Alfio Preghieri
2 posters
Persona :: Hra :: Persona :: Persona hra :: Charaktery
Strana 1 z 1
Alfio Preghieri
pro Alfio Thu Mar 28, 2013 5:59 pm
Alfio Preghieri
Přezdívka: Alfi
Můž (Heterosexuál)
Věk: 20
Země: Narodil jsem se v Itálii, ale vyrůstal jsem všude možně.
Charakter: Jsem velice klidný, možná až příliš.Také přátelský a vnímavý.Nedá se o mě říct že bych byl vyloženě Genius, ale řekněme že moje Inteligence patří mezi ty výjimečně superiorní.Z mého obličeje se toho nedá moc vyčíst sem tam se usměji, ale nejsou v tom žádné emoce.Neprojevuji city jako lásku a nedokážu ani nikoho nenávidět.Od malička jsem byl vychován ke slušnému chovaní k lidem, abych lépe zapadl my bylo řečeno.
Oblíbené: Mám rád spoustu věcí ale mezi ty nejoblíbenější patří tyto – Basketbal,Kendo,Box,Hudba a herní konzole.To jsou ty nejpodstatnější.Za zmínku také ale stojí že velice rád kreslím a tak u sebe tahám skicák do kterého často čmárám.
(Také zde jsou jiná bojová umění ale ty zde psát nebudu jelikož nejsou moje nejoblíbenější.)
Neoblíbené: Není nic k čemu bych cítil nenávist a nebo to neměl rád.Jediné co vážně nepřekousnu jsou ryby.Na ty mám totiž alergii.
Životní příběh
Jak je již napsáno v mém životopise vyrůstal jsem v Itálii. Je to krásná a milá země a to vám potvrdí kdokoli ji poznal.Navíc když jako já vyrůstáte ve šlechtickém rodě nemůžete si na nic stěžovat.Moje dětství, bylo nejspíš krásné, sám to nemohu posoudit jelikož si z něj už moc nepamatuji.Vím jen to co mi vyprávěl strýc který se o mě donedávna staral. Já vám teď řeknu svůj životní příběh a vy si už udělejte obrázek samy.
Do mých 4 let jsme žili v obrovském sídle na okraji Sicílie.Z toho co mi bylo řečeno jsem velice miloval moře a trávil jsem u něj většinu svého volného času a to i přes to že jsem alergický na ryby.Zbytek svého času jsem trávil se soukromým učitelem Giovanym a trenérem boxu který se jmenoval Marco.Ani jednoho z nich si moc nepamatuji ale nějaké tváře k tady těm jménům se mi ještě matně vybavují.Je to vtipné, když si totiž chci vzpomenout na svoje rodiče tak si nedokážu představit ani ty tváře.Jednoho dne k nám na návštěvu dorazil strýček a nějaký čas u nás měl zůstat.Byli to nejspíš krásné roky mého života ale to se mělo po chvíli změnit.Jednoho dne k nám do domu vtrhlo několik mužů v oblecích a začali vykřikovat na mého otce.Nejspíš jsem byl zrovna se svými lektory protože mi strýček řekl že mě okamžitě odvedli z domu a utekli jsme.Jediné co si vybavuji je obrovský plamen který pohlcuje náš dům.Zbyli jsme jen Já,Strýček,Giovany a Marco.Takhle mi strýček popsal moje dětství.
Poté už je moje paměť jasná.Odjeli jsme do Zlatého Trojúhelníku kde i když na to jsem hrdý se můj strýček stal jedním z takzvaných Opiových baronů. Giovany a Marco s námi zůstali a stále mě trénovali ve všem co bylo potřeba.Díky Giovanymu jsem nemusel chodit do školy a měl jsem elitní vzdělání a díky Marcovy který mě časem začal trénovat i v jiných bojových uměních jako např. Kendo,Vale tudo,Kickbox,Thaybox a Aikido. Bylo to velice tvrdé ale bylo to potřeba.Neměl jsem dovoleno se zamilovat do nějaká dívky a nebo mít nějakou milovanou věc a dokonce jsem nesměl ani nenávidět abych neměl zaslepenou mysl.Tyto dva pocity jsem naprosto potlačil a zakopal co nejvíce do sebe.Ve volném čase kterého jsem moc neměl kvůli neúprosnému tréningu a vzdělávání jsem pěstoval svoji zálibu v herních konzolích,hudbě a kresbě. Zbíral jsem všechny herní konzole co mi přišli pod ruku.Kreslil jsem všechno co mě jakkoli zaujalo a poslouchal jsem jakoukoli hudbu která ke mně nějak promluvila.Bylo mi už skoro 15 let když sem se procházel po městě a uviděl jsem jak tam ubližují nějakému muži.Ani nevím proč ale zachytil jsem ruku útočníka než stihl muže znovu uhodit a kopl jsem ho za koleno.Potom už stačilo jen dobře nasměrovat ráno na obličej a bylo po všem. Muž kterému jsem pomohl se mi představil jako Franko.Byl to také Ital jaká to náhoda.Přijel sem aby uzavřel jakýsi obchod bylo mi hned jasné co za obchod měl na mysli a tak jsem ho odvedl za svým strýčkem.Chvíli spolu debatovali o obchodě a já jsem mezitím trénoval.Oba za mnou přišli a s úsměvem mi řekli že se vrátím do Itálie kde nastoupím na jednu z elitních škol.
