Auditorium

Strana 5 z 7 Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Next

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Auditorium

Příspěvek pro Prince za Wed Mar 27, 2013 10:02 am

First topic message reminder :

Auditorium neboli posluchárna slouží k proslovům ředitele ke studentům a ke schůzkám při kterých je zapotřebý celá škola.
avatar
Prince
Ability Admin
Ability Admin

Poèet pøíspìvkù : 115
Join date : 23. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down


Re: Auditorium

Příspěvek pro Lowland za Mon Apr 08, 2013 5:23 pm

"Tak nestěžuju si" odpověděl jsem. Stejně jsem neměl komu volat. "Že je ale na pláži rušno." mrknul jsem na něj a pousmál jsem se... "Kde máš Em a Milli? Tak nějak jsem tušil, že přijdou s tebou."
avatar
Lowland
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro JayJaz za Mon Apr 08, 2013 5:24 pm

(predem se omlouvam za svou neaktivitu, Ale jdu na trenink tudis bych tu mel byt az okolo 23:00 Takze se predem omlouvam pokud budu blokovat hru Smile )
avatar
JayJaz
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 54
Join date : 27. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Mon Apr 08, 2013 5:28 pm

Když zmínil pláš, zablýsklo se mi v očích, ale pak jsem dělal raději jakoby nic, prostě jakoby se nic nestalo, já nevinný! Jo, jsou tam žraloci, víš to? Raději jsem ho obeznámil dřív než později co by vlezl do vody a ukousl mu půlku těla žralok. Em nejspíš spí...Milli? Vidíš to, tu jsem dne ještě neviděl. Porozhlédnul jsem se kolem a zatím jsem neviděl ani jednu. Povzdechl jsem si a koukl na něj milým úsměvem. A co ty? Máš tu už nějaké přátele, nepočítajíc mě. Usmál jsem se a zase jsem se opřel o opěradlo židle. Nohy jsem dal na židli předemnou a pořád jsem se na něho s lehkým úsměvem díval.
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Sebastian Michaelis za Mon Apr 08, 2013 5:33 pm

Přišel jsem do auditoria a postavil se k ostatním, zdá se, že všichni na něco čekali a já se k nim mlčky přidal, čekal jsem, že si mne zase nikdo nebude všímat, takže bylo stejně úplně fuk, jestli mluvím, nebo ne.
avatar
Sebastian Michaelis
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Lowland za Mon Apr 08, 2013 5:35 pm

"No vidíš, máš vlastně pravdu. Milli jsem viděl na hřišti, kde se srazila s někým, kdo se představil jako JayJaz, který potom jen tak odešel, takže jsem ji musil ošetřit a dopravit na kolej." řekl jsem ještě v reakci na chybějící děvčata a pak po kratší odmlce jsem dodal: "No takže jsi tu ty, Em, Milli, Sebastian z pokoje vedle toho mého. Mého spolubydlícího jsem sotva viděl. Pořád je někde pryč."
avatar
Lowland
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Mon Apr 08, 2013 5:42 pm

Co? Milli? Je v pořádku? Hned jako bych ožil. Dával jsem brutální pozor na všechno co řekl, jestli to z něho náhodou nevypadne abych pořádně poslouchal. Když řekl všechny s kým se tu kamarádí, tak jsem se doširoka usmál a dal dva prsty do tvaru písmene V. Paráda! Zakřenil jsem se na něho a nohy ze židle předemnou jsem dal pryč, aby se tam někdo mohl posadit, kdyby chtěl. Pak jsem si jen povzdechl a koukl zase na ten strop co mě tak fascinoval. Líbí se ti Milli? Zeptal jsem se ho jako přítele. Věděl jsem že je Milli moc hezká, protože vypadala stejně jako moje EX přítelkyně, ale líp jsem se takto cítil s Em. Když jsem nad tím tak přemýšlel, tak jsem byl i rád, měl jsem je obě rád, i když Milli jsem bral spíš jako sestru.
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Jack Evans za Mon Apr 08, 2013 5:56 pm

Pomalým krokem jsem došel na místo.Čekal jsem že to bude něco skutečně důležitého když mě vytáhli z postele. Byl jsem stále trochu rozespalý.Posadil jsem se někam dozadu mimo ostatní a sledoval kdy se co stane.Nechtěl jsem se jen tak s někým vybavovat.Ten hlas v rozhlase zněl docela naléhavě.Nebo mě to tak aspoň připadalo.
Protáhl jsem si ruce a sledoval Marka.Netušil jsem jak se bude chovat ale rozhodně bych mu nevyčítal jakékoliv chování.Přeci jen jsem si dost dobře pamatoval jeho povahu.Nebo jeho fóbii. Jen jsem se pousmál a opřel se pořádně do židle. Tak co to bude? Projelo mi hlavou a najednou se mi objevil ve tváři dost znuděný výraz. Nic se zatím nedělo a to mě nějakýmzpůsobem i nudilo.Viděl jsem známé tváře ale tak nějak mi to bylo jedno.
avatar
Jack Evans
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 27. 03. 13
Age : 24
Location : Pegasus

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Lowland za Mon Apr 08, 2013 6:01 pm

"Nepřemýšlel jsem o tom, ale když o tom takhle mluvíš, asi ano. A jinak v pořádku je, nebo alespoň byla, když jsem jí dovedl na kolej"
avatar
Lowland
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Jowaka za Mon Apr 08, 2013 6:02 pm

Otvorila som dvere do auditoria a pomaly som sa pomedzi ne prešmykla dovnútra. Nemeškala som, to bolo dobre. Mala som na sebe znova oblečenú školskú uniformu spolu s mojim zvyčajným kabátom. Obzerala som si ostatných žiakov a čakala som, čo sa bude diať ďalej. Nie že by som sa práve na nejakú skúšku tešila. nikdy mi skúšky moc nešli.
avatar
Jowaka
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 25. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Mon Apr 08, 2013 6:09 pm

