal si poněkud mladě mezi všemi těmi dospělými ženami... ano, všude byly ženy, musel vypadat pěkně hloupě a sám se za tuhle situaci dost styděl, avšak jeho učitelka neváhala a okamžitě ho zapřáhla do vaření, at už čekala cokoliv, tohle to určitě nebylo. Sebastian si počínal s takovou elegancí a umem, jako by vařil každý den v tříhvězdičkové restauraci, měl pro vaření neobvyklý cit, stejně jako pro hru na hudební nástrioj, zpěv a šerm, jak později zjistil, když jeho matkla zase čirou "náhodou" onemocněla. Podezříval ji dokonce i z toho, že mu to dělá schválně, avšak jeho nařčení se nikdy nepotvrdilo. Na druhou stranu byl rád, že alespon celé dny nesedí jen zahrabán v učebnicích a dělá i něco jiného, čímž se dobře odreaguje. Po čase svých koníčků však musel zanechat,protože se neodkladně blížily přijímací zkoušky na vysokou školu, které bezpodmínečně musel zvládnout. Proto ho několik měsíců nikdo neviděl, ležel totiž až po uši zahrabaný v knihách, příručkách, grafech a jiných studijních pomůckách.
Bylo pár dní po jeho 17 narozeninách, normálně by v tomto věku nastoupil na vysokou školu, ael kvůli jistým okolnostem, nemohl nastoupit. V předvečer svého nástupu na vysokou školu ho v jedné ze zapadlých uliček Londýna přepadli ozbrojení lidé, když právě odcházel z knihovny s vypůjčenými knihamni v rukou. Jeho zpacifikování bylo rychlé, vždycky se soustředil spíš na své vzdělání, než na fyzičku, nebo nějaké bojové sporty. Otevřel oči a předním stál muž s rukama založenýma na prsou a s výrazem naprostého šílenství. Sebastian čekal, že ho v tu chvíli na místě zabije, ale proč by se s tím obtěžoval ted a neudělal to rovnou na místě v oné uličce? Vysvětlení bylo jasné,budou po jeho rodině chtít výkupné a podle slov onoho vyděrače, který ho tu i se svými stoupenci držel to vypadalo, že výkupné bude dost tučné. Otci se však poslední dobou v obchodech nedařilo, takže přísun peněz do rodinné pokladny byl o dost menší než obvykjle. Sebastian si uměl spočítat, že na výkupné mít nebudou a proč by ho vůbec platili za dítě,které ani není jejich? Ano, Sebastian to zjistil, když si v předvečer svého únosu v knihovně pročítal staré novinové články. Jak předpokládal, měsíc byl pryč a výkupné nikde, únosci z toho začínali být dost agresivní, ne jednou to musel mladík zažít na vlastní kůži. Celý rok strávil v cele, kde ho mučili a týrali, jeho osobnost se úplně změnila, stejně jako situace, ve které se ocitl. Najednou se otevřely dveře od vězení a z nich ho vyvedli, naložili do auta a s pytlem na hlavě někam vezli, když se auto konečně zastaviolo, byl vyhozen na trávník a auto odjelo. Pomalu si z hlavy snal pytel a podíval se směrem k domu, který tak dobře znal, už k němu běželi rodiče a když ho matka chtěla obejmout, automaticky zareagoval tak, že ji praštil, až odněj kus odletěla, v očíh přitom měl takovou lhostejnost a ... strach? Když si uvědomil co provedl v instinktivní obraně, kterou si vypěstoval ve vězení, sklonil se k matce a odnesl ji do jejího pokoje, kde ji položil na poste, chvilku ji se slzami v očích sledoval a pak se zapřísáhl, že už nikdy neudělá nic tak neopodstatněného. Potlačil v sobě všecjhny ty pocity a celou novou osobnost, která se v něm stihla vyvinout a zamknul ji někde uvnitř svého nitra. O rok později, když na podobné věci už ani neměl myšlenky, přišel dopis. Po jeho otevření zjistil, že byl přijat na prestižní školu o které v životě neslyšel, avšak jeho touha po vzdělání se opět projevila, takže ted už je na cestě za svou budoucností.



Mazlíček
Černý kocour jménem Akuma, jméno má po bytosti, kterou Sebastianovi nejvíc připomíná a v jazyce, který ho fascinuje.


Věci
Jediná věc, bez které se Sebastian neobejde jsou jeho kapesní hodinky po dědečkovi. Nosí je stále u sebe pečlivě schované. Samozřejmě tužku a malý bloček na psaní. Má s sebou také peněženku s penězi a platební kartou. Pro případ, že by se náhodou nudil, má v pokoji hned několik hudebních nástrojů.

Vzhled


Body
Síla - Rychlost - Výdrž - Šarm
1 - 2 - 1 - 1

JV - LM - ZH - TP - VP - V(ITR) - S(ITE) - P
1 - 2 - 1 - 3 - 1 - 2 - 2 - 1

Pohlaví
Muž
Věk
19
Charakter
Phanthom, druhá stránka Sebastiana je jeho naprostým opakem, je nevypočitatelný a jeho způsoby způsoby jsou poněkud neomalené. Ostatní lidé mu jsou naprosto ukradení, snaží se jen dělat vše pro to, aby dosáhnul svého cíle. Je šarmantní a jen tak se něčeho nelekne, vlastně strach je v něm naprosto potlačen, je to nepotřebná emoce stejně jako láska, nebo přátelství, proto tyto emoce u něj nikdy nikdo nenajde. Naopak nenávist v něm přímo žije vlastním životem. Jeho temperament a divokost jsou až děsivé v kontrastu se vzhledem a povahou jeho druhé stránky, tedy Sebastiana.

Historie
Phantom je dábel, vždycky byl ukrytý mezi řádky všeho, co Sebastian napsal, mezi slovy, která vypustil z úst a hlavně byl stále ukrytý v jeho nitru a vyčkával na okamžik, kdy příjde jeho čas. Ze dnů se stávaly měsíce a z měsíců roky, nakonec už tomu je 19 let, co Phantom zůstává svázaný v temné místnosti a čeká a čeká ... Ten pocit osamění a sklíčenosti ho přeměnil na to, čím je dnes, nutno však podotknout, že povaha, která se u něj vytvořila mu nedává ani na okamžik prostor k tomu pochybovat o své opodstatněnosti, vždyt on je ten, který nakonec zachrání to, co se ze Sebastiana ještě zachránit dá, vždyt přece všechna jeho síla má svůj účel. Celých 19 let seděl na kamenném křesle, procházel se chodbami svých nejčernějších myšlenek a nechával si čechrat vlasy každým positem zloby, který Sebastian byt jen na malý okamžik pocítil, právě tyto pocity mu otevíraly malou skulinku mezi křídly mohutné brány ke Světu, před kterým ho Sebastian uzavřel, jako by ho nechtěl, nepotřeboval. Phantom se cítil osaměle a jeho zoufalství přecházelo v naprosté šílenství. Být zavřen uvitř temné kobky bez smyslu existence, jen s vědomím, že jednou příjde jeho čas a Sebastian přestane zavrhovat to, kým doopravdy je.

Vzhled

Jak se zdá, dnešní večer patří britům s bezproblémovými životopisy. I tento je vysoké úrovni a nemám k němu výtek, ačkoliv příběhem normálního člověka bych se ho nazvat neopovážila.

Vítej ve hře a dávej si pozor na čápy.
(Vulpes)