Auditorium

Strana 6 z 7 Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Next

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Auditorium

Příspěvek pro Prince za Wed Mar 27, 2013 10:02 am

First topic message reminder :

Auditorium neboli posluchárna slouží k proslovům ředitele ke studentům a ke schůzkám při kterých je zapotřebý celá škola.
avatar
Prince
Ability Admin
Ability Admin

Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 23. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down


Re: Auditorium

Příspěvek pro JayJaz za Mon Apr 08, 2013 10:05 pm

To říkal mě celkem uspávalo dokud nezacal mluvit o nějaké potlačované osobnosti. Nějak sem si myslel ze si z nás dělá blázny. No ale, jakmile se zacali objevovat monstra tak mi došlo ze to nebude něco normálního už tak mi bylo divné ze se odtud nedá jen tak dostat i to proč jsme byly vybraní. No ale to už začínalo jít do tuhého. Nebyl jsem srab ale začínal jsem mít strach, ale snažil se zachovávat chladnou hlavu.

Vzpomínka:
„Jayi když se ocitneš v nebezpečí zachovej si chladnou hlavu. At tě čeká cokoliv věřím v tebe a ve tvé schopnosti. Vím, co se ti stalo, ale to ti dalo i zvláštní silu a jednou ji objevíš.“ Tohle byla poslední slova, která mi řekl můj Sensei než jsem se sem vydal. On o něčem věděl? Nebo co se sakra děje?
Nakonec jsem se vzpamatoval na poslední chvíli kde po mě seklo jedno z monster. Řetězem jsem odklonil jeho ránu ale nemel jsem dost sily na to, abych ji odklonil dost daleko na to abych se vyhnul nějakému poraněni. mé tričko bylo na cary. A trochu jsem krvácel ale nebylo to nic vážného teda pokud to nemělo otrávené pařáty. „Sakra to bylo těsně!!!!“ A hned po zablokovaní jsem dvěma švihy po hlavě monstrum bylo na chvíli mimo. Což mi dalo moznost vzít nohy na ramena.
(přesun)
avatar
JayJaz
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 54
Join date : 27. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Tracy Thompson za Tue Apr 09, 2013 4:31 am

Celkem nezaujatě jsem poslouchala proslov chlápka v obleku,až do doby, kdy začal mluvit o personě. Trochu jsem se napřímila na židli a začala jsem jeho slovům věnovat větší pozornost.
" O čem to mluví? Proč bychom něco potlačovali?" Kriticky jsem se na něj podívala, když v tom mi to seplo.
"Možná někdy...něco..ale to dělá snad každý?....a jak to oni sakra můžou vědět?" Jenže další prostor k přemýšlení už jsem nedostala, protože jeho další slova, přebila ty ostatní." Jak to myslí.." Přemýšlela jsem,ale odpověď už mezitím přišla sama. Ochromeně jsem koukala, jak kolem nás začaly z podivných kruhů vylézat obludy. Několik studentů přede bylo ve chvíli všude okolo.
" Co to k*rva..?" Prolétlo mi hlavou a dál jsem jako v transu koukala na ty věci co se tu objevily. Nevšimla jsem si jestli už chlápek v obleku odešel, nebo co se s ním stalo, protože celou mou pozornost zabíralo dění okolo. Během chvíle byla všude cítit krev. Lepkavá krev všude kam se člověk podíval a s ní kousky těl a masa. Stála jsem tam jako zmrazená než mě probral něčí hlas. Poznala jsem, že je to Valerio a tak jsem se na něj rychle otočila. Něco říkal, ale mě to v té chvíli nedávalo moc smysl. Jediné co mi znělo hlavou bylo jeho slovo "Utéct!". Než jsem se stačila pořádně rozkoukat, ležela jsem na zemi. Nějaký kluk nás strhnul oba na zem.
"eh..díky" Zmateně jsem na něj zareagovala a pak jsem poslechla jeho slova a zamířila jsem k východu. Nebo aspoň tam kde jsem si myslela, že je ve všem tom zmatku. Přeskočila jsem několik sedačak za mnou, ale pak jsem se zastavila a a chytla jsem Valeria za paži.
" Počkej ona!" Řekla jsem mu jenom a trhavě jsem se začala rozhlížet okolo. v celém to nastálém zmatku bylo těžké někoho najít, ale já hledala tu dívku s červenými vlasy, které byly celkem nepřehlédnutelné.
"Noemi..ta dívka s červenými vlasy..." Pokusila jsem se mu možná trochu nesrozumitelně vysvětlit.
avatar
Tracy Thompson
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Sebastian Michaelis za Tue Apr 09, 2013 6:43 am