Když mi tak rázně odpověděl, tak jsem se usmál a přivřel jsem oči. Spokojeně jsem se opřel do židle a pravou nohu (kotník) jsem si přel o levé koleno a ruce jsem si dal za hlavu abych si jí podepřel. Zase jsem přivřel oči a myslel na Em. Nevěděl jsem jestli bych pro ní měl raději dojít, nebo hlášení slyšela. No bylo by to moc kawaii kdyby přišla později. Vidíš, v čem jsi vůbec dobrý? Tedy, co ti jde nejvíc? Zajímal jsem se hodně o telent zdejších žáků a proto jsem byl napnutý jak struna, že jsem se chtěl dozvědět co jemu jde.
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Mark Eric Caught za Mon Apr 08, 2013 6:10 pm

Mark dorazil do auditoria hned po Jackovi. Chvíli se mu na tváři držel ještě ten jeho usměvavý výraz, ale když uviděl tolik lidí a ten prostor, tak člověk doslova mohl zaregistrovat, jak se mu roztáhli zorničky, na čelu mu vyskočila kapka potu a v tu chvíli jeho tvář byla kamenná a chladná. Vypadal náhle jak nějaký mafián a samozřejmě nezamířil nikam jinam, než do zadních prostorů...
Překvapivě se nakonec však usadil hned na Jacka, ale stále se tvářil stejně chladně a nepřítomně...
Jack si však přeci jen mohl povšimnout toho drobného posunku ruky (jestli se na něj ohlédl), který naznačoval, že je tu pořád s ním a není to nic proti němu. Jen, nic více se neodvážil udělat. Bál se, že by na něj lidi začali zírat a to by byla jeho smrt. Soustředit se v takových chvílích dokázal jen když dělal svůj sport. To se naučil, když to dělal závodně, protože jej to zároveň i uklidňovalo, ale v žádné jiné situaci. Byl už prostě takový... byl to zkrátka fóbik.
avatar
Mark Eric Caught
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 27. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Jack Evans za Mon Apr 08, 2013 6:19 pm

Když došel i Mark a na tvři se objevil ten jeho výraz počkal jsem až se posadí.Všiml jsem si toho posunku a na to jsem reagoval jen jemným a sotva znatelným pokýváním hlavy.Sledoval jsem každého v místnosti snad jako ostříž. Bylo mi jedno co dělají ostatní.I když jsem se začínal těžce nudit.Chtěl jsem něco dělat. Nejlépe jsem chtěl se znovu zašít k sobě do pokoje a vytelit se do postele.Tuhle noc jsem toho moc nenaspal zvláště proto že tahle noc byla skutečně dlouhá.Ale zato nezapomenutelná. Cítil jsem se fajn jen bych klidně ještě něco málo pospal.Čas který jsem zde trávil mi začal připadat jako nějaká věčnost. Trochu jsem si začal pohupovat nohou abych alespoň něco dělal když už jsem musel jít sem. Pak jsem si všimnul že v kapse mého saka něco je. Vytáhl jsem to a jen se usmál.Míček. Ten míček z lodi.Ta zjevně osudná věc která to všechno započala.Avšak to bylo jedno velké tajemství které zatím nikdo neměl šanci odhalit. Pár krát jsem míček přehodil v ruce a pak jej zase pěkně schoval abych jej nikde neztratil. Proboha,už by se mohlo něco dít.Nebo tu usnu! Sykl jsem si v duchu ale na mém obličeji to nebylo nijak pozant.Stále jsem se tvářil jako normáně.Lehký úsměv na tváři a oči co všechno pozorují.
avatar
Jack Evans
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 27. 03. 13
Age : 24
Location : Pegasus

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Lowland za Mon Apr 08, 2013 6:20 pm

Zamyslel jsem se, i když nebylo moc nad čím. "Přírodní vědy, abych to shrnul dvěma slovy." odpověděl jsem. "Jak jsi na tom ty?" zeptal jsem se obratem..
avatar
Lowland
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro NPC za Mon Apr 08, 2013 6:26 pm

(Na chvíli prosím všichni ukončete své postování a mějte chvíli strpení, jen jak napíši. Po mém psotě totiž vše okamžitě začíná a nemuseli by jste stihnout reagovat. Hodně štěstí a děkuji ^^)


NPC

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 02. 04. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Milli za Mon Apr 08, 2013 6:39 pm

// Gomen ještě postnu abych tu byla xD
Dosoukala jsem se na místo a udýchaně si sedla na jednu ze zadních židlí.
Snažit se chodit rychle když Vás bolí noha je teda vážně hrůza.
Byla jsme ráda, že jsem to stihla a unaveně jsem zaklonila hlavu abych si prohlídla strop.
avatar
Milli
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 300
Join date : 24. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro NPC za Mon Apr 08, 2013 7:47 pm

Náhle všechny světla naráz zhasla. Celé auditorium se ponořil do tmy, ale jen na pár sekund.
V tom se však rozsvítili dva reflektory, které mířili na jediné malé kruhové místo přímo na pódiu.
Hned na to se část pódia jako by otevřela a začalo z ní něco vyjíždět, nebo spíše někdo. Byl to muž, sedící v obrovském pohodlném křesle a v ruce držel vycházkovou hůl, která se však jen tak neviděla.




Plošina vyjela úplně na vrch a s tichým cvaknutím se zastavila i s mužem a křeslem na ni.
"Vítejte dámy a pánové. Jsem rád, že vás tu všechny vidím takhle pohromadě!" Zvolal nadšeně muž s širokým úsměvem, který byl však očividně dosti falešný. Málokdo by to hned napoprvé, ale poznal.
"Všichni jste asi velice zvědavý, proč jste byli dnes tak akutně a narychlo svoláni, což se samozřejmě v brzké chvíli všechno dozvíte, ale nejdříve..." Muž se jedním rychlým pohybem vymrštil na nohy a rozpažil. V pravé ruce stále držel hůl
"bych se měl představit, že?" Další zářivý úsměv, další faleš.
Muž své ruce zase vrátil zpět a tou volnou si upravil brýle na nose, než zase obě položil dlaněmi na svou hůl.
"Moje jméno je Markus Sebatrus Stephen Coulight Andre Sebastian Ralf Soul! Velice dlouhé jméno, že?" Neodpustil se menší poznámku, ale hned nadále pokračoval.
"Hodně lidí by řeklo, že takové jméno žádný člověk nemůže mít, pokud není tedy ze šlechtického rodu. A měl by samozřejmě pravdu!" Tentokrát se muž ne jenom usmál, ale doslova rozesmál na celé kolo.
"Já si totiž z vás jen utahuji. Moje pravé jméno je jen Markus Soul. Takový vtípeček do začátku." Což očividně se všichni mohli potrhat smíchy... hahahahaha. Z jeho pohledu se však dalo docela snadno usoudit, že pokud by se alespoň trochu neusmáli, asi by je na místě zastřelil.
"Jak už jsem ale řekl, dnes tu jste z jistého velmi důležitého důvodu a ten vám teď pořádně vysvětlím, takže zavřete tlamičky a pěkně mě poslouchejte." Tentokrát se však už neusmál.
"Vám všem jistě už delší dobu vrtá v hlavě otázka, podle čeho jsme vás vybírali nebo čím jste vlastně výjimečný, že jste byli přijati na tuto školu že? Kdo by taky ne... Zatím však nikdo nedokázal odpovědět, nebo spíše, nemohl. Vysvětlení je však velice snadné..." Markus pomalu začal přecházet po pódiu a vždycky při každém druhém kroku hlučně klepl svou holý do podlahy.
"Jistě jste si už všimli, že vaši spolužáci, ale vy samotní jste nebyli vybírání podle toho, o by od vás nějaká škola mohla požadovat.
Jeden z vás je sportovec, druhý zase nešika, další má velmi dobrou logiku, některé lze dokonce považovat i za génie, ale... žádná škola přeci nemůže být zaměřená na tolik věcí najednou. Nehledě na to, že někteří z vás jsou naprosto průměrní..."
Markus se při této poslední větě tak jemně ušklíbl a nahodil takový hraný smutný výraz.
"Přeci tu však je něco, co máte všichni společného..." Chvíle ticha, chvíle provokativního prodlužování.
"Všichni jste totiž psychicky labilní." A s výrazem, jakým to řekl, se to nedalo brát za vtip.
"Ano, slyšeli jste správně. Každý z vás má totiž jistou poruchu, které se říká potlačování osobnosti, jinak řečeno Persona. Všichni do jednoho totiž máte svou Personu...
Možná teď budete kroutit hlavami, že to tak není a nebo, že z vás dělám blázny, ale... uvědomte si a zamyslete se, tu tvář, kterou deno denně ukazujete ostatním, je vaše pravá? To chování a charakter, který vás předchází, je tentýž, jež se ukazuje na povrchu? Neskrývá se náhodou něco uvnitř vás? To co nechcete, aby ostatní věděli? Vaše druhá osobnost? Potlačovaná osobnost? Nevšimli jste si u svých spolužáků už něčeho? Že v jistých situacích se chová jinak, než normálně? A nebo když jej lépe poznáte, nepřipadá vám po čase jiný, než jste si mysleli? Hm?
Podle vašich výrazů soudím, že teď se vám teprve pořádně rozsvítilo co?"
Markus se znovu tak ušklíbl, ale stále přecházel se a tam a ve svém monologu pokračoval.
"A to je účelem této školy, podle toho jste byli vybráni. Každý jednotlivý z vás má v sobě svou Personu, kterou potlačuje, svou druhou osobnost. Něco, co může být vzhledově naprosto stejné jako vy, ale zároveň nemusí. Když jste žena, může mít vaše persona podobu muže a naopak, muž může mít svou personu podoby ženy. Je to, jakoby ve vás odmalička žila druhá osoba, druhý člověk, pokud to tak chcete nazývat, vaše druhé já, což je vlastně pravda, jelikož vaše persona se rodí spolu s vámi. Její životnost a další růst je však velice ovlivněn vaším životem a tím, jak váš život probíhá a co v sobě čím dál tím více zadržujete. To ji teprve dotváří, to ji dává vzhled, to jí dává charakter, ale i... schopnosti. Ano, schopnosti..." Další chvilková pauza. Další pokračování.
"Když by jste měli svůj život naprosto v pořádku a nic by jste nemuseli potlačovat, vaše persona by se rozplynula, umřela by. Ale... čím více jste ji podporovali svým vlastním životem a svým potlačováním toho, co jste před ostatními tak tajili, tím více sílila a rostla, až se nakonec dostala do fáze, kde už nebylo cesty zpět, kdy už nebylo možno ji zničit.
A právě to, co jste potlačovali a čím jste ji podporovali , to dalo vaší personě schopnosti, které teď ovládá, ale vy zatím ne. Vy zatím ne, jelikož proto, aby jste ji mohli začít slyšet, popřípadě vidět je nutné, aby jste ji ve vás probudili, začali si ji uvědomovat, propustili ji k sobě, zbavit se jí však už nemůžete. Můžete se jen smířit s tím, jaký jste a jaká je ona a přijmout ji a tím ji ovládnout a ovládnout i samy sebe. A čím více se s ní smíříte, tím více budete silnější a vaše schopnosti porostou. Nic není však tak snadné jak se zdá..."
Tentokrát se Markus zastavil přímo před svým křeslem a všechny sjížděl zkoumavým pohledem.
"Například... já na vás můžu působit jako usměvavý milý člověk, ale uvnitř můžu být naprosto jiný a skrývat svůj pravý charakter, který však vy nedokážete na první pohled poznat, protože to před vámi tajím. Třeba i něco takového, že moje druhá stránka by neměla problém nějakého studenta předhodit monstrám, aby si jej pěkně vychutnali... ale jak poznat, že to může být a nemůže být pravda?" A při zmínce o předhození nějakým nestvůrám se Markus zadíval na nějakého studenta úplně v přední řadě. Doslova jej provrtával očíma (NPC student - těch je tu plno).
Student jen sklopil hlavu a ještě o něco více se zavrtal do sedačky.
"A to je právě ta persona a to je právě účelem první zkoušky, kvůli které jste vlastně byli všichni svoláni. První zkouška, která by měla probudit vaši personu, probudit vaše začátečnické schopnosti, vyzkoušet vás, jak fyzicky, tak i psychicky, donutit vás, aby jste svou personu museli propustit!" Konečně Markus prozradil i účel tohoto svolání. Stále zůstával však na místě s takovým ďábelským výrazem.
"Nemyslete si, že vám však z vaší zkouškou někdo pomůže, ani náhodou. V současné době v celém areálu školy nenajdete ani jediného pedagoga, ke kterému by jste mohli zajít a poradit se s ním nebo se u něj schovat..." Divný doplňující slovo. Proč schovat???
"V celém areálu totiž zůstane jen a pouze jediný učitel a to bude samozřejmě můj drahý přítel pan Walken!" A zároveň Markus ukázal holý někam do stínu pódia, ze kterého vystoupil Eclair Walken.
"Jeho speciální třída, o které se dozvíte někdy později, totiž zatím ještě nedorazila a tak se nám sám nabídl, že bude dělat jakého si dozorce a také... bude odklízet to, co z vás zbude,,, nebo z nich..." To poslední Markus doslova ale zašeptal, takže jej nikdo nemohl slyšet.
"Je sice pravda, že ten vám může pomoci, když se mu zalíbíte a nebo bude mít chuť, ale... není to nutností, tak na něj prosím nespoléhejte. Mohlo by vás to stát totiž... místo na škole" Všem, však mohlo přijít, že jakoby chtěl Markus říci něco jiného, že by je to mohlo stát třeba, život? Zvláštní...
"Ale... teď už je na čase přistoupit k samotné zkoušce, takže... přeji vám hodně štěstí a, užijte si náš vstupní test s krycím názvem "přežij", tak... zlomte vaz... doslova" Naposledy se na ně tak křivě usmál, než zvedl obě ruce i se svou holý a silně s ní uhodil do pódia.

V tu chvíli se rozsvítilo několik světel, ale zároveň se začalo dít i něco jiného, mnohem podstatnějšího;
všude kolem Markuse se náhle začali objevovat jakési temné kruhy, nebo spíše, dimenze... a z nich... a z nich začali vylézat jakási monstra. Větší, menší, ale odporná, krvelačná a hned na první pohled šlo poznat o co jediné jim jde, zabít nebo sežrat.




V sále nastala okamžitě hromadná panika. Příšery se však začali rychle sápat jen po studentech, Markuse a Walkena si naprosto nevšímali.
Kruhy se však neobjevovali jen u MArkuse, ale náhodně všude možně a nečekaně.
Přímo před jedním studentem se zrovna jedno vynořilo, kousek od Shakyho a ostatních. Než se studen stačil nadát, monstrum po něm doslova skočilo a jedním silným zakousnutím mu urvalo nohu a o pár sekund později i hlavu, kterou si začalo nenasytně cpát do tlamy a když zkousnulo, odporně to zakřupalo a prázdné mrtvé oči se studenta se začali roztékat po obličeji té stvůry, tak i nepohlcený mozek. Krev která přitom všem vznikl nahodila všechny výše zmíněné a to dost silně.
Jiný student v přednějších řadách se také rozutíkal pryč, ale neohlédl se a jedna ze stvůr po něm sekla a než jeho tělo dopadlo na zem, plátky jeho hlavy dopadali o něco dříve.
Jiný student se zase pokoušel vylézt po stěně a uniknout tomu masakru tam dole. Přímo na stěně před ním se však objevil další kruh, ze kterého vykoukla jen hlava nestvůry a hlava studenta v tu chvíli byla doslova ukousnuta. Na zem dopadlo už jen tělo.
A co ten student co seděl úplně ve předu? Ten se pokusil vylézt za Markusem na pódiu a přitom jej prosil o pomoc.
Ten jak tam však celou dobu stál a jen se sám pro sebe usmíval, bez naprostého ohrožení, po něm švihl svou holý a zasáhl jej přímo do obličeje a shodil zpátky na tři stvůry, které jej v pár vteřinách zbavili všech končetin a ještě za živa a za strašných nářků se pustila do jeho vnitřností.
Markus se jen klidně otočil na Walkena a povzdechl si.
"Člověk jim řekne, že žádnou pomoc nedostanou a oni sen nedají říct a nedají... ta dnešní mládež..." Zakroutil ta klidně hlavou, než se otočil na podpatku a zmizel v jednom kruhu, který se zrovna objevil před ním. Následně se z něj začali hrnout další a další monstra..
.


Poznámky:

-Umřeli jen NPC studenti

- pokud se budete snažit, neumřete ani vy xD Když totiž nebudete hloupě na stvůry útočit jen pěstmi, tak to bude v pohodě. Tady vám vaše atletika moc nepomůže, nanejvýš v útěku a vyhýbání. Výhodu mají ti s bojovými sporty, ale taky nemachrovat. Beze zbraně dlouho nepřežijete.

- v celé škole nenajdete žádnou zbraň, musíte improvizovat, ale nezapomínejte, kde se nacházíte. V každé místnosti a topicu najdete jen to, na co je určený a co by jste našli na normální škole! V tělocvičně jsou taky jen cvičné zbraně (Dřevěné a gumové)

- Každý kdo by chtěl opustit školu, tak jej to vrátí zpátky, jen jak překročí hranici, jakoby se teleportoval. Dávejte si na to bacha.

- monstra se náhodně objevují všude a kdekoliv. Admini se vám budou snažit psát, co nejčastěji.

- je zde důležitá týmová spolupráce! Snažte se, ale zároveň se držte svého charakteru! Role playing tedy! (Samy, moc dlouho ale nepřežijete ^^ Věřte my)

- ze začátku s vaší personou nemluvíte, slyšíte jen nějaký zvuky, někdy útržky. Je to první stupeň, tak i první technika! Pamatujte na to.

- a nakonec: Hodně štěstí a příjemnou zábavu! XD (Utíkat! xD)

NPC

Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 02. 04. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Mr. Walken / Magus za Mon Apr 08, 2013 8:04 pm

Konečne prišiel ten čas. Napätie, ktoré po vstupe kolegu a neskoršie i mňa do auditória z pochopiteľných dôvodov vzniklo, by sa nepochybne dalo krájať. Nečudo, študentov totiž onedlho čakalo čosi neobyčajné, čoho by sa so stopercentnou istotou na iných školách určite nedočkali. A i napriek tomu, že by to za normálnych okolností v teréne bolo naopak, v súčasnosti som bol práve ja ten, ktorý im v najbližšiu dobu ponúkne snáď i najväčšiu dávku opory zo všetkých. Budú to potrebovať. Pri mojom prvom pôsobení na scéne som tesne pred odchodom z auditória povedal nasledujúcu vetu - "Táto škola je nepochybne veľmi prestížna, čo je s najvyššou pravdepodobnosťou aj jedným z hlavných dôvodov, prečo sa mnoho krát budete pozastavovať nad jej náročnosťou a prísnosťou. Každopádne vám osobitne želám veľa šťastia a garantujem vám, že ak sa cez to všetko prenesiete, čaká vás odmena, pre ktorú sa oplatí bojovať."
Prv by sa očividne mohlo zdať, že šlo iba o klasické povzbudenie na začiatku roka, avšak ešte len teraz mali študenti konečne možnosť pochopiť, na čo presne som tým vtedy nepriamo narážal.
Každopádne, i napriek vypätej atmosfére, ktorá po prednesení slov zo strany kolegu nastala, som nestrácal svoj typický prístup k danej problematike a všetky pohľady každej jednej prítomnej osoby opätoval úprimným úsmevom. Oblečenie som mal ako obvykle úhľadné. Bolo zjavné, že si udržiavam svoju formálnu podobu i napriek tomu, akú úlohu som sa chystal zastúpiť. Jediná vec, ktorá bola konkrétne v súvislosti so mnou od mojej predchádzajúcej prítomnosti iná, bola mnou predtým čítaná kniha, ktorú som si tentokrát prekvapivo nevzal, hoci okuliare na očiach mi ostali. Jeden by si mohol myslieť, že ich nosím len preto, aby mi dodali imidž seriózneho profesora. Tak či onak, toto už viac nebolo o bežnom vyučovaní, ani o skúšaní v podobe vypĺňania listu papiera. Všetkým mohlo byť jasné, že pôjde o čosi viac a že tým, ktorí nebudú ochotní nasadiť svoje životy, potenciálne hrozí ich strata. Skúška týmto mohla konečne začať, a tak som zaujal svoju pozíciu pozorovateľa a čakal. Bolo jasné, že možno ani nie tak tí najslabší, ale práve tí, ktorí prepukli panike zo všetkých najviac, skončili ako prví. Teoreticky by som im mohol pomôcť, vonkoncom sa snažím hrať rolu toho najzhovievavejšieho profesora, avšak predsa len nemôžem naraz ochraňovať každého jedného.
Na poznámky Markusa som nereagoval nijak inak než len povzdychnutím a napravením okuliarí.
"Ako obvykle všetko hrotíš do extrémov," podotkol som len tesne predtým, než auditórium opustil, a rozhodol sa konečne nejakým spôsobom zapojiť.
"Heeeeej! Ak smiem predniesť svoj názor pedagóga, neodporúčam vám dlho stáť na mieste! Rozpŕchnite sa, rozdeľte do skupín a začnite spolupracovať!" vykríkol som ich smerom v chaose, ktorý vznikol, a než sa všetci stačili nazdať, už ma nebolo. Dôvod, prečo som z ničoho nič zmizol, bol pomerne jednoduchý - nepútať na seba pozornosť. Študenti v súčasnosti mali iné problémy na riešenie, než aby sa ešte na to všetko venovali mne. Je však nutné dodať, že som ich všetkých i naďalej pozorne sledoval. Sám som bol zvedavý, ako si budú počínať.
avatar
Mr. Walken / Magus
Malum
Malum

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 26. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Mark Eric Caught za Mon Apr 08, 2013 8:09 pm

Čím déle Mark toho chlapa poslouchal, tím více ho přestával my rád. Už je ten jeho dramatický nástup, ty světla, pohledy, jeho blbé fóry, nehledě na jeho zákeřný vzhled. Toto bylo Markovi naprosto cizí, i když on se po většinu času tvářil stejně, ale proti němu byl stále andělíček.
To, co jim však vykládal, bylo nepochopitelné. Jak by přeci nemohli vědět, že v nich něco žije? A nebo, že toto by mohl být právě ten důvod, proč je vybrali?
Byla pravda, že to o potlačování charakteru, s tím se trefil ve všech bodech. V tomto se zkutečně vyznal. Možná proto ho i vybrali, aby zde všechno tak dramaticky přednesl.
Ale i přesto přeze všechno na Marka působil děsivým až odpudivým dojmem. Už od začátku bylo na něm totiž znát, že to není jen tak a že má pro ně nakonec vymyšlené něco velkolepého... skoro se trefil. Kdyby řekl odporného a trestu hodného, byl by mnohem blíže.
Navíc, to jeho neustálé mumlání si. Jakoby ke každé větě něco dodával, co ale nechtěl, aby ostatní slyšeli. Víc podezdřelý to být ani nemohl. A když už to cítil Mark, který skoro ke všemu přistupoval z velkou dávkou tolerance a odstupu, bylo to už co říci.

A pak to naráz vypuklo...
Obrovská panika, objevující se kruhy, monstra. Studenti, kteří nedokázali uniknout, jejich jekot, prošení, jejich poslední chvilky života.
Byla to strašná podívaná, odporná. Mark se chvíli nedokázal snad ani pohnout. Vyděsil se...
V tuto chvíli se však nevyděsil těch monster nebo co by mu mohli udělat, ale něčeho naprosto jiného.
Konečně totiž Mark našel někoho blízkého a víc, než to a teď by ho měl ztratit? Teď by ho ta monstra měla sežrat? To sakra nepřicházelo v úvahu! On to tak nenechá! Nenechá, aby se to stalo!
Všechny ty pocity v něm teď probouzeli něco naprosto nového a jiného. To, co se probouzelo, když soutěžil, i když všude kolem bylo tolik lidí a přeci se dokázal soustředit.
Mark sám nevěděl, jestli to byl ochranářský pud nebo něco jiného, ale museli něco podniknout. On musel něco podniknout...

V momentě se prudce postavil a uchopil Jacka pevně za ruku a doslova jej do své řady přetáhl a už jej velmi rychle a za běhu táhl směrem ven ze dveří. Teď se dokonce i hodilo, že vždy sedával od všech tak daleko a vysoko. Mohli téměř okamžitě zmizet.
Jediný, co na Jacka zakřičel, když se na něj chvíli otočil bylo
"Pojď... musíme zmizet! Do pokoje!" Jackovi sice nemohlo být jasné, proč zrovna tam, ale Mark to věděl. Potřebovali se nějak bránit, jinak bude brzy po nich! Nehledě na to, že potřebovali trochu času na přípravu a čím rychleji zmizí, tím více času budou mít, než monstra zaplaví celou školu. Museli prostě pryč!


-Přesun-
avatar
Mark Eric Caught
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 27. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Mon Apr 08, 2013 8:14 pm

//Děláte si prdel? Taková masochistikaaa!!! To se mi líbí Twisted Evil

Když se najednou rozjela opona a zhasla světla, koukal jsme se na toho muže co tam seděl s tou holí. Chvilku se na něho jen neutrálně díval a pozorně poslouchal. Jeho slova mě opravdu neuspokojily. Netušil jsem o čem to mluví, vůbec, nevěřil jsem mu ani slovo. To jeho prokletě dlouhé jméno byl jen vtípek, ani jsem se nijak neusmál, neměl jsem na to náladu, vůbec neměl. Poslouchal jsem ty jeho žvásty o tom, co to ta Persona je, že máme druhou osobnost? Proto to bylo vše skryto? Bylo to zvláštní, máma by mi o tom určitě řekla, ale no...asi ne, jak jinak. Upravil jsem si při sezení kapuci a koukal jsem se do blba a poslouchal jsem ho. Když však narážel na něco, co mě zase znepokojilo, byl jsem jak přikovanej. Nebyla tu Em a když ten chlápek narážel na smrt a že nám nic nepomůže, začalo mi to docvakávat. Nějakej trotl nám rozeslal pozvánky na HARD PARTY na ostrov bez signálu kde nás všechny zabijou!!! No jasně! Jenže, že by mě ta máma nesnášela až tak moc? To mi nedávalo smysl. Proč by někoho matka posílala na školu kde vás zabijou? No i když bych se asi ani nedivil, já bych jí sem poslal taky a moc rád. Když se najednou ale začali objevovat ty potvory a žrát tu studenty, nemohl jsem uvěřit svým očím. Nic takového jsem jakživ neviděl a myslel jsem si že to je jen sen. Když však ukousl hlavu spolužákovy předemnou, tak mi začalo srdce tlouct na plné obrátky. Em... Pomyslel jsem si když jsem si na ní vzpomněl. Doufal jsem že když je na pokoji, tak je v bezpečí, stejně tak i Shira. Když jsem spatřil Milli, neváhal jsem a přeskákal několik židlí až k ní. Ty příšery mě dost děsily. Milli...Milli musíme pryč jasný? Chytl jsem jí za ruku a hodil k Mattovi. Hlídej jí! Křikl jsem na něho a vzal jsem si jednu židli jako zbraň. Urval jsem všechny čtyři nohy a měl z toho tyčky. Jelikož Milli stále stála u Matta, tak jsem mu dvě hodil. Pak jsem ulomil další židli, i když to byla makačka a jednu hodil Milli. Musíme zůstat pohromadě. Došel jsem k nim a spolu s nima se opatrně dral k východu, musel jsem najít něco lepšího čím bychom se mohli uchránit a doufal že se do naší party ještě někdo nasere, abych tu nebyl sám s Mattem a Milli.
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Lowland za Mon Apr 08, 2013 8:23 pm

Poté co jsem si vyslechl toho muže-co-jsem-neměl-rád se mi najednou dostala poblíž Milli a do rukou nohy od židlí, což mou situaci nijak zvláště nezlepšovalo, protože věc nejbližší nějakému bojovému tréninku, kterou jsem v minulosti prodělal bylo krájení ryby nožem. "Pojď, pohneme se!" řekl jsem Milli a dle možností její nohy jsem se rozběhl/rozešel za Shakym. Jednou rukou jsem podepíral Milli a druhou jsem dle možností odrážel útoky dorážejících moster.

--- Přesun ---


Naposledy upravil Lowland dne Mon Apr 08, 2013 8:27 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Lowland
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Jack Evans za Mon Apr 08, 2013 8:26 pm

Začínal jsem se dost nudit.Tak moc že bych byl schopen se zvednout a jít okamžitě pryč.I když kvůli Markovi jsem to zatím neudělal.Nedovedl jsem si představit že bych opustil tuhle školu.Zrovna nyní.Zrovna ve chvíli kdy můj život začínal nabírat na jiných obrátkách. Avšak v tu samou chvíli kdy jsem se rozhodoval co vlastně udělat, se světla v místnosti zhasla. Jako kdyby někdo vypnul vypínač nebo vyhodil pojistky. Tma stále nějaou dobu pokračovala a mě se zdálo že jde je o nějaké technické problémy....jenže.
Ano jenže,hned po chvíli se rozsítila dvě světla která osvětlila pódium.Něco jsem slyšel.A pak to i uviděl.Z podlahy začínalo vyjíždět křeslo na kterém kdosi seděl.Muž.Jakmile se křeslo zastavilo zkoumal jsem jej pohledem.Na tváři měl jakýsi úsměv o kterém jsem nevěděl co si myslet. Byl dost promněnlivý.Nejasný. A i když to byl úsměv rozhodně jsem se tím nechtěl nechat ovlivňovat.Věděl jsem jací lidi dovedou být.Poznal jsem to na vlastní kůži . To jak muž vystupoval mi na tváři vykouzlilo spíš nějaký úšklebek. Připadalo mi to trochu trapné.Nechápal jsem co tím sledoval.Alr to byl teprve začátek jeho dlouhého monologu.
Jakmile muž který se představil jako Marcus Soul začal mluvit dál zůstal jsem trochu jako v tranzu. Persona? Druhá osobnost? Schoposti? Labilní? CO to má ksakru jenom znamenat?!To je dost blbej vtip! Hučelo moje podvědomí ale tak nějak jsem si to dával dohromady.I já přeci jen věděl co se stalo v mojí minulosti a pokud by byla pravda co říkal tenhle chlápek,který měl evidentně rád humor, trochu jsem se děsil jakou bych mohl mít asi tak druhou stránku.Tohle pro mě byla naprostá novinka.O něčem takovém jsem v životě neslyšel a přes to to onen chlápek říkal stylem jako kdyby to bylo naprosto normální.Jako kdyby na tom nebylo nic zarážejícího a ani překvapivého.Ovšem po další chvíli jeho slov,která byli jen na vysvětlení toho pojmu Persona, začal mluvit tak nějak divně.Cítil jsem se více než špatně. Úsměv který jsem vždy nosíval na svojí tváři se najednou začal ztrácet.V krku jako kdyby se mi začal tvořit nějaký knedlík.To co říkal vyznělo tak jako kdyby to myslel skutečně vážně. Jako kdyb už nešlo jen o hloupý vtip. SLova která vyzněla tak že nám půjde o život mi vyrazila dech.Skoro jsem přestal dýchat.

A pak to začalo.Neskutečný zmatek.Všechno bylo naprosto naruby.Kolem nás se začaly objevovat nějaké portály.ANi nevím co to bylo ale připadalo mi to tak. A z nich vylézala monstra která se okamžitě pustila do studentů kteří stále překvapení a zaražení zároveň pomalu ani nestihli vstát ze židle. Sledoval jsem s roztřeštěnýma očima prvního který doslova přišel o žvot. Tohle už není vtip! Hučel jsem ve své mysli ale nedovedl jsem se postavit. Moje tělo naprosto zamrzlo.Odmítalo se pohnout. No tak se zvedni ty idiote! Káral jsem se ale nešlo to.Pokusil jsem se pohnout alespoň nohou ale šlo to z tuha. Další studenti umírali. Muž kterého jsem viděl při zahájení se tvářil jako kdyby mu to bylo naprosto jedno.Jako kdyby byl bez citů. Copak jim nezáleželo na lidských životech? Z toho celého tranzu mě probral až něčí dotek. Zmateně jsem se kolem sebe koukal.Byl to Mark. Ano jeden jediný pohled na něj mě dovedl zase přijít k sobě. Cítil jsem že musím něco udělat. Bránit se. Ochránit jeho.Přeci jen nešlo abych celý život jen trpěl a ve chvíli kdy jsem se vnitřně cítil tolik šťastný všechno jen tak skončilo. Nehodlal jsem připustit aby se moje oči koukali na to aby se mu přihodilo to samé co těm nebožákům jejichž těla se válela po zemi v dosti nechutném stavu. Znovu sem se rychle podíval na sál.Hromada krve všude.Končetiny,střeva. Bylo to jako v tom nejhorším hororovém filmu.S jedním rozdílem.Tohle rozhodně nebyl film.A já nemohl doufat že to skončí šťastnou idylkou pokud něco neudělám.A hlavně pokud se nepohnu z té zatracené židle.S tímmi trochu pomohl Mark když mě doslova popadl a táhl mě pryč. Přestal jsem sledovat dění kolem sebe a rozběhl se za ním jak nejrychleji to šlo. Nebyl jsem žádný sportovec a tak mi to dávalo zabrat.I tak jsem s Markem tak nějak držel krok. Zajímalo mě co bude s ostantími ale museli jsme prvně vymyslet nějaký plán.Něco čím bychom něco zmohli.A tady na tom místě to bylo snad nejvíce o krk.A tak jsem i s Markem zmizel dřív než si toho někdo všiml.Než by nějaká ta potvora neznámého původu se zaměřila přímo na nás.

-Přesun-
avatar
Jack Evans
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 27. 03. 13
Age : 24
Location : Pegasus

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Milli za Mon Apr 08, 2013 8:27 pm

Když se objevil ten podivín přestala jsem zírat do stropu a sledovala ho.
Jakmile se zmínil o potlačené osobnosti zamračila jsem se. Blbost. Mluvil ale dál a dál a mě se to přestávalo líbit.
Začínala jsem mít blbý pocit, že jsem vážně měla zůstat doma a nejezdit sem.
Teď bych si užívala s kámoškou v obchoďáku a netrčela bych na ostrově bez signálu. Oni nás fakt zabijou. Seděla jsem vzadu a snadnou před sebou zpozorovala Shakyho a Matta.
Plánovala jsem si jak za nima zajdu až se ten chlap vykecá. Chtěla jsme se zeptat na pár věcí.
Zase jsem upřela pohled ně podivína a srdce se mi na chvíli zastavilo když se objevila první potvora.
Zorničky se mi okamžitě rozšířily a vyděšeně jsem si zakryla pusu abych nevykřikla.
Nemohla jsem ani brečet jak jsem byla v šoku a tak jsem jen zírala. Vyděšeně jsem se zvedla, jenže to už u mě byl Shaky a strčil mě k Mattovi. Nevnímala jsem co říká a snažila se to rozdýchat.
Přišel zase ten pocit který jsem měla když mě málem sežral žralok. Nával adrenalinu, přišla jsem trochu k sobě a snažila se rozumně uvažovat. Vzala jsem si od něj nohu od židle a spolu s ním zamířila k východu. Chtěla jsem být už pryč!
Teď mě vůbec nezajímalo koleno které mě ještě před chvíli bolelo, bylo to jako bych to vůbec necítila...šlo o to prostě přežít a nefňukat nad bolístkou.
-přesun-

avatar
Milli
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 300
Join date : 24. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Shaky Rokogu za Mon Apr 08, 2013 8:34 pm

Díky tomu že jsem to zlomil tak dobře do špičky mi to dávalo výhodu. Ty monstra se zabývali ostatními studenty. Šel jsem pomalu za nima, abych jim v nejhorším kryl záda. Pomalu jsem si začal hrát s těma nohama, kdyby náhodou někdo z nestvůr vystartoval, tak by mu pěkně projel tyčí skrz tělo, teda snažil bych se tak nějak. Když jsem viděl že jsou zaneprázdněni někým jiným, rychle jsem je popostrčil a zdrhl hned za Mattem a Milli, stále v pozoru, ostražitý.

~Přesun~
avatar
Shaky Rokogu
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 358
Join date : 24. 03. 13
Location : Planeta Země ^^

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Valerio Giacosa za Mon Apr 08, 2013 8:44 pm

Valerio

Pozorně jsem poslouchal co nám říká. A pak šok! Todle bylo opravdu nechutné. No, děti dvacátého prvního století to moc neznechutí, v televizi dávají horší věci. Ale ten nasládlý zápach krve mi zvedal žaludek. Ihned jsem si vzpoměl že vedle mě je Tracy. Musíme utéct! Vykřikl jsem na ni. Bylo jasné že se tu sám neubráním dlouho a teď bylo jedno jestli to je chlapec nebo dívka.
Zjistit slabinu monster, jejich vady a jak je zastavit. Pokud todle dokážu, bude to super. Ale pochybuju. Rychle jsem analizoval situaci. Persona. Musím Personu! Vypadal jsem dost zmateně a taky jsem byla ale pomalu a jistě sem si dával jedno a druhý dohromady. Slyšíš mě ? Zkoušel jsem jí volat pomocí myšlenek ale pochyboval jsem že mi odpoví.
avatar
Valerio Giacosa
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 23. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Sebastian Michaelis za Mon Apr 08, 2013 9:21 pm

Už jsem se pomalu začínal nudit, když se všude kolem setmělo a na pódiu se objevil nějaký muž. Upoutal mou pozornost a nebyl jsem sám, kdo téměř bez dechu poslouchal jeho slova a doslova je do sebe vsakoval. Jeho oznámení o personě mě překvapilo a naprosto vyvedlo z míry a pak to přišlo ... zjevily se příšery a všude byla spousta krve, mrtvol, kusů těl a vnitřností. Oči se mi rozšířily hrůzou, ale ten pach krve se mi k mé nelibosti jen na malý okamžik zdál být přitažlivý. Měl jsem sto chutí se za to umlátit židlí, ale málem to za mě obstaral jeden ze studentů, který hodil židlí po jedné z nestvůr a málem trefil mě, zanedlouho po tom už byl bez hlavy. Musel jsem se moc ovládat, aby mě neovládla panika, rychle jsem se rozhlédl kolem a spatřil Valeria, doběhla jsem za ním a strhl ho i jeho kamarádku k zemi přesně v okamžiku, kdy nad námi sklaply čelisti monstra, které naneštěstí chytilo nějakou nebohou dívku. "Musíme pryč!" Vykřikl jsem, když jsem jim pomáhal vstát a táhl je ke dveřím.
avatar
Sebastian Michaelis
Novitius
Novitius

Poèet pøíspìvkù : 28
Join date : 28. 03. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Auditorium

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 5 z 7 Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Next

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru