Hřiště

Přisel jsem na hřiště, kde jsem udělal Stretching. Potom jsem zacal běhat no já se moc nikdy nedíval před sebe. Stalo se ze jsem vrazil do nějaké dívky, co tady prováděla to same. No člověk by myslel ze se ji vyhnu ale nějak jsem nestačil zareagovat a srazil se sni. Spadl jsem na zadek a pak se hned postavil. “Jsi v pořádku? Promiň to byla moje chyba.” Řekl jsem a tak troche zčervenal. Nikdy jsem nějak nebyl na konverzaci z holkami.

Při procházení různých míst na ostrově jsem zavítal i na hřiště, kde jsem spatřil Milli a JayJaze jak se nejspíše srazili. Přišel jsem k nim blíž. "Ahoj Milli" Pozdravil jsem, pak jsem se podíval na JayJaze "Taky zdravím." Když vtom jsem spatřil Millino koleno "V pořádku Milli?" Zeptal jsem se a vytáhl jsem lahev s vodou, kterou jsem si nosil, kdybych měl náhodou žízeň a chtěl jsem Milli tu ránu vyčistit

“Vazně mě to mrzí. Vazně jsi v pořádku? Mimochodem me jméno je JayJaz. JayJaz Reddy. A tvoje?” Sice ji tam někdo oslovil, ale to pro me nebyl impuls. Jelikož ji nebudu říkat jménem, co ji někdo říká může to byt nějaká zkratka a co já vim. Nakonec jsem se zhoupl na záda a v momentě jsem stal na nohách a natáhl k ní ruku jako na pozdrav.

“Takže Milli ještě jednou se ti omlouvám. No a myslím ze já půjdu asi někam kde nikoho nesrazím.” Podíval jsem se na to její koleno a pak se jen otočil a někam do neznáma. Vážně jsem nechtěl něco jiného říct nebo ještě způsobit. A navíc jsem nemel moznost ji nějak pomoci coz me štvalo tak jsem raději někde zmizel.
(přesun)

Poté, co jsem Milli tu ránu omyl a převázal kapesníkem jsem se zeptal: "Můžeš se zvednout?" Rána byla opravdu ošklivá a kdo ví jak moc bolela, ale podle výrazu ve tváři jsem usoudil, že asi dost.

"Kam máš namířeno?" Zeptal jsem se abych Milli doprovodil a vzhledem k tomu, že ještě kulhala, tak jsem jí podepřel...

--- přesun ---

Vida, tak je tu i hřiště, zahlásila jsem, když jsme prošli celý kampus a našli ho. Je tu hezky, zaculila jsem se a položila si hlavu na jeho rameno, jen tak zlehka, aby mi ji při chůzi neurazil.

Obešli jsme kus hřiště a já si to pak zamířila k lavičkám, kde jsem se s námahou usadila. Tak, a teď se na tebe budu dívat! Jestli se neurazíš, protože já už fakt nemůžu ani chodit, zasmála jsem se omluvně a sevřela si dlaně mezi stehny. Následky našeho předchozího počínání se právě začaly projevovat, a to jsem věděla, že to je pouze začátek. Hůř bude zítra.

Bože to je blááázen, běželo mi hlavou. Byla jsem tak zmožená, že jsem si dvakrát nepokrytě zívla. Usoudila jsem, že dneska se mi bude dobře spát. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči, měla jsem ještě vlhké vlasy z pláže a hlavně byly plné písku, protože při tom všem dovádění jsme se rozhodně nezvládli držet jen na ručníkách. Těšila jsem se, až si dám sprchu, a taky na mě šel trochu hlad. Shaky oproti tomu nevypadal, že by se vůbec někdy mohl unavit.

Než Shaky dosportoval, padla na mě taková dřímota, že jsem se na tu lavičku na férovku natáhla. A když jsem pak ucítila, jak mě zvedá, ani jsem neprotestovala. Zavrtěla jsem se v jeho náruči jako spokojené mimino, objala jsem ho kolem krku a nechala se nést.

(přesun)