Valerio Giacosa

Valerio Giacosa, mladý, ne moc pohledný chlapec. Dvanáct let, milý úsměv. Co více o něm člověk potřebuje vědět? No vlastně asi nic. Právě si to kráčí ta svůj první trénink fotbalu. Chvilku se představuje trenérovi, poté týmu. Následuje kratší protažení a cvičný zápas. Valerio běží přes půl pole s míčem a přihrává chlapci s modrým trikem, ten přihrává chlapci v červeném který následně míří centr přímo na Valeria. Valerio střílí ale je to vedle. Nakonec zakopne a ryje hubou v zemi. Po chvilce k němu dobíhá trenér. Něco mu vysvětluje a pak ho vykáže pryč. Smutný Valerio na pokraji se slzami odchází domů. Špinavý, bolavý a zklamaný.
O rok později, nastupuje do basketbalového týmu v jeho rodném městě. Obehrává soupeře, druhý ho ale bloku. Následuje krásná ladná klička a koš. Valerio šťastný že se dokáže jako začátečník rovnat chlapcům kteří trénují již od sedmi let nedokáže skrýt své nadšení. Po pár týdnech ale trenér oznámí že Valerio nastupuje k muštvu dětí. Dětí kteří právě začínají. Prý potřebuje trochu probrat základy. Dal mu slib že pokud ale vydrží tak za rok se může vrátit do týmu. Další měsíc uběhl když se Valerio rozhodl že tohle psychicky nezvládá. S povykujícíma ubrečenýma dětma odmítl hrát. A hlavně nemohl unést to jak se k němu chovají vrstevníci za to v jakém je týmu.
Přesuneme li se trochu blíže k přítomnosti na oslavu jeho šestnáctých narozenin dozvíme se ale něco zajímavého. Nebo aspoň v to můžeme doufat. Protože jakmile sfoukne svíčky, přiběhne k němu nádherná dívka která ho obejme políbí a začne mu něco šeptat do ucha. Jeho výraz v tu chvíli vypadá opravdu komicky. Chce se smát, ječet a je celý rudý. V břiše mu létají motýli, v jeho očích je vidět radost. Prostě "takový šťastlivec". Nebo tak se mu alespoň říkalo. Byla to jeho přítelkyně. Nádherná dívka, nejoblíbenější v celém městě. Každý chlapec by jí chtěl ale nikomu se nepodařilo Jí zaujmout. Vtip byl v tom, že Valerio se ani nesnažil. Myslel si že nemá šanci a tak si jí nevšímal. Občas po ní hodil okem jako každý normální chlapec ale to bylo asi tak vše.
Jak tak čas plynul, začali se dít divné věci. Z vězení se vrátil Valeriův strýc který minule zmrzačil prarodiče z rodiny Giacosa. Vždy dělal problémy a snažil se "zničit" celou rodinu. Málem se mu to minule povedlo, naštěstí byl včas zastaven policisty a dán do vazby.
Strýc Fernando nebo spíše "Ten Ubožák" jak ho rodina nazývala byl velmi vlivný člověk. Měl známé u mafie a dokázal dost dobře vydírat lidi.
A proto se rozhodl že zničí Valeriův vztah. Byla by to pomsta další generaci rodině Giacosa. Aby věděl jaké to je znepřátelit si Fernanda. Valeriova přítelkyně byla několikrát přepadena, okradena a jednou skoro znásilněna příslušníky mafie u které měl Fernando vliv. Nakonec donutil celou její rodinu se přestěhovat až na druhý konec země aby se už ti dva nemohli nikdy vidět. Valerio to nemohl vědět, nikdy neslyšel že by byl strýc takto vlivný a také věřil že v každém je kousek dobra. Jenže. Jednoho dne šel takhle kolem kuchyně kde se bavili všichni dospělí z rodiny a debata byla právě o tom co Fernando udělal. Když v ten moment do kuchyně oknem vlétla cihla na které byl přilepený papír se vzkazem. Byl to vzkaz kde se chvástal tím jak dokázal Valeriovi zkazit vztah a skoro zničit rodinu jeho již bývalé přítelkyně. Valerio byl samozřejmě a také bohužel první kdo tento vzkaz viděl. Celý rozzuřený se chtěl pomstít ale rodina ho zamkla v jeho pokoji ve druhém patře. Odtud nemohl nijak utéct.
Již smířený s tím že na vždy zůstane milý a že se to se strýcem urovná v klidu si šel lehnout.
Jakmile zavřel oči a usnul, ve snu se mu zjevila žena. Představila se jako Inga a začala ho nazývat ubožákem. Také hlupákem a slabochem. Celou noc mu hustila do hlavy že má strýce v lepším případě zabít.
Ráno se Valerio probudil celý vzteklý a plný hněvu. Byla to jeho skutečná povaha kterou si sám sobě vždy zapíral a vždy asi zapírat bude. Byl to pocit který naštěstí trval jen pár hodin. Ale i to stačilo. Pohladil psa , dal žrádlo zvířatům jako každé ráno a utekl pryč. Místo toho aby šel do školy, běžel do domu kde přebýval jeho strýc. Jakmile mu strýc s pohrdavým výrazem ve tváři otevřel, Valerio ho udeřil až spadl. Sedl si na něj a začal ho hlava nehlava mlátit a u toho se smál. Až za dlouhých deset minut si toho všiml kolemjdoucí soused který Valeria spacifikoval. Následně zavolal policii a záchranku. Obě dvě státní služby, dorazili během okamžiku. Valerio naštěstí po té co byl souzen dostal jen podmíneční trest. Jeho strýc byl opět vzat do vazby za omezování osobní svobody a vydírání. Zde byla výhoda Valeriova dědečka který se se soudcem naštěstí dobře znal a proto to dopadlo tak dobře.
Než se nadál, byl již dospělý osmnáctiletý muž. Pár dní poté, mu přišel dopis kde mu bylo oznámeno že je zván na prestižní školu kdesi v moři.