Nechápal jsem prčo bych měl nastupovat na nějakou školu když jsme všichni věděli že Giovanymu se žádný učitel v Itálii nevyrovná, ale nejspíš šlo o to abych měl nějaký papír.Souhlasil jsem a připravoval jsem se na cestu.Večer před odjezdem za mnou došel strýček a řekl mi příběh o mém dětství a pravý důvod toho proč jsem od malička takto dřel.Bylo to kvůli pomstě.Měl jsem vykonat pomstu za moje rodiče.Jen jsem přikývl a dobalil jsem věci.Druhý den ráno jsem vyrazil do své rodné země a nastoupil na školu.
O 4 roky později jsem ji bez problémů ukončil jako nejlepší student.Během mého studia jsem nepolevoval v tréninku bojových umění a oblíbil jsme si také sport který se nazýval Basketbal. Nikdy jsem se ale nezúčastnil žádné soutěže abych neukazoval co ve mně doopravdy je.Od spolužáků jsem poslední den školy dostal křečka kterého jsem pojmenoval Bota. Uběhlo pár měsíců než jsem se dostal k tomu k čemu jsem byl odmalička vychován.
Našel jsem je všechny a bezcitně jsem je po jednom zabil.Vše jsem udělal tak aby na mě nikdo nepřišel a nikdo mě nepoznal.Ale co teď? Vše bylo hotové a já jsem splnil svůj životní úkol. Nevím co mě k tomu vedlo ale ještě jsem se vydal ke svému starému domu.Cestu jsem našel díky tomu že jsem se poptal lidí v malé vesničce poblíž.Byla to už jen vyhořelá troska a jediné co tu ještě stálo byli vchodové dveře. To nebyla jediná věc co mě ale zaujala.Před dveřmi ležel dopis.Zvedl jsem ho a otevřel.Stálo v něm že mě přijímají na nejprestižnější školu na světě a že počítají s mojí účastí na otevření.Vůbec jsem to nechápal.Jak mohl někdo vědět že tu budu a proč bych měl chodit na nějakou další školu? Chtěl jsem dopis zmačkat ale když jsem se o to pokusil dostal jsem neuvěřitelnou bolest hlavy. Podíval jsem se na dopis a bolest ustala. Rozhodl jsem se že tomu dám šanci a na tu jejich nejprestižnější školu se zajedu podívat.
No a tím se dostáváme na konec mého vyprávění a začátek nového.Teď už je mi 20 let a jsem na cestě.
Mazlíček: Bota je můj křeček kterého jsem dostal a velice si ji cením.Nosím ji stále u sebe.
Věci:Na školu jsem si vzal několik věcí bez kterých se neobejdu. Herní konzole (GB,GBC,GBA,PSP,WiU,NDS,PS3), Basketbaloví balón, Shinai, Bandáže a několik skicáků.
Vzhled a zajímavosti: Blond vlasy a každé oko jiné barvy (pravé modré a levé červené).Sem tam na něm můžete vidět brýle.Jeho styl oblékání je poněkud jiný než ostatních.
Body:
Síla – 1, Rychlost – 2, Výdrž – 1, Šarm – 1.
JV - 3, LM - 1, ZH - 1, TP - 3, VP - 2, V(ITR) - 1, S(ITE) - 1, P - 1.
Persona
Am a Odi
Pohlaví: Am (žena). Odi (Muž)
Věk: 20
Charakter: Am je krutá,nenávistná a bezcitná.Je to Alfiova potlačená nenávist a tak se i chová.Pokud se začne projevovat Am všichni by se měli mít na pozoru.
Odi je zase naopak milí a láskyplný. Znázorňuje potlačený pocit lásky. Avšak i láska se dá využít ve zlém.
Historie: Ami se v Alfiovi začala probouzet když dorazili do zlatého trojúhelníku.Začala v něm přímo vřít a pohlcovat jeho nitro.On o tom však nevěděl a ani nemohl držela se pěkně hluboko aby na ni nepřišel dokud nebude dostatečně silná aby mohla vyplout na povrch.Stalo se však něco co nečekala ani ona.Objevil se protiklad jí samé jelikož Alfio nepotlačoval pouze Nenávist ale i Lásku a tak se zjevil Odi. Ze začátku nevěděla co se děje ale Odi ji vysvětlil že on je druhý potlačený pocit a že ani Ami k sobě není pravdivá a že není jen plná nenávisti ale že by měla být i plná lásky a proto se tu zjevil on.Je to snad jediný případ toho kdy se u Persony projevila Persona.Žili spolu uvnitř Alfio velmi dlouho a i když oba byli protikladem jeden druhého docela slušně spolu vycházeli. Odi neustále poučoval Ami a Ami ho neustále mlátila.Konečně se dočkali a Alfio byl na cestě vykonat svoji pomstu.Oba čekali že se konečně projeví. Jenomže se tak nestalo. Alfio vše vykonal bez jakéhokoli pocitu.To je ale velice rozzuřilo dokonce i Odiho. Chtěli se dostat napovrch ale nemohli.Když si ale všimli dopisu viděli v tom další příležitost ale Alfio ji chtěl odmítnout a to mu nemohli dovolit.Ze všech svých sil mu dali najevo svoji přítomnost jak jen v dané chvíli mohli a donutili ho si to rozmyslet.Teď už jen čekají na jejich chvíli zazářit.
Vzhled a zajímavosti: Ami je malá křehká dívka s červenýma očima a Odi je vyšší chlapec s modrýma očima.Oba mají bílé vlasy.
Přezdívka: Alfi
Můž (Heterosexuál)
Věk: 20
Země: Narodil jsem se v Itálii, ale vyrůstal jsem všude možně.
Charakter: Jsem velice klidný, možná až příliš.Také přátelský a vnímavý.Nedá se o mě říct že bych byl vyloženě Genius, ale řekněme že moje Inteligence patří mezi ty výjimečně superiorní.Z mého obličeje se toho nedá moc vyčíst sem tam se usměji, ale nejsou v tom žádné emoce.Neprojevuji city jako lásku a nedokážu ani nikoho nenávidět.Od malička jsem byl vychován ke slušnému chovaní k lidem, abych lépe zapadl my bylo řečeno.
Oblíbené: Mám rád spoustu věcí ale mezi ty nejoblíbenější patří tyto – Basketbal,Kendo,Box,Hudba a herní konzole.To jsou ty nejpodstatnější.Za zmínku také ale stojí že velice rád kreslím a tak u sebe tahám skicák do kterého často čmárám.
(Také zde jsou jiná bojová umění ale ty zde psát nebudu jelikož nejsou moje nejoblíbenější.)
Neoblíbené: Není nic k čemu bych cítil nenávist a nebo to neměl rád.Jediné co vážně nepřekousnu jsou ryby.Na ty mám totiž alergii.
Životní příběh
Jak je již napsáno v mém životopise vyrůstal jsem v Itálii. Je to krásná a milá země a to vám potvrdí kdokoli ji poznal.Navíc když jako já vyrůstáte ve šlechtickém rodě nemůžete si na nic stěžovat.Moje dětství, bylo nejspíš krásné, sám to nemohu posoudit jelikož si z něj už moc nepamatuji.Vím jen to co mi vyprávěl strýc který se o mě donedávna staral. Já vám teď řeknu svůj životní příběh a vy si už udělejte obrázek samy.
Do mých 4 let jsme žili v obrovském sídle na okraji Sicílie.Z toho co mi bylo řečeno jsem velice miloval moře a trávil jsem u něj většinu svého volného času a to i přes to že jsem alergický na ryby.Zbytek svého času jsem trávil se soukromým učitelem Giovanym a trenérem boxu který se jmenoval Marco.Ani jednoho z nich si moc nepamatuji ale nějaké tváře k tady těm jménům se mi ještě matně vybavují.Je to vtipné, když si totiž chci vzpomenout na svoje rodiče tak si nedokážu představit ani ty tváře.Jednoho dne k nám na návštěvu dorazil strýček a nějaký čas u nás měl zůstat.Byli to nejspíš krásné roky mého života ale to se mělo po chvíli změnit.Jednoho dne k nám do domu vtrhlo několik mužů v oblecích a začali vykřikovat na mého otce.Nejspíš jsem byl zrovna se svými lektory protože mi strýček řekl že mě okamžitě odvedli z domu a utekli jsme.Jediné co si vybavuji je obrovský plamen který pohlcuje náš dům.Zbyli jsme jen Já,Strýček,Giovany a Marco.Takhle mi strýček popsal moje dětství.
Poté už je moje paměť jasná.Odjeli jsme do Zlatého Trojúhelníku kde i když na to jsem hrdý se můj strýček stal jedním z takzvaných Opiových baronů. Giovany a Marco s námi zůstali a stále mě trénovali ve všem co bylo potřeba.Díky Giovanymu jsem nemusel chodit do školy a měl jsem elitní vzdělání a díky Marcovy který mě časem začal trénovat i v jiných bojových uměních jako např. Kendo,Vale tudo,Kickbox,Thaybox a Aikido. Bylo to velice tvrdé ale bylo to potřeba.Neměl jsem dovoleno se zamilovat do nějaká dívky a nebo mít nějakou milovanou věc a dokonce jsem nesměl ani nenávidět abych neměl zaslepenou mysl.Tyto dva pocity jsem naprosto potlačil a zakopal co nejvíce do sebe.Ve volném čase kterého jsem moc neměl kvůli neúprosnému tréningu a vzdělávání jsem pěstoval svoji zálibu v herních konzolích,hudbě a kresbě. Zbíral jsem všechny herní konzole co mi přišli pod ruku.Kreslil jsem všechno co mě jakkoli zaujalo a poslouchal jsem jakoukoli hudbu která ke mně nějak promluvila.Bylo mi už skoro 15 let když sem se procházel po městě a uviděl jsem jak tam ubližují nějakému muži.Ani nevím proč ale zachytil jsem ruku útočníka než stihl muže znovu uhodit a kopl jsem ho za koleno.Potom už stačilo jen dobře nasměrovat ráno na obličej a bylo po všem. Muž kterému jsem pomohl se mi představil jako Franko.Byl to také Ital jaká to náhoda.Přijel sem aby uzavřel jakýsi obchod bylo mi hned jasné co za obchod měl na mysli a tak jsem ho odvedl za svým strýčkem.Chvíli spolu debatovali o obchodě a já jsem mezitím trénoval.Oba za mnou přišli a s úsměvem mi řekli že se vrátím do Itálie kde nastoupím na jednu z elitních škol.
Nechápal jsem prčo bych měl nastupovat na nějakou školu když jsme všichni věděli že Giovanymu se žádný učitel v Itálii nevyrovná, ale nejspíš šlo o to abych měl nějaký papír.Souhlasil jsem a připravoval jsem se na cestu.Večer před odjezdem za mnou došel strýček a řekl mi příběh o mém dětství a pravý důvod toho proč jsem od malička takto dřel.Bylo to kvůli pomstě.Měl jsem vykonat pomstu za moje rodiče.Jen jsem přikývl a dobalil jsem věci.Druhý den ráno jsem vyrazil do své rodné země a nastoupil na školu.
O 4 roky později jsem ji bez problémů ukončil jako nejlepší student.Během mého studia jsem nepolevoval v tréninku bojových umění a oblíbil jsme si také sport který se nazýval Basketbal. Nikdy jsem se ale nezúčastnil žádné soutěže abych neukazoval co ve mně doopravdy je.Od spolužáků jsem poslední den školy dostal křečka kterého jsem pojmenoval Bota. Uběhlo pár měsíců než jsem se dostal k tomu k čemu jsem byl odmalička vychován.
Našel jsem je všechny a bezcitně jsem je po jednom zabil.Vše jsem udělal tak aby na mě nikdo nepřišel a nikdo mě nepoznal.Ale co teď? Vše bylo hotové a já jsem splnil svůj životní úkol. Nevím co mě k tomu vedlo ale ještě jsem se vydal ke svému starému domu.Cestu jsem našel díky tomu že jsem se poptal lidí v malé vesničce poblíž.Byla to už jen vyhořelá troska a jediné co tu ještě stálo byli vchodové dveře. To nebyla jediná věc co mě ale zaujala.Před dveřmi ležel dopis.Zvedl jsem ho a otevřel.Stálo v něm že mě přijímají na nejprestižnější školu na světě a že počítají s mojí účastí na otevření.Vůbec jsem to nechápal.Jak mohl někdo vědět že tu budu a proč bych měl chodit na nějakou další školu? Chtěl jsem dopis zmačkat ale když jsem se o to pokusil dostal jsem neuvěřitelnou bolest hlavy. Podíval jsem se na dopis a bolest ustala. Rozhodl jsem se že tomu dám šanci a na tu jejich nejprestižnější školu se zajedu podívat.
No a tím se dostáváme na konec mého vyprávění a začátek nového.Teď už je mi 20 let a jsem na cestě.
Mazlíček: Bota je můj křeček kterého jsem dostal a velice si ji cením.Nosím ji stále u sebe.
Věci:Na školu jsem si vzal několik věcí bez kterých se neobejdu. Herní konzole (GB,GBC,GBA,PSP,WiU,NDS,PS3), Basketbaloví balón, Shinai, Bandáže a několik skicáků.
Vzhled a zajímavosti: Blond vlasy a každé oko jiné barvy (pravé modré a levé červené).Sem tam na něm můžete vidět brýle.Jeho styl oblékání je poněkud jiný než ostatních.
Body:
Síla – 1, Rychlost – 2, Výdrž – 1, Šarm – 1.
JV - 3, LM - 1, ZH - 1, TP - 3, VP - 2, V(ITR) - 1, S(ITE) - 1, P - 1.
Persona
Am a Odi
Pohlaví: Am (žena). Odi (Muž)
Věk: 20
Charakter: Am je krutá,nenávistná a bezcitná.Je to Alfiova potlačená nenávist a tak se i chová.Pokud se začne projevovat Am všichni by se měli mít na pozoru.
Odi je zase naopak milí a láskyplný. Znázorňuje potlačený pocit lásky. Avšak i láska se dá využít ve zlém.
Historie: Ami se v Alfiovi začala probouzet když dorazili do zlatého trojúhelníku.Začala v něm přímo vřít a pohlcovat jeho nitro.On o tom však nevěděl a ani nemohl držela se pěkně hluboko aby na ni nepřišel dokud nebude dostatečně silná aby mohla vyplout na povrch.Stalo se však něco co nečekala ani ona.Objevil se protiklad jí samé jelikož Alfio nepotlačoval pouze Nenávist ale i Lásku a tak se zjevil Odi. Ze začátku nevěděla co se děje ale Odi ji vysvětlil že on je druhý potlačený pocit a že ani Ami k sobě není pravdivá a že není jen plná nenávisti ale že by měla být i plná lásky a proto se tu zjevil on.Je to snad jediný případ toho kdy se u Persony projevila Persona.Žili spolu uvnitř Alfio velmi dlouho a i když oba byli protikladem jeden druhého docela slušně spolu vycházeli. Odi neustále poučoval Ami a Ami ho neustále mlátila.Konečně se dočkali a Alfio byl na cestě vykonat svoji pomstu.Oba čekali že se konečně projeví. Jenomže se tak nestalo. Alfio vše vykonal bez jakéhokoli pocitu.To je ale velice rozzuřilo dokonce i Odiho. Chtěli se dostat napovrch ale nemohli.Když si ale všimli dopisu viděli v tom další příležitost ale Alfio ji chtěl odmítnout a to mu nemohli dovolit.Ze všech svých sil mu dali najevo svoji přítomnost jak jen v dané chvíli mohli a donutili ho si to rozmyslet.Teď už jen čekají na jejich chvíli zazářit.
Vzhled a zajímavosti: Ami je malá křehká dívka s červenýma očima a Odi je vyšší chlapec s modrýma očima.Oba mají bílé vlasy.
Alfio- Novitius
- Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 28. 03. 13
Re: Alfio Preghieri
pro Pineapple princess Thu Mar 28, 2013 7:05 pm
Je vůbec možné, aby neprošla postava otce původní myšlenky na toto fórum?
Životopis je pěkně napsaný, není důvod, proč tě nepřivítat mezi únosce Budulínka.
(Vulpes)
Životopis je pěkně napsaný, není důvod, proč tě nepřivítat mezi únosce Budulínka.
(Vulpes)
Pineapple princess- Charakters Admin
- Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 31. 10. 12
Re: Alfio Preghieri
pro Alfio Thu Mar 28, 2013 7:07 pm
Moc děkuji 
sice jsem otec ale o moje dítě se stará někdo jiný 
sice jsem otec ale o moje dítě se stará někdo jiný
Alfio- Novitius
- Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 28. 03. 13
Persona :: Hra :: Persona :: Persona hra :: Charaktery
Strana 1 z 1
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru|
|
|