Ředitelna

Chvilku jsem bloudila po kampusu ve snaze oddálit ten moment, ale nebylo zbytí. Jelikož doposud nikdo nezodpověděl mé dotazy a mí spolužáci zřejmě netrpěli stejnými obavami jako já, musela jsem najít někoho povolaného, kdo se mnou bude mluvit a odpoví mi. Se sevřeným žaludkem jsem stanula před dveřmi, z jejichž cedulky jasně hovořilo, že právě zde sídlí hlava tohohle všeho - tedy náš ředitel - a zaklepala jsem. Něžně, neagresivně, ale jasně.

Vypadal docela mile. Určitě mi pomůže. Musí mi pomoct. polkla jsem a čekala.

Ahoj, pozdravila jsem trochu překvapeně. Ne, nejsme spolu, ale mám pokoj vedle jejího, usmála jsem se. Jak je? A co první hodina? zajímala jsem se. Naposledy jsme se viděli na pláži poté, co jsme vyvázli téměř jisté smrti (což nebylo přehnané prohlášení) a taky mě zajímalo, jestli se při hodině dozvěděl něco víc než já.

Tak to je pech, odfrkla jsem si. Ale dalo se to čekat, s mým štěstím, pousmála jsem se tragicky. Byla pravda, že mně se málokdy co splnilo podle mých představ, takže mě to nepřekvapovalo. Ježiš, zhrozila jsem se při slově "příklady" a nasadila tragický výraz. Matika! Já dobře věděla, proč se na vysokou nehlásím. Já nevím, mně prostě matika přijde jako naprosto zbytečnej předmět. Někomu se určitě v životě hodit může, ale mně prostě ne, vystačím si s kupeckými počty a o víc nestojím ani to nepotřebuju, shrnula jsem svůj názor na daný předmět. Naše profesorka vypadala celkem v klidu, máme ji na historii. Je taková dost hrr, aspoň mi tak přišla. Já jsem jí popravdě moc nevnímala, mluvila spíš jako že tenhle ostrov má svou historii a že se ji budeme učit znát - nevím proč, shrnula jsem, krčíc rameny. Zmizela nám dřív, než jsem se stihla na cokoli zeptat, a navíc jsem přišla pozdě, takže jsem ji nechtěla provokovat. Tak jsem tady, uzavřela jsem to. Ale asi tam nikdo není, pokrčila jsem znovu rameny s povzdechem. Budu to holt muset zkusit jindy.

Hele víš ty co? Tady to asi nedopadne, holt to budu muset zkusit jindy - nedáme někde něco k jídlu? Umírám hlady, navrhla jsem a následně demonstrovala vyhládlost poklesnutím v kolenou.

No, já jsem si k historii udělala špatný vztah během střední. Náš profesor nebyl člověk, ale monstrum z jiného světa, pronesla jsem melodramaticky a pak se odlehčeně zasmála. A navíc, nejsem teda diskalkulik nebo co - aspoň si to nemyslím - ale je fakt, že se mi čísla posledních pár let dost pletou a mozek mi je prostě nějak nebere, pokrčila jsem rameny. Takže fyzika, matika a historická data u mě nemají šanci. Jinak mě historie celkem baví, ale prostě si nedokážu zapamatovat ta data, dodala jsem a následovala Shakyho, jelikož na mě bůhvíproč působil jako že se tu vyzná.

(přesun)