Bazén

Začal jsem se trochu více bát. Bát se o něj. Prolétl jsem snad celou školu ale nemohl jsem jej najít.DOkonce jsem nervozně chodil po venku sem a tam. PO tomco se stalo jsem měl sice dobrou náladu ale netušil jsem jak se s tím srovnával on.Uměl být tak chápavý ale z druhé strany tak roztomile vystrašený.Nyní to bylo něco čeho jsem se skutečně bál.Bál jsem se toho že někam utekl a mohlo se mi něco stát.Smědomí mě hryzalo na nejvyšší možné míře. Nakonec mi zv´bylo jen tohle místo.Ustaraně jsem vešel a prozkoumával každičký kout oběktu.Konečně jsem jej našel.Seděl dost vzadu ale i tak jsem viděl jeho zamyšlený výraz. Ano i já dost přemýšlel ale strach který mi nahnal mi vnuknul malý nápad.Netušil jsem jestli se naštve ale přeci jen chtěl abych to nechal.být.I když jsem mu to chtěl prostě jen oplatit rozhodl jsem se že to počká na jinou příležitost. Tohle na něj pro dnešek bylo možná moc.Což jsem dovedl pochopit.I když já měl podobnou povahu že jsem se něčeho bál tohle bylo něco co jsem si chtěl užít. Cítil jsem se jakokdyby přišel někdo a přimontoval mi křídla.Byl jsem plný energie která chtěla ven. Byl jsem plný nadšení které čím dál více rostlo,čím blíže jsem u něj byl.
Pomalu a neslyšně jsem se k němu přikradl a odkašlal si.Tvářil jsem se malou chvíli asi dost vážně ale nakonec jsem se usmál.Nemohl jsem si pomoci a jednou rukou jsem mu rozcuchalvlasy na hlavě. Pak jsem se zase trochu zamračil.
,,Nemohl jsem tě najít." pronesl jsem a koukl se na vodu která si tam žila svůj život a která rozhodně neměla starosti jako my dva s Markem.I mě došlo že tohle není jen tak nějaké přátelství.Bylo to něco jiného.Naprosto jedinečného a kouzelného. Něco co stálo za zamyšlení.Co bylo důvodemk radosti nás obou. I když jsem si stále nebyl plně jist jestli tím Mark něco zamýšlel nebo to byl jen chvilkový zkrat v jeho hlavě.Jen nějaký vtip.Uvnitř jsem doufal že o žádný vtip nešlo.
,,Bál jsem se o tebe." pošeptal jsem jako kdybych se bál že to někdo uslyší. Aletak to nebylo.Nechtěl jsem jen narušit tu krásnou chvilku plnou napětí a neočekávaných věcí.
,,Jestli chceš být sám pochopím to,jen chci vědět jestli jsi v pořádku. Odešel jsi tak rychle....."dodal jsem stejným tonem. ANo doešel tak rychle že jsem to ani nestihl opětovat.Tomi proletělo v hlavěale nyní to prostě muselo stranou. Markovi potřeby pro mě byly teď důležitější než ty moje.
,,Málem jsem se zblázdnil když jsem tě nemohl najít." dokončil jsem a koukal se stále na vodu. Byl jsem nyní trochu zamyšlený ale konečky mích prstů mi stále přejížděli nenápadně po spodním rtu.Stále jsem to cítil.Ten příjemný pocit. A občas jsem se tak mile pousmál že i kdyby mě Mark sledoval nemohl si ani myslet že jsem naštvaný.Spíše jsem měl skutečně jen strach.

Stále jsem tam byl a koukal se před sebe i když občas moje oči zabloudili na Marka. Chtěl jsem vidět jeho reakce.Chtěl jsem pochopit jak se nyní asi tak cítí.Jestli to myslel jen jako nějaký vtip nebo to myslel skutečně tak vážně jako mi to připadalo.Omluvil se mi a mluvil o tom že tohle udělat nechtěl.Přes obličej mi přeběh opět malinký a tajemný úsměv. Než jsem se však nadál tak mě Mark obejmul.Zarazilo mě to ale jeho obětí jsem mu opětoval.
Cítil jseho jemný dotek.Cítil jsem jak se ke mě tisknul ajá jen chtěl aby tahle chvilka mohla trvat věčně. Nyní jsem se cítil jako v sedmém nebi.Jako kdybych právě našel něco co mi celý život scházelo.Konečně jsem našel někoho kdo mě dovedl pochopit.Někoho koho jsem dovedl pochopit i já.A co z toho že měl Mark tu svoji fobii. Mohl jsem mu pomoci aby to všechno překonal.Měl hlavu položenou na mém rameni a já si stále potřeboval ujišťovat že se mi to nezdá.že je to opravdu skutečnost.
Jemně jsem jej k době přitisknul jako kdybych se bál že mu něco udělám.Jako kdyby bylo jeho tělo z porcelánu nebo něčeho křehkého a já se bál že to všechno zničím.Když jsem říkal před tím v jídelně že nechápu proč o něj holky nejevili zájem,myslel jsem to naprosto vážně. Skutečně jsem to nedovedl pochopit. Mark byl roztomilí.Stačilo se na něj jen podívat a já měl hned lepší náladu. Byl i nevídaně pěkný což byla asi věc vkusu ale pro mě začínal být něco jako bůh.Dokonce dovedl být i vtipný pokud jsme byli naprosto sami.
,,To nic,to nic" pošeptal jsem mu do ucha a hlavu si zabořil do jeho vlasů.Chtěl jsem vnímat jeho vůni.Jeho celkovou přítomnost.
,,Jen mi už nikam neutíkej."pošeptal jsem dodatečně a jemně jej od sebe odtáhnul.Moje ruka se zvedlak jeho obličeji a jeden prstmu velice jemně přejel po dolním rtu.Mohlo to šimrat. Já měl na tváři úsměv.Doslova radost. Radost z toho co se právě dělo.
,,Prosím" dodal jsem ke svým posledním slovům.Byla to jakási toužebná žádost. Jemná,tichá,lehká.V očích mi hrály plamínky. Nechtěl jsem jej omezovat. Jen jsem už nechtěl čelit tomu srachu.Strachu že se mu něco stalo.

Ještě chvíli jsem tam tak stál v jeho obětí. Hlavu jsem měl zabouřenou v jeho vlasech a užíval si tu překrásnou chvíli. Cítil jsem se že už jsem konečně celý.Že mám někoho s kým si mohu povídat.Povídat o hloupostech nebo problémech.Konečky prstů jsem si pohrával s jeho vlasy.Pak se najednou odtáhnul a tlačil mě dolů k bazénu. Líbilo se mi jak se smál.Byl plný života a radosti.A když měl radost on co potom já? Měl jsem pocit že se radostí vznesu do vzduchu a odletím někam hodně vysoko.
Plavat?Napadlo mě když jsem jej poslouchal.Netušil jsem že by se mu chtělo a já jsem proti tomu nic neměl. On skočil do vody jako první a já jen sedoval jak se na hladině objěvila jeho zmáčená hlava s milým úsměvem. Shodil jsem ze sebe oblečení ažmi zůstalo jen spodní prádlo.Sundal jsem i brýle z čela a do vody jsem skočil šipku bez nějakého přemýšlení. Vynořil jsem se kousek od něj a zasmál se.
Kapičky vody mi stékali po obličeji a já se držel nad vodou abych se nepotopil.I když pod vodou mi bylo dobře. ,,Má dobrou teplotu" pronesl jsem znalecky. Hned na to jsem na Marka poslal sprčku vody jako nějaký malý kluk.Ale nemohl jsem si pomoci a musel jsem udělat tuhletu provokaci.Tušil jsem že mi to oplatí a s tím jsem počítal.Oba dva jsme potřebovali prostě vypnout.Zablbnout si.Vyhnat starosti a užívat si jen radosti a volnosti.

Bylo to fajn takhle blbnout.Najednou však mark zmizel v rozvířené vodě.Koukal jsem se kolem sebe ale neviděl jej.Najednou mě cosi popadlo za kotníky a já se potopil pod vodu. Chtěl jsem se nadechnout ale místo toho jsem do sebe natáhl trochu vody.Vyplaval jsem na hladinu a rychlemířil k okraji abych se mohl vykašlat. Rukama jsem se opřel a já se začal trochu dávit.Kdybych to jen čekal nejspíš bych v tu chvíli nedýchal. Snažil jsem se dýchat v klidu ale nešlo to.Srdce mi mlátilo jako šílené.Jako kdybych těď zažil něco strašného. Ani jsem nemusel udávat najevo jak jsem se leknul když jsem byl pod vodou.Nebyl jsem sportovec.Byl jsem rád že se neutopím a spíše jsem plaval podle svého tempa.Ale Mark nemohl tušit že se leknu tudíž jsem mu to nemohl vyčítat. Jakmile semi povedlo popadnout dech vydal jsem se za ním.
,,Jen počkej.Tohle ti nedaruju" zasmál jsem se a už plaval co jsem mohlk němu. Nebylo to moc rychle a kdyby chtěl mohl mi snadno uniknout ale tak nějak jsem doufal že to neudělá.Bylo mi s ním tak dobře. Nechtěl jsem ho potopit...ale udělat něco naprosto jiného.
,,Jen co se k tobě dostanu tak ti něco provedu" dodal jsem jakmile jsem se na chvíli zastavil abych mohl popadnout dech.

Snad to bylo moje štěstí nebo mě Mark jednoduše nechal ale brzy jsem k němu dorazil a z posedních sil udělal poslední plavecké tempo. Chytl jsem jej za ramena a koukl se mu do očí.
,,Být tebou nadechnu se" hlesl jsem dost rychle a pak mu dal jen letmou pusu.Nejednalo se o polibek jako spíš o provokativní činnostpřed tím než jsem se zapřel a stáhnul jej pod vodu. Sám jsem se ovšem potopil a když jsme byli pod vodou jen jsem se usmíval a dělal xichty na kluka s kterýmmi bylo tak dobře. Začal mi docházet vzduch a tak jsem se vynořil a plaval na druhou stranu bazénu. Tohle blbnutí bylo fajn ale jelikož jsem na velkou aktivitu nebyl zvyklí dost mě to vysilovalo. A tak když jsem doplaval na druhou stranu,nebo se tam spíše nějakým záhadným způsobem dostal,vyhoupl jsem se na okraj a lehl si na podlahu která byla kolem bazému a jen zrychleně oddechoval.

Když Mark dorazil ke mě a mluvil o jizvách jen jsem se zamračil.V tu chvíli kdy jsem byls ním jsem na ně naprosto zapoměl. Zašklebil jsem se ale než jsem stihnul cokoliv říct Markměpolíbil.Tentokrát trochu jinak.Tohle už bylo skutečně procítěné.PLné citu. Rukou jsem mu zajel do jeho šedivých vlasů a naprosto si tuhle chvilku užívalJeště než se odtáhnul jemně jsem jej kousnul do spodního rtu.
,,Koho zajímají holky? "optal jsem se a lehce se u toho ušklíbnul. Stále jsem Marka sledoval jako kdybych hlídal že najednou zmizí. Chvíli jsem si říkal že se každou chvíli probudím v posteli a zjistím že to bylo všechno jen sen.A to by mě nejspíše zničilo.
,,MOhli bychom jít." přikývnul jsem a posadil se.Bylomi jedno co se bude dít semnou ale měl pravdu.Pokud bychom tu tak dlouho leželi jeden z nás by semohl nachladit.A já měl na mysli Marka.Asi jsem seprostě o něj bála měl jsem přehnanou starost. Cstal jsem a naházel na sebe oblečení. Hned po tomjsem čekal na Marka až udělá to samé a mohli jsme jít na kolej.Byl jsem trochu unavený,nejspíše z toho plavání, ale to jsem nechtěl dávat na jevo.Chtěl jsem býts ním i když Mark by mě nejspíše ihned nahnal do postele abych se vyspal.Ale to já nechtěl.