"Ahoj, já sem Inga ale někdy jsem nazývána jako Hysteria. Sem vnitřní a pravá osobnost Valeria Giacosa. Prožili jsme toho spolu hodně, ale vlastně taky nic. Celý jeho mizerný život mě ignoruje. Občas, když mě to začne bavit, se mu zjevím ve snu a trochu mu připomínám kdo je. Ale On to bere jako noční můru. Je to prostě blbec. Jeho milý styl uvažování a láskyplnost k ostatním, je vlastně úplně k ničemu. Kdo by se taky zajímal o někoho kdo si nechává doslova s*át na hlavu... Mám ho plný zuby. Furt všechno řeší s klidem a rozvahou. Myslí si že milým úsměvem vyhraje spory. Tohodle blba pustit do politiky, za chvilku by si každý dělal co chtěl." Ze stínu vystoupí Inga a sedne si na židli. Okolo se rozbouří dav a nakonec se vše promění na televizní show. Je na ni namířeno světlo a Inga pokračuje v řeči. "Jasně, sem mu dobrá vždy když se naštve. To se může přetrhnout slastí do někoho mlátit. Ale aby někdy poděkoval že mu půjčím svou povahu nebo dokonce prohodil pár slov. To ho ani nehne. Je to ubožák. Nemám ho ráda za to jak se ztrapňuje. Ale přitom ho miluji jako sebe, proto že jsme jedna osoba. Je to velmi smutné." Televizní kulisy zmizí a inga se opět ocitá ve tmě kde na ni zasvítí rudé světlo. "Však on jednou doleze po kolenou a bude prosit o to aby se mnou byl nejlepší kámoš." Nakonec utichne a zmizí ve tmě. Z ní se už ozve jen tiché. "Snad." Poté se Valerio probudí celý zpocený z noční můry která se mu právě zdála.

Životopis je celkově velmi pěkný, co se mi však opravdu líbí je představení Persony i s doprovodnými efekty.

Tímto se tedy stáváš novým přírůstkem smečky.
(Lupos)