Už jsme byli skoro u východu, když se Tracy zastavila, zmateně jsem se na ni podíval a pak mi to došlo, musela to být její kamarádka. "Je semnou ve třídě, najdu ji a přivedu za vámi, teď už běžte. Zkuste se schovat v posilovně, třeba tam najdeme něco, čím se ubránit." Kývnul jsem na Valeria, aby šel s ní a dal na ni pozor, tady bylo až příliš nestvůr na to, abychom se jim mohli ubránit a živých studentů rychle ubývalo. Očima jsem přeletěl dav a hledal ty rudé vlasy. "NOEMI!" Zakřičel jsem, abych přehlušil dav a ta dívka si mne všimla, pokud ještě žila.
avatar
Sebastian Michaelis
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Em Phoenix za Tue Apr 09, 2013 9:04 am

Dorazila jsem - jako obvykle - později než ostatní, ale výstup toho člověka jsem stihla. Věci, co říkal, dávalo svým způsobem smysl - rozhodně víc než představa, že by mě vybrali pro mé dobré známky na škole - ale bylo to strašně zvrácené a strašně špatně. Tak špatně, že mě to dokonale probudilo. Byla jsem pořád rozježená od spaní, ale rozhodně už vzhůru.

Seděla jsem úplně vzadu v Auditoriu a pozorně poslouchala, pro tentokrát, protože mi docházelo, že teprve teď přišly na řadu nějaké faktické informace a nějak jsem věděla, že je děsně důležité poslouchat.

Před sebou jsem viděla Shakyho a chtěla se k němu dostat, ale řekla jsem si, že nebudu rušit a upozorňovat na sebe přesunem. Takže mě neviděl.

Ke konci proslovu mi došlo, že věci se mají hůř, než jsem myslela. Všechno se najednou strašně zvrtlo a jak se kolem mě začaly objevovat ty věci, bleskurychle mi došlo, že to není vtip a že to není ani žádný fígl. Věci, co jsem viděla... s monstry vylézajícími odnikud bych si ještě poradila, ale jak to roztrhalo několik studentů, byť jsem je neznala, nic horšího jsem nikdy neviděla. Kdybych na to měla čas, asi bych se pozvracela, ale takhle ve mě zůstal jen nevyslovený výkřik děsu a můj mozek se mě snažil ochránit tím, že mi vnucoval myšlenku, že tohle přece určitě není pravda. Tohle se určitě neděje.

Ve vřavě panikařících kamarádů jsem zmerčila blonďáka, zaječela jsem jen Shaky!, ale on by mi stejně nepomohl. Hrnula se ke dveřím, abych unikla. První instinkt, který mi ostatně zachránil život i při střetu se žralokem - utéct.
avatar
Em Phoenix
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 142
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Valerio Giacosa za Tue Apr 09, 2013 11:47 am

Valerio

Pitomej chaos! Vykřikl jsem a chtě nechtě jsem nastčil jednoho studenta do dráhy nestvůry který mířila na nás. Byl to reflex. Student po chvíli spíše připomínal maso na sekanou než mého spolužáka a nejdivnější na tom bylo že sem se nad tím i trochu usmál. Co se to semnou dějě? Nedocházelo mi proč jsem se ještě nepozvracel. Ano utéct! Snažil jsem se vzpamatoval a chytil jsem Tracy za ruku. Běžíme. Doporučil bych velký volný prostor!
avatar
Valerio Giacosa
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 23. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Tue Apr 09, 2013 2:09 pm

Se dvěmi katany jsem rychle doběhl až do tohoto chaosu. Ty příšery žraly snad každého kdo jim padl pod ruku. V tomto davu jsem se moc neovládal a začal trošku panikařit, chtěl jsem jí najít, bál jsem se o ní a když jsem jí nenašel v pokoji, tak mi srdce tlouklo jak o závod, měl jsem za to že je tam. Uhněte! Drápal jsem se davem co se dral ven a každého kdo do mě narazil jsem od sebe odhodil. Konečně jsem jí ale spatřil, jak běží k východu a chytl jí za ruku. Tady seš! Přitiskl jsem si jí k sobě stranou, aby to nás nežduchaly. Měla jsi být v pokoji! Co tu děláš? Musíme jít hned Em...Tady. Podal jsem jí jednu dřevěnou katanu, byla opravdu pevná a tak jsem doufal že v nejhorším s tím dokáže někomu švihnout přes xicht. Jen jsem čekal až konečně půjde za mnou, pryč z tohoto chaosu do místa kde jsme měli tu nejlepší pozici.
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro NPC za Tue Apr 09, 2013 2:29 pm



Monstra však měli naprosto jiný plán, než nechat Valeria, Sebastiana a Tracy odejít. Přeci jen. Studenti v dolních řadách jim začali docházet, takže ani nebylo divu, když se k nim teď přes sedačky hrnuli zespodu dvě příšery. Navíc, další a další se objevovali, takže měli zrovna tu smůlu, že se i přímo před nimi, směrem východu, objevili dva další kruhy, z kterých si to dva hnusáci napochodovali přímo přes ně a neopomněli nenasytně cvakat zuby. Rozhodně si je chtěli dát ke svačince a to co možná nejdříve.

Byla tu však další osoba, která udělal dost velkou hloupost a tou byl Shaky,
Možná to myslel dobře, když se rozhodl zajít pro Em, aby jí pomohl, ale neuvědomil si, že už v té době po nich pár monster šlo, takže se jich nakonec několik odpojilo a ty si to namířili přímo za ním. Ten zbytek měl v plánu okupovat kuchyň.
Pořád tu byl však dost velký rozdíl v čase, kdy on se vydal pryč a kdy tu Em zůstala, takže přímo za ním se teď vyhrnuli 4 monstra a zespodu také další čtyři, přičemž přímo skoro pod ním, se otevřel další kruh a jeden nenasytný žrout si měl v plánu dát jeho dolní polovinu těla. Měli skutečně teď velký problém a nebylo jisté, jestli to oni dva samy zvládnout. Nebylo tu moc možností, jak jim uniknout. Nehledě na to, že pokud tu byla Em, tak Shakymu v jeho kouskách nemohla stíhat.
Jak bylo řečeno, nebylo dobré tyto stvůry brát na lehkou váhu a nějaký plán a taktika tu byli velmi důležitý. Bohužel, Shaky teď vlezl přímo do jámy lvové.

NPC

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 02. 04. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Tue Apr 09, 2013 2:52 pm

Bylo mi už od začátku jasné že to nebude jen tak. Ty příšery byly fakt odporný. Dřevěné katany už byly z pochvy vysunuté. Jenže...Já vůbec nečekal že se jich u mě nahromadí tolik najednou. Byla pravda že jsem byl obratný a bránit jsem se uměl, ale takto v úzkých jsem se nikdy necítil. Srdce mi bylo a vše proběhlo tak rychle...S-rea--bea... Promítl se mi v hlavě nějaký prazvláštní hlas. Chvilku jsem nevěděl co to je a pak jsem si to uvědomil...Persona. Neslyšel jsem jí ale tak moc, skoro vlastně vůbec, jen takým šeptem co mi zněl v hlavě. Co teď. Koukal jsem se kolem sebe a pak se najednou další objevil podemnou. Po-otevou...ole... Nemohl moc mluvit, protože já jsem ho jen tak tak slyšel, ale při tom zmatku asi nejvíc a při tom jsem ničemu nerozuměl. Bylo mi to jasné, hned jasné a tak jsem Em vzal za ruku a odhodil jsem jí co nejdál od východu, aby mohla utéct. Když se objevili podemnou, tak se mi zablýsklo v očích. Odskočil jsem dozadu a máznul jednu příšeru katanou po tlamě, teda jen ty co byly v tu dobu vedle mě, těm pod sebou jsem se vyhl úskokem. Vše bylo ale tak moc rychlé, stejně jako jsem cítil že i já jsem rychlí. Netušil jsem jestli je to adrenalin, nebo prostě nějaká ta schopnost (momentálně adrenalin). Ihned jdi do k vám na kolej...Kuchyně! Čekají tam na tebe...Běž! Křikl jsem na ní. Netušil jsem jestli to tady přežiju. Neměl jsem ale v plánu s těma příšerama bojovat, fakt že ne, maximálně jsem se dokázal bránit, ale hlavní bylo zdrhnout, bez ostré věci jsem neměl šanci, to jsem věděl hned.


Naposledy upravil Shaky Rokogu dne Tue Apr 09, 2013 3:02 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Jowaka za Tue Apr 09, 2013 3:28 pm

Pomaly som sa pozbierala zo zeme. V tom chaose, ktorý tu nastal, sa pochopiteľne každý snažil dostať von a ja som nepatrila práve k tým najzdatnejším. Dosť śtudentom išlo hlavne o ich vlastný krk a tak si nerobili moc starosti s tým, koho pri tom zvalcujú. Na tele som už mala zopár modrín a z pery, ako aj z nosa mi tiekla krv. Bola som ale rada, že ma neudupali až k smrti. Ruky sa mi klepali a ja som sa vydesene pozerala naokolo. Tie monštrá boli.. hrozné. Krv mi nevadila.. v malom množstve. Toto ale od malého množstva malo ďaleko. Nejaké monštrum v mojej blízkosti roztrhlo nejakého študenta a časť z jeho orgánov dopadla až ku mne. V momente ma naplo a ja som v momente puding vyvrátila pred seba. To pre mňa nebolo príliš dobré, pretože ma vydávenie obeda stálo dosť energie a ja som sa cítila už aj tak dosť oslabnutá od strachu a zúfalstva. Jediným mojim cieľom, bolo dostať sa čo najďalej od monštier. Zároveň som ale nebola schopná pohybovať sa čo i len poklusom. Skôr som bezducho kráčala od stoličiek ku stoličkám a pár krát som sa prikrčila, aby si ma nejaké z monštier nevšimlo. Živých študentov začalo ubúdať, čo bol ďalší problém. Niekde v diaľke som započula svoje meno no vôbec som na neho nedokázala reagovať.
avatar
Jowaka
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 25. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro NPC za Tue Apr 09, 2013 4:31 pm

(Shaky, tobě odpovím, až napíše Em)



Náhle před Jowaku dopadl kus něčeho, co připomínalo... připomínalo... lidkou ruku! Heh a taky to lidská ruka byla. Stačilo totiž jen zvednout hlavu a uviděla by, jak tam jedna stvůra má vystrčenou polovinu těla z portálu a právě požírá jednoho nebohého studenta. Už byl skoro celý v ní. Ještě pár přehltnutí a stříkanců krev a bylo po studentovi. Krev samozřejmě v provazcích dopadla na Jowaku.
Hned na to stvůra z kruhu vylezla celá a dopadla jen pár metrů od červenovlasé dívky. Zuřivě vrčela a poulila oči, ještě celá od krve a od kusů studenta, kterého právě sežrala. Jaksi jí to však stále nestačilo...

NPC

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 02. 04. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Jowaka za Tue Apr 09, 2013 5:34 pm

Zastavila som sa a so zamrazeným pohľadom som si prezrela príšeru, ktorá predo mnou konzumovala jedného z mojich študentov. Nenapadlo ma bojovať proti nej. Nie že by som to považovala za bláznovstvo, bola som úplne mimo zo strachu a tak som sa tomu dokázala len prizerať. Bola som rada, že som okrem pudingu nejedla nič iné, inak by zo mňa vypadlo aj toto. Zalial ma studený pot a ako som si všimla oči tejto potvory, dala som sa na útek. Sprv som vyletela do ľavej strany a tak som si prerazila rad jednou zo stoličiek, po čom som stratila rovnováhu a spadla som na zem. Rýchlo som sa pokúsila vyštverať na nohy a bežať. Bohužial opäť pomaly do stredu auditória.
avatar
Jowaka
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 25. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro NPC za Tue Apr 09, 2013 5:56 pm



Hned jak se Jowaka rozutíkala pryč, ta stvůra se pustila za ní a popravdě měla dost velkou výhodu, protože přes sedačky doslova skákala. Jediné, co našu červenovlásku zachránilo bylo to, že zakopla a spadla, takže ji to monstrum doslova přelétlo, když se na ni vrhlo a sejmulo dvě další před ní.
Tam kam se však rozhodla utíkat, byl pěkně špatný nápad, protože přímo uprostřed auditoria bylo teď několik roztrhaných těl na který ty příšery hladově hodovali. Spíše by se tedy měla vybrat urychleně k východu...

NPC

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 02. 04. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Tracy Thompson za Tue Apr 09, 2013 6:19 pm

Sebastian udělal velmi ušlechtilý čin, ovšem nebylo to moc platné. Zamířili jsme s Valeriem k východu a on po cestě jednoho studenta předhodil těm obludkám. Kupodivu i já jsem se nad tím jenom ušklíbla."Takhle bychom měli reálnou šanci se dostat ven" Prolétlo mi hlavou, ale hned jsem si za to vynadala. "Ne přece nemůžeme používat ostatní jako štít..není to správné." Valerio mě chytil za ruku a zamířili jsme směr východ, ovšem nebylo to tak lehké. Zespodu se na na nás hrnuly dvě monstra a před námi se další objevovaly. V té chvíli jsem měla nesnesitelnou chuť nastrčit Valeria těm obludám před sebou což by je zaměstnalo na dost dlouho, abych se kolem nich mohla prosmýknout k východu. Svaly v ruce za kterou mě držel se mi začali napínat a nejspíš bych se ho i pokusila předhodit jako návnadu, kdyby mě nezaujalo něco jiného. Někde uprostřed místnosti jsem zahlédla mihnout se červené vlasy. Pustila jsem Valeriovi ruku a ukázala jsem tím směrem.
avatar
Tracy Thompson
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Valerio Giacosa za Tue Apr 09, 2013 6:33 pm

Valerio

Idiote! Zazněl mi dívčí hlas v hlavě když jsem spadnul na zem poté co se Tracy zastavila. Proč mi říkáš že jsem idiot Tracy? Nechápavě jsem na ni koukal a poté ukázala nějakým směrem.
avatar
Valerio Giacosa
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 23. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Mr. Walken / Magus za Tue Apr 09, 2013 6:52 pm

Všetko sa odohrávalo tak strašne rýchlo. Z pochopiteľných dôvodov som nebol schopný sledovať dianie v celej škole naraz, ale z toho, čo som doposiaľ vysledoval, som si už urobil aký taký obraz. Študenti si to síce totiž neuvedomovali, no pravdou bolo, že príšery, ktoré v súčasnosti doslova plienili školu, neboli až na tak vysokej úrovni, akoby sa to na prvý pohľad možno mohlo zdať. Pri správnom postupovaní by si mali byť schopní poradiť. Tak či onak, po prvom šoku, ktorý sa ešte iba pred nedávnom odohral, boli už ľudia o čosi odolnejší a neznáme príšery už nezabíjali tak rýchlo ako doposiaľ. Dalo by sa povedať, že s postupom času sa už všetci poprerozdeľovali do skupiniek a tak pre nich bolo jednoduchšie im čeliť, ako keď prepadali panike a snažili sa za každú cenu chrániť len a len svoje vlastné životy. Moje oči však už pred chvíľou spočinuli na jednej konkrétnej osobe. Jednalo sa o Jowaku, ktorá sa i napriek tomu, že sa doposiaľ nezačlenila do žiadneho tímu, obstojne udržiavala pri živote. Nezdalo sa ani, že by to mala na svedomí šikovnosť. Doslova ma nútila klásť si otázku, ako je možné, že sa ešte po tom všetkom drží? Je to nebodaj záležitosť šťastia? Nie že by na tom nejak zvlášť záležalo. Poprvýkrát od začatia testu som sa rozhodol do toho vstúpiť a skôr, než sa ktokoľvek nazdal, stál som opäť pri východových dverách rovno naproti očiam Jowaky, mávajúc jej smerom a povzbudzujúc ju k väčšiemu výkonu. Bol som si samozrejme vedomý toho, že sa jej poniektorí, ako napríklad Sebastian, pokúšali pomôcť.
Čakal som na jediné - kým sa dostane dosť blízko na to, aby som na nich na oboch mohol zvolať.
"Zdá sa, že prišiel čas zapojiť sa," z očividných dôvodov som uznal za vhodné, že by bola škoda, keby po tom všetkom skúška jak Jowaky, tak i Sebastiana, o ktorého som sa pomaly začínal zaujímať tak isto, skončila tak skoro. I napriek tomu, že som na to možno na prvý pohľad nevyzeral, moja schopnosť analyzovať silu osobnosti jednotlivých ľudí bola pre moje psychologické zameranie na dosť vysokej úrovni, a preto som tak nejak usúdil, že by tí dvaja mohli patriť k tým s dosť vysokým potenciálom na prebudenie mocnej persony. Neignoroval som však samozrejme ani Valeria a Tracy, avšak v tom chaose, ktorý tam ešte stále prevládal, bolo nepochybne veľmi ťažké ich akýmkoľvek spôsobom zavolať. Preto než ma ktokoľvek z nich vôbec mal možnosť zaznamenať, osobne som dobehol pomôcť Jowake a Sebastianovi, umožniac im konečne nájsť jeden druhého a začať si vzájomne vypomáhať. Od Valeria a Tracy som čakal, že sa o nich potom ako ma s nimi uvidia prestanú báť a konečne všetci, či už spolu alebo oddelene, opustia tento vzniknutý chaos.
"Teraz ma dobre počúvajte. Vyčistil som vám cestu k východu, takže sa okamžite pozbierajte a bežte, jasné?" prehovoril som na spomínaných študentov navôkol a čakal na to, kedy ma poslúchnu. Útoky príšer na tých pár spomínaných ľudí okolo mňa vzhľadom na moju prítomnosť na nejaký ten čas prestali. Lepšiu šancu na únik už za žiadnych okolností nedostanú.
avatar
Mr. Walken / Magus
Malum
Malum

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 26. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Sebastian Michaelis za Tue Apr 09, 2013 7:06 pm

"Jowako!" Zavolal jsem znovu, až jsem ji nakonec uviděl, ty rudé vlasy...byla však daleko, až příliš daleko na to, abych se k ní dostal přes všechny ty stvůry. Dokonce v jednu chvíli jich pár stálo zamnou. V duchu jsem i říkal, že je tu můj konec, stačilo mi však k přežití to, že do cesty jejich zubů se připletl jakýsi černovlasý kluk, který okamžitě skončil na dva kusy, měl jsem jeho krev na obličeji a chvilku mě to naprosto vytrhlo ze soustředění. Najednou jsem něco zaslech, uvnitř své hlavy .... Ubožáku ... Vyčítavý a zároveň posměšný hlas, zněl dost arogantně a nemohl jsem rozpoznat, komu měl patřit a co to vůbec mělo být. Najednou se tu objevil Mr. Walken, ten bělovlasý učitel a nestvůry se od něj stáhly trochu do ústraní. Chytl jsem pevně Jowaku za ruku a klývl na učitele. "Děkujeme." I když mi nebylo jasné, proč to udělal, neváhal jsem ani chvíli a i s Jowakou se rozběhl k východu, po cestě jsem za dlaň čapnul i Tracy. "Pojďte ... Valerio." Třetí ruku jsem neměl, takže jsem ho musel upozornit slovně. Povedlo se mi proběhnout od příšer vyčištěným východem a běžel jsem dál doufajíc, že mě Valerio předběhne a udá směr a cíl.
//přesun
avatar
Sebastian Michaelis
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Tracy Thompson za Tue Apr 09, 2013 7:08 pm

" Cože?" Ruku jsem spustila zase dolů a podívala jsem se zmateně na Valeria.
" Já ti přece nic neříkala!" Můj výraz musel naznačovat, že si o něm myslím, že je blázen. Rozhlédla jsem se okolo. Všude byl zmatek a spousta krve, kam se člověk jen podíval. Z nějakého neznámého důvodu se mi to, ale líbilo. Neměla jsem čas se nad tím nijak zabývat protože mě někdo chytnul za ruku a táhl mě směrem k východu. Nebránila jsem se a šla jsem za ním.
avatar
Tracy Thompson
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Jowaka za Tue Apr 09, 2013 7:21 pm

Sledovala som učiteľa, ktorý sa tu teraz objavil. He..he..he Ozvalo sa mi v hlave a ja som sa splašene pozrela po svojom okolí. vidíš.. ich? Rukou som si zašla do vlasov a zaostrila som zrak, ako na profesora, tak aj na Sebastiana. Neboli tam však sami.. boli tam všade.. okolo každého jedného človeka, ktorý doteraz prežil.. ich tiene. Tento krát som sa na Sebastiana vôbec nepzoerala nejak vďačne. Skôr som sa ho desila ešte viac, než tých príšer. Doslova som onemela a stratila som nejakú vôlu, nejak sa brániť.
"Č..čo to je..?" Šepla som no druhý krát som ten hlas nepočula. Tak ako som tie tieňe videla.. tak zrazu aj zmizli. Pohľadom som prebehla po Tracy, ako aj po ostatných a len som sa nechala ťahať k východu.
avatar
Jowaka
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 25. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Mr. Walken / Magus za Tue Apr 09, 2013 7:49 pm

Bolo zjavné, že sa nad mojou prítomnosťou ani jeden z nich nijak zvlášť nepozastavuje. Momentálne majú všetci študenti nepochybne iné veci, o ktoré sa musia starať, než aby ešte svoju pozornosť venovali i mne. I napriek tomu som sa však dočkal čohosi neobyčajného - slovko ďakujem, o ktorom by som si nebol ani len pomyslel, že ho za podobnej situácie budem mať možnosť počuť. Na oplátku som sa preto len pousmial a vtipne poznamenal.
"Ďakovať jednej z osôb, ktorá vás do tejto situácie v prvom rade sama dostala... si zaujímavý, teba si zapamätám," poznamenal som, ruky si zastrčil do vreciek na čiernom kabáte a podišiel k jednej z príšer, pokrútiac takmer až zdesene hlavou nad ich brutalitou.
"Viem, že sa vám spôsob skúšania na našej škole s najvyššou pravdepodobnosťou nepáči, ale berte na vedomie jedno - ani vy ako študenti a ani my ako profesori nemáme na výber. Pre ľudí, ako sme "my", nanešťastie pre vás platia iné pravidlá. Každopádne sa nevzdávajte a nezahadzujte zbytočne vaše životy. Ak neprepadnete panike a budete bojovať až do konca, zvládnete to," prehovoril som ešte naposledy k tým, ktorí boli v dostatočnej blízkosti na to, aby ma mali možnosť počuť, a opäť raz sa pomaly dal na odchod. Príšery však i napriek tomu na nejaký ten čas ostali takmer nehybne stáť na mieste, venujúc sa dočasne iba mŕtvym, skoro ako keby si boli vedomé toho, že musia akceptovať skutočnosť, že som sa rozhodol dať dookola omieľanej štvorici študentov šancu na únik. Tracy, Jowaka, Sebastian a Valerio dostali veľkú príležitosť, no museli ju využiť okamžite, pretože som sa už viac v auditóriu nenachádzal =) PRESUN.
avatar
Mr. Walken / Magus
Malum
Malum

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 26. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Em Phoenix za Tue Apr 09, 2013 8:48 pm

Cože? Co s tím mám jako dělat? vyjekla jsem, když mi Shaky přihrál něco, co byla pravděpodobně katana. Neměla jsem nejmenší potuchy, jak se s tím zachází, a navíc jsem byla zoufale přesvědčená, že mi to bude k ničemu. Vždyť ty věci šly po nás jako by je nic nemohlo zastavit a ne že bych měla čas si toho všímat, ale ti profesoři nebo co to mělo být, nás sledovali vysloveně jako by na něco čekali. Na jednu stranu bylo jasné, že naše nejhorší noční můry se vyplnily a že nás sem skutečně nahnali, aby nás nechali roztrhat bandou nestvůr, na tu druhou se tomu můj mozek pořád bránil, protože to vůbec nedávalo smysl. Nebylo to logické. Co to říkali o tom našem vnitřním já? Myšlenky mi hlavou lítaly jako šílené, nebyl čas nad ničím uvažovat, ale neměl tohle všechno být nějaký test? Co se po nás chce? CO MÁME UDĚLAT?

Byla jsem zoufalá. Chtěla jsem nějak pomoct Shakymu a určitě jsem ho nechtěla opustit, ale strach byl v tu chvíli silnější a pomoct jsem mu stejně nemohla, neměla jsem jak, neměla jsem čím se bránit. Hořela mi hlava, těch myšlenek a úvah bylo prostě moc i na mě.

Chopila jsem se první příležitosti, kdyby mi někdo řekl, ať skočím z okna a zachráním se, udělala bych to. Když někdo zahlásil, ať vypadneme pryč, udělala jsem to a padala.
(přesun)
avatar
Em Phoenix
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 142
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Tue Apr 09, 2013 9:10 pm

Když se odebrala pryč, tak jsem se jen ušklíbl. Musel jsem se uklidnit, uvažovat klidně a reálně. Jen na okamžik jsem přivřel oči a přemýšlel. Uvědomil jsem si že jsem udělal ale velkou chybu. Když jsem odešel z té kuchyně, tak mě ani nenapadlo že jsem ty dva tam nechal samotné. Byl jsem až překvapený že zrovna já jsem dokázal být tak moc "hrrr" a naivní. Byla to vážná situace a já jsem nemyslel a to bylo něco co jsem ani neznal. Všechen ten adrenalin co to ve mě vyvolávalo způsobilo to jako bych se úplně změnil, byl to strach. Viděl jsem tolik příšer kolem sebe a srdce se mi dalo zase do normálního chodu, byl jsem naprosto vyrovnaný s tím co se tu děje a uchopil jsem silně tu katanu. Musel jsem dát čas Em aby se za ní ty příšery nehrnuly. Ten hlas v hlavě co jsem před tím slyšel jsem nechápal a myslel jsem si že to byl jen nějaký student co žádá o pomoc a při tom už je jen sekundu od smrti, nechal jsem to plavat. Koukl jsem se kolik jich kolem mě je a hned jsem usoudil že toto jen tak nezvládnu. Jelikož za mnou bylo ještě pár potvor, co mi bránily ve východu, neměl jsem jinou možnost, mohla mi pomoci má gymnastika. Rozběhl jsem se k východu. Přímo proti jedné příšeře co mi bránila v cestě. Byla ale dost velká a asi i hloupá a pomalá. Byl jsem u ní tak blízko, že jsem chtěl aby si myslela že jí jdu přímo do tlamy, ale v okamžik kdy by se snažila cokoliv udělat, jsem se sklouzl pod jejíma nohama a objevil jsem se za ní. Musel jsem právě teď použít vše co mi šlo a využít to proti nim. Udělo se mi ale nějak nevolno. Netušil jsem jestli je to z toho pachu, nebo prostě osud nechce abych přežil. Pu..s-ť..mě...n-a...ně! Zaznělo mi v hlavě a já se koukl kolem sebe kdo to na mě tak zasekaně mluví, ale nikoho jsem viděl. Břicho mě zase přestalo bolet a byl jsem v pohodě. Stále a pocelou dobu jsem ale dával pozor a snažil se získat všem co tu byli čas aby mohli utéct. Kdy jsem už stál za ním, tak jsm měl celé kolena od krve jak jsem se po ní skouzl a stejně tak i krvavé šmouhy na tváři, ale nebyla to moje krev. Zlostně jsem se na toho neandrtálce podíval. Kdyby se právě teď snažil otočit, tak nych uhnul a bodl ho katanou. Kdyby se na mě řítilo víc příšerek, tak bych improvizoval, ale i tak by jeden umřel. Měl jsem plán co jsem vymýšlel v tahu, ale mé plány nikdy nezklamaly, nebyl jsem si ale jistý, jestli to v tém panice zvládnu, ale byl jsem uklidněný a to bylo hlavní.


avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro NPC za Wed Apr 10, 2013 8:00 pm


Ta příšera si tě vůbec nevšímala, jak jsi původně předpokládal, místo toho se kolem tebe objevily další tři, jedna přitom ještě žrala polovinu nějakého studenta, jehož oči na tebe z její tlamy upíraly prázdný pohled, nakonec skončili stejně jako hlava onoho studenta na kaši. Přesně v okamžiku, kdy tuhle ůdelikatesu" stvůra spolkla, tak po tobě vystartovala svými ostrými zuby.

NPC

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 02. 04. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Valerio Giacosa za Wed Apr 10, 2013 8:01 pm

Valerio

Stalo se to rychle. Jeden z učitelů vyprázdnil prostor a my mohli utéct. Poď! Vyjekl jsem na Tracy. Nebo je chceš vzít sebou? Idiote! Opět řekl dívčí hlas v mé hlavě. A odpust si to nadávání! Můj tón hlasu se změnil na hodně nepříjemný. Bylo vidět že začínám chytat špatnou náladu.
avatar
Valerio Giacosa
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 23. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Wed Apr 10, 2013 8:46 pm

Když si mě ani nevšimly, bral jsem to jako plus, ale najednou se objevili 3. To jak žrala nějakýho studenta, no dělalo se mi z toho šoufl a roztlouklo na okamžik srdce, ale pak se zase vrátilo do normální funkce. Jak se na mě rozběhla těma svýma hnusnýma krvavýma zubama, tak jsem se koukl kolem. Ta obluda byla fakt velká a dělala moc velké kroky, bylo mi jasné že pokuď jí něco neudělám, tak ani neuteču a možná ani nepřežiju, musel jsem myslet. Chtěl jsem se co nejdříve vrátit k přátelům, udělal jsem totiž velkou chybu když jsem je nechal samotné a uvědomil jsem si to, až jsem začal uvažovat a byl klidný. Uchopil jsem pevně katanu a rozběhl se od něho. Koukal jsem se kolem sebe čeho bych mohl využít. Pak mě něco napadlo. Rozběhl jsem se naproti zdi, na kterou jsem kousek vyběhl a když už byla příšra kousek ode mne, tak jsem se od zdi odrazil do salta vzad, katanu jsem chytil jak nejpevněji jsem dokázal a při odrazu, když jsem byl ve vzduchu čelem k němu (nad ním) tak jsem katanou švihl to jeho hlavy. I když byla dřevěná, tak stále pevná. Ta síla co jsem do ní dal tomu monstru mohla způsobit pěkné zranění na hlavě, nebo rovnou padnout a omdlít. Byl jsem se sebou vyrovnaný, ale bylo jich tu spousty, měl jsem to štěstí že se o mě zajímali jen ty tři a jeden už byl z krku. Po dopadu jsem trošku zaškobrtnul, protože jsem uklouzl na louži krve, ale pak se zase rychle zvedl. Trošku mě bolely prsty kterými jsem držel katanu, protože když jsem spadl, tak jsem je dal za sebe abych nepadl na záda a trošku si je skřípl. Vo-l-eéé. Do-b-ře...ty-e-hehe. Myslel jsem si že na mě mluví to monstrum, že bych s nimi dokázal komunikovat? Že by to mohla být má schopnost? Říkal jsem si v duchu, ale byl zmatený kolem nebyl nikdo kdo by takto mluvil a bylo to pro mě zase zvláštní a zase se mi uděllo trošku nevolno, ale to mi bylo pocelou dobu, takže se to asi jen o 5% zhoršilo, mohl jsem ty příšery poblit a daly by mi pokoj, ale já nebyl prase a proto jsem to raději zase polknul a snažil se tu nepozvracet, ten smrad byl děsnej xD.

//Omlouvám se za více chyb, psaní z tablet není nic moc...
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Tracy Thompson za Thu Apr 11, 2013 5:04 pm

Jeden z učitelů nám nějak vyčistil cestu až ke dveřím. Nevěděla jsem, jak to udělal, ale v dané chvíli mi to bylo jedno. Hlavní bylo, že jsme měli šanci odtud zmizet. Valerio se na mě opět otočil s něčím, co jsem nedělala. Měla jsem chuť mu dát už pěstí. Zatnula jsem pravou ruku v pěst, až mi na ní zbělaly klouby. Musela jsem vypadat už dosti naštvaně, ale situace okolo, mě zklidnila, takže jsem ruku zase povolila a uklidnila jsem se. Přece jenom měli jsme dost starostí s nastálou situací, nebyl čas se ještě prát mezi sebou. Nechala jsem to tedy být a obešla jsem Valeria, abych mohla jít ke dveřím. Najednou se však něco stalo. Zatočila se mi hlava a já lehce začala ztrácet rovnováhu, proto jsem se zastavila na místě. Ve stejné chvíli se mi udělalo špatně od žaludku jako kdybych právě dostala pořádnou šlupku do břicha.
"Ub - h- - T- - cy." Chytla jsem se rukou za hlavu a zavřela jsem oči, jako by mi to snad mělo pomoct, abych se neskácela. Celé to trvalo jen pár vteřin a pocit, že se mi točí hlava odezněl stejně rychle jako přišel a pomalu se začala zmírňovat i bolest žaludku. Nevěděla jsem čím to bylo, ale předpokládala jsem, že je to následek předchozích událostí.
avatar
Tracy Thompson
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 6 z 7 Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Next

